[heb., mn. č., bar·bu·rimʹ].

V Bibli se toto jméno objevuje jen jednou, a to v 1. Královské 4:23, kde jsou ‚kukačky [bar·bu·rimʹ]‘ na seznamu jídel, která se denně zajišťovala pro dvůr krále Šalomouna. (JB-č; NS) Jiné překlady (EP; NP) zde uvádějí ‚drůbež‘, avšak zdá se, že výrazem bar·bu·rimʹ se spíše než jen nějaké obecné označení myslí určitý druh ptáka. Přestože je někdy ztotožňován s kapounem, perličkou nebo husou, lexikograf W. Baumgartner (Hebräisches und Aramäisches Lexikon zum Alten Testament, Leiden, 1967, s. 147) se domnívá, že jde o „kukačku“, což naznačuje i arabský název tohoto ptáka — abu burbur.

Jak kukačka obecná (Cuculus canorus), tak kukačka chocholatá (Clamator glandarius) létají na začátku března při své cestě na S přes Palestinu. Kukačka je středně velký pták, který připomíná krahujce, a má mírně zahnutý, ostrý špičatý zobák. Kukačka má obvykle nenápadné barvy, např. světle šedou nebo světle hnědou, rezavohnědou i černou. Spodní strana jejího těla je často bělavá s černými proužky.

Někteří lidé považují kukačku za příliš malého ptáka, než aby se objevila mezi jídly, která byla předkládána Šalomounovi. Můžeme si však povšimnout, že na Středním východě se na trzích prodávali dokonce oškubaní vrabci. (Mt 10:29) Tyto kukačky byly navíc ‚vykrmené‘. Dílo The American Cyclopædia k tomu poznamenává: „Na podzim jsou tlusté, a sloužily jako pokrm; ve starověku byly velmi oblíbené a o jejich mase se tvrdilo, že má cenné léčivé vlastnosti.“ (1883, sv. V, s. 557) Je známo, že Římané jedli nadívané kukačky, a říká se, že v Itálii a Řecku jsou kukačky pochoutkou dodnes.

Kukačka není ani mrchožrout, ani dravec, ale živí se velkým množstvím hmyzu. Podle Zákona byla „čistým“ ptákem, a hodila se pro Šalomounův královský stůl. „Kukačka“ je v překladu Pět knih Mojžíšových, ve 3. Mojžíšově 11:16 a v 5. Mojžíšově 14:15, uvedena mezi nečistými ptáky, ale takový překlad (hebrejského šaʹchaf) již není považován za přijatelný. (Viz heslo RACEK.)