Tajná umění a zlověstné síly používané ve spojitosti se spiritistickými, okultními silami k uskutečnění něčeho nadpřirozeného.

„Černá“ magie se říká kouzlům, zaklínání a „uhranutí“, kterými někdo škodí svým nepřátelům. „Bílá“ magie se naproti tomu říká takovému kouzelnictví, které přináší dobro tím, že dokáže zlomit kouzla a zrušit kletby. U některých starověkých národů byla černá magie zakázána pod trestem smrti. Bible však jde ještě dále a zakazuje všechny druhy spiritismu a magie. (3Mo 19:26; 5Mo 18:9–14) Ten, kdo používá magické formule, údajně získané prostřednictvím nadpřirozeného poznání a moudrosti, má v úmyslu jimi ovlivňovat lidi a měnit budoucí události. V tomto ohledu se magie liší od věštby, která se pouze pokouší budoucí události odhalovat, a ne je ovlivňovat nebo měnit. (Viz heslo VĚŠTBA.)

Představa o magickém působení kouzel je většinou založena na názoru, že zlé duchy je možné přimět k tomu, aby buď z někoho vyšli, nebo do něho vstoupili, že je možné ošálit je a podvést a že se dají polapit nebo uvěznit do kusu dřeva či do hliněné sochy. Tvrdí se například, že kouzelník může démony ovládat, jak se mu zlíbí, jestliže udělá magické dráhy z medu nebo z jiných příjemných věcí.

Všechny takové představy přirozeně vedly ke vzniku vychytralé třídy kněží provozujících magii, kteří měli nad lidmi velkou moc a ovládali jejich život a kteří pod záminkou, že mají nadpřirozené schopnosti a větší moc než démoni, vymámili z ovlivňovaných lidí obrovské částky peněz. Lidé věřili, že tito kouzelníci z povolání mohou vyvolat démony, kteří pak kouzelníky poslouchají, ale že démoni nemají nad nimi žádnou moc.

Tyto spiritistické praktiky, tzv. vědy, vyvinuli a používali starověcí Chaldejci z Babylónie. Izajáš žijící v osmém století př. n. l. nám sděluje, že v jeho době byl Babylón plný kouzelnictví všeho druhu. (Iz 47:12–15) Ještě o více než sto let později, za dnů Daniela, patřili kněží provozující magii k babylónskému dvoru. (Da 1:20; 2:2, 10, 27; 4:7; 5:11) Výraz „kněží provozující magii“ je doslovný a výstižný překlad hebrejského výrazu.

Babylóňané měli velký strach z tělesně postižených lidí, kterým se říkalo čarodějové a čarodějnice; byli přesvědčeni, že tito lidé provozují „černou“ magii. O kněžích se naopak říkalo, že jsou mistři „bílé“ magie. Babylóňané věřili, že kdyby čaroděj nebo čarodějnice vyslovili tutéž zaklínací formuli, pomocí které kněz uzdravil nějakého nemocného člověka, v tom případě by toho člověka zabila.

Když se lidé rozptýlili po celé zemi kvůli zmatení jazyků v Bábelu, je možné, že si určitou představu  o takových magických uměních s sebou odnesli. (1Mo 11:8, 9) Dnes miliony lidí provozují magii pomocí mantry, což je mystická formule používaná v chvalozpěvu či opakovaných modlitbách velmi rozšířeného hinduismu. Kněží provozující magii, šamani, kmenoví čarodějové a všemožné druhy kouzelníků se vyskytují na mnoha místech po světě, stejně jako byli u Egypťanů v 18. století př. n. l., za dnů Josefa. (1Mo 41:8, 24) O více než dvě století potom, co byl Josef prodán do otroctví, kněží provozující magii do určité míry zdánlivě napodobili první dva zázraky, jež provedl Mojžíš. (2Mo 7:11, 22; 8:7) Byli však bezmocní, když přišli na řadu komáři, a museli uznat, že to byl „prst Boží!“. Podobně byli neschopní zabránit vlastnímu postižení ranou boláků. (2Mo 8:18, 19; 9:11)

Bible je odsuzuje. Bible se naprosto liší od spisů jiných starověkých národů, protože kdekoli se zmiňuje o zlověstných silách a magických uměních, všude je odsuzuje. Nikde nedoporučuje, aby se kouzla „černé“ magie rušila „bílou“ magií. Naopak jako ochranu proti neviditelným „ničemným duchovním silám“ a proti všem s nimi souvisejícím činnostem, k nimž patří i používání magie, doporučuje víru, modlitbu a důvěru v Jehovu. (Ef 6:11–18) V Žalmech se spravedliví lidé modlí o osvobození od zlých lidí; Ježíš nás učil modlit se o osvobození „od toho ničemného“. (Mt 6:13) Naproti tomu v Talmudu a Koránu se projevuje pověrčivost a strach. V apokryfní knize Tóbijáš jsou nesmyslné pasáže o magickém působení kouzelnictví. (Tóbijáš 6:5, 8, 9, 19; 8:2, 3; 11:8–15; 12:3; viz heslo APOKRYFY, Tóbijáš.)

Izraelský národ se tedy v tomto ohledu od svých současníků lišil, a aby Izraelité mohli zůstat odlišní, Jehova jim v souvislosti s těmi, kdo jsou v důvěrném styku s okultními silami, dal určité velmi jasně formulované zákony. „Kouzelnici nezachováš naživu.“ (2Mo 22:18) „Nebudete provozovat magii.“ „Pokud jde o muže nebo ženu, v nichž se prokáže být duch média nebo duch předpovídání, měli by být zcela jistě usmrceni.“ (3Mo 19:26; 20:27) „Neměl by se v tobě najít nikdo, . . . kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem.“ (5Mo 18:10–14)

Jehovův prorok také prohlásil, že Bůh odřízne všechny, kdo se zabývají kouzelnictvím. (Mi 5:12) Příklady určitých lidí z minulosti, například Saula, Jezábel a Manasseho, kteří opustili Jehovu a obrátili se k nějakému druhu kouzelnictví, by nikdo neměl napodobovat. (1Sa 28:7; 2Kr 9:22; 2Pa 33:1, 2, 6)

Z Křesťanských řeckých písem se také dozvídáme, že za dnů Ježíše a jeho apoštolů se kouzelníci vyskytovali po celé Římské říši. Na ostrově Kypr žil kouzelník Bar-Jesus, jehož Pavel veřejně odsoudil jako ‚Ďáblova syna‘, který je „plný kdejakého podvodu a kdejaké podlosti“. (Sk 13:6–11) Avšak jiní lidé, například Šimon ze Samaří, přestali provozovat magická umění a přijali křesťanství. (Sk 8:5, 9–13) V Efezu při jedné příležitosti „značný počet těch, kdo provozovali magická umění, snesl své knihy a přede všemi je spálil. A spočítali jejich cenu a zjistili, že měly hodnotu padesáti tisíc kousků stříbra [pokud se jednalo o denáry, 37 200 dolarů].“ (Sk 19:18, 19) Když apoštol Pavel psal Galaťanům, zahrnul „provozování spiritismu“ mezi skutky těla a Galaťany varoval, „že ti, kdo provádějí takové věci, nezdědí Boží království“. (Ga 5:19–21) Všichni, kdo nadále provozují takové babylónské zvyky, budou odděleni od tohoto slavného Království. (Zj 21:8; 22:15) Budou zničeni společně s Velkým Babylónem, o němž je všeobecně známo, že svými kouzly zavádí národy na scestí. (Zj 18:23; viz heslo MOC, MOCNÉ SKUTKY, Odpovědné používání moci.)