Příprava jídla vařením, pražením či pečením byla v hebrejské domácnosti považována za povinnost žen, ale při jistých příležitostech byla jídla připravována muži. (1Mo 18:6–8; 27:3–9, 14, 30, 31; 1Sa 8:13; 2Sa 13:8) Když žili Izraelité ve stanech, vařili pravděpodobně většinou venku. Později se usadili v Kanaánu, kde žili v kamenných domech, a tak některá jídla připravovali uvnitř — zvláště za nevlídného počasí. (Sd 6:19; 2Sa 13:7–11) Vařilo se hlavně večerní jídlo, hlavní jídlo dne. (Lk 14:12; Zj 3:20) V Sabatní den se nikdy nemohlo nic vařit, protože Zákon zakazoval dokonce i rozdělávání ohně. (2Mo 35:3)

Hebrejci používali pro přípravu jídla nejrůznější kuchyňské náčiní a zařízení. Například ruční mlýnek, který v domácnosti používaly ženy. (5Mo 24:6; Mt 24:41; viz heslo MLÝNEK.) K rozdrcení koření nebo menšího množství zrní postačil hmoždíř a palička. (4Mo 11:8; viz heslo HMOŽDÍŘ.) Chlebové těsto se míchalo v díži (2Mo 12:34) a peklo se na ohništi nebo v peci. (2Mo 8:3; 1Pa 9:31)

Ve svatostánku a později v chrámu se používaly vidličky. (2Mo 27:3; 2Pa 4:16) V Bibli je zmínka o trojzubé vidličce kněží. (1Sa 2:12–14) S podobnou vidličkou, pomocí níž vybírali maso z hrnce, zřejmě pracovali i ti, kdo vařili v domácnosti. Měli různé druhy nožů, kterými krájeli maso na vaření. V Bibli není žádný údaj o tom, že by se nože a vidličky používaly při jídle.

Nádoby na vaření byly vyrobené většinou z hlíny, ale některé byly z mědi — ty byly uváděny zejména ve spojitosti se svatyní. (3Mo 6:28) Mezi kuchyňským náčiním v domácnosti byly hrnce, což byly okrouhlé nádoby, které se značně lišily svou velikostí. Malby v egyptských hrobkách zobrazují bronzové hrnce, které stojí na nožičkách, a je možné, že právě tyto nádoby měli na mysli Izraelité, když si v pustině stěžovali a mluvili o tom, že „seděli u hrnců masa“. (2Mo 16:3) Hebrejské slovo, které je v této části textu překládáno jako „hrnce“, většinou označuje hrnec se širokým hrdlem, jenž mohl sloužit k mytí (Ža 60:8) nebo k vaření. (2Kr 4:38–41; Ez 24:3–5) Hrnce se dělaly různě velké — od střední velikosti, asi 30 cm v průměru, až po velmi velké. První z těchto relativně mělkých hrnců neměly ucha. V době rozděleného izraelského království se však začaly používat nejrůznější druhy hrnců s dvěma uchy.

Byly nalezeny hrnce na vaření s úzkým hrdlem a s jedním nebo dvěma uchy. Měly víceméně kulatý tvar a průměr asi od 10 do 36 cm.

Izraelité vlastnili i kotlíky na olej či hluboké pánve a pláty na způsob dnešních plechů na pečení. V těchto nádobách byly často připravovány obilné oběti. (3Mo 2:5, 7; 7:9; 1Pa 23:29) V Gezeru byly objeveny hliněné pláty. Měly malé prohlubeniny, které by se daly srovnat s těmi v dnešním lívanečníku. Používaly se také pláty ze železa. (Ez 4:1–3)

V Písmu je někdy hrnec na vaření použit v obrazném smyslu. Jeruzalém — protože měl být v roce 607 př. n. l. zničen — byl přirovnán k hrnci na vaření se širokým hrdlem a obyvatelé Jeruzaléma byli přirovnáni k masu v hrnci. (Ez 11:1–12; 24:6–14; viz heslo NÁDOBY.)