Pátý největší ostrov ve Středozemním moři a jeho obyvatelé. Ostrov má délku asi 250 km a jeho šířka kolísá od 13 do 56 km. Kréta leží na již. konci Egejského moře, asi 100 km na JV od Řecka. Po celé délce tohoto úzkého ostrova se táhnou hory, které jsou část roku pod sněhem. Blízko středu ostrova se do výšky 2 456 m nad hladinou moře tyčí hora Ida. Na sev. pobřeží je několik dobrých přístavů, ale již. obrys pobřeží je pravidelnější a podél velké části pobřeží zde hory strmě klesají do moře. Na již. pobřeží je tedy málo vhodných míst pro přístavy, jak dokládá Pavlovo vyprávění o cestě do Říma, o němž je pojednáno dále.

Všeobecně se uznává, že „Kaftor“, o němž je zmínka v Hebrejských písmech, je Kréta, a tudíž je i místem, odkud Filištíni táhli do Kanaánu. (Jer 47:4; Am 9:7) Někteří učenci také spojují „Keretejce“ s Kréťany; řecká Septuaginta uvádí u Ezekiela 25:15–17 a Sefanjáše 2:5–7 „Kréťané“ místo „Keretejci“. (Viz heslo KERETEJCI.) Pokud přijmeme předpoklad, že Kaftor je totožný s Krétou — což se zdá rozumné —, potom dávnými obyvateli tohoto ostrova byli potomci Micrajima, jehož jméno se v Bibli používá jako ekvivalent Egypta. (1Mo 10:13, 14)

Civilizace, která se vyvíjela na Krétě, byla velmi odlišná od civilizace v Mezopotámii a v Egyptě, i když byla stejně skvělá. Krétské náboženství zdůrazňovalo ženský prvek a nejvýznamnější byla bohyně matka. Stejně jako v jiných náboženstvích i zde se při zpodobňování bohyně plodnosti pravidelně  objevuje had, kterého buď drží v ruce, nebo je obtočen kolem jejího těla. Obvykle je s ní spojeno podřadné mužské božstvo, možná v podobě vztahu matka-syn, jenž je u tohoto typu kultu častý. V Knóssu byl nalezen mramorový kříž; byl to pravděpodobně starověký symbol sexu. Starověká civilizace zanikla v posledních stoletích druhého tisíciletí př. n. l. V prvním tisíciletí př. n. l. se Kréta nakonec dostala pod řeckou nadvládu. Ve druhém století př. n. l. se ostrov stal střediskem a úkrytem pirátů, kteří přepadávali lodě ve Středozemním moři. V roce 67 př. n. l. si potom Pompeius podrobil Krétu, která se spolu s Kyréné v sev. Africe stala římskou provincií.

Pavlova činnost na Krétě. Krétští Židé nebo proselyté byli o Letnicích roku 33 n. l. v Jeruzalémě. (Sk 2:5, 11) Snad v důsledku toho se křesťanství dostalo na Krétu.

Když na podzim roku 58 n. l. cestoval apoštol Pavel do Říma k soudnímu procesu, jel kolem Kréty na lodi s obilím, která vyplula z Alexandrie. Loď, na jejíž palubě bylo 276 osob, ‚plula pod ochranou Kréty‘, tedy podél závětrné již. strany ostrova, kde byla loď chráněna před nepříznivými sz. větry. Ze Salmony, která leží na vých. pobřeží Kréty, loď pomalu postupovala na Z až doplula do Pěkných přístavů — malého zálivu, kde mohla zakotvit v místě těsně před tím, než se již. pobřeží prudce stočí na S. Zde se v protikladu k Pavlově radě rozhodlo, že loď se pokusí doplout do Fénixu, dalšího přístavu, který byl na pobřeží asi o 65 km dále. Loď obeplula mys Líthinon (Matala) a ‚vyplula těsně podél pobřeží‘, když se náhle z vrcholků hor přihnal bouřlivý vsv. vítr, udeřil na loď, která musela stáhnout plachty a prchat před větrem. Odtud byla loď unášena k ostrovu Kauda, který leží asi 65 km od Pěkných přístavů. (Sk 27:6–16, 37, 38)

Existují doklady o tom, že Pavel po dvou letech svého věznění v Římě navštívil Krétu a v tomto posledním období své služby se zde věnoval křesťanské činnosti. Při odjezdu pověřil Tita, aby zůstal na Krétě a napravil určité okolnosti ve sborech tím, že bude jmenovat starší muže „v jednom městě za druhým“. (Tit 1:5) Když později Pavel ve svém dopise Titovi rozebíral sborové problémy, citoval slova krétského básníka v tom smyslu, že „Kréťané jsou vždy lháři, škodlivá divoká zvířata, nezaměstnaní nenasytové“. (Tit 1:10–12) Předpokládá se, že tato slova pocházejí od Epimenida, krétského básníka ze 6. století př. n. l. Takto se na starověké Kréťany dívali Řekové, pro které bylo jméno Kréťan synonymem pro lháře.

[Mapa na straně 1044]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

ŘECKO

Velké moře

KRÉTA

Salmona

Fénix

Pěkné přístavy

KAUDA