Titul bohyně, kterou za Jeremjášových dnů uctívali odpadličtí Izraelité. (Jer 44:17–19)

„Královnu nebes“ uctívaly především ženy, ale nějakým způsobem se zjevně na tomto uctívání podílely celé rodiny. Ženy pekly obětní koláče, synové  sbírali palivové dříví a otcové rozdělávali oheň. (Jer 7:18) Uctívání této bohyně bylo mezi Židy silně zakořeněno; svědčí o tom skutečnost, že ti, kdo po zavraždění místodržitele Gedaljáše uprchli do Egypta, přisuzovali své neštěstí tomu, že zanedbávali přinášení obětního dýmu a tekutých obětí „královně nebes“. Prorok Jeremjáš však důrazně poukazoval na to, že jejich názor je nesprávný. (Jer 44:15–30)

Písmo výslovně neříká, kdo byla tato „královna nebes“. Byl vyjádřen názor, že tato bohyně má být ztotožňována se sumerskou bohyní plodnosti Inannou, babylónskou Ištar. Jméno Inanna doslova znamená „královna nebe“. Odpovídající babylónská bohyně Ištar byla v akkadských textech označována přívlastky „královna nebes“ a „královna nebes a hvězd“.

Zdá se, že uctívání bohyně Ištar se rozšířilo i do jiných zemí. Na jedné z el-amarnských tabulek se Tušratta ve svém dopise Amenofisovi III. zmiňuje o „Ištar, paní nebe“. V jednom egyptském nápise krále Haremheba, který údajně vládl ve 14. století př. n. l., je zmínka o „Astarte [Ištar], paní nebe“. Na zlomku jedné stély, která byla nalezena v Memfidě a pochází z doby egyptského krále Merenptaha, o němž se tvrdí, že vládl ve 13. století př. n. l., je znázorněna Astarte a v nápise je uvedeno: „Astarte, paní nebe“. V Syene, dnešním Asuánu, byla Astarte v perském období označována jako „královna nebes“.

„Královna nebes“ byla uctívána ještě ve čtvrtém století n. l. Asi v roce 375 n. l. Epifanios ve svém pojednání Panarion (79, 1, 7) uvádí: „Některé ženy zdobí jakýsi vůz nebo čtyřhrannou lavici, a když přes ni přetáhly kus plátna, v určitý sváteční den v roce před ni na několik dnů položí bochník chleba a obětují jej ve jménu Marie. Potom všechny ženy z toho bochníku společně jedí.“ Epifanios (79, 8, 1, 2) uvedl tyto zvyky do souvislosti s uctíváním „královny nebes“, o němž je zmínka u Jeremjáše, a cituje Jeremjáše 7:18 a 44:25. (Epiphanius, Karl Holl, ed., Lipsko, 1933, sv. 3, s. 476, 482, 483)