Muž, který patřil ke královské tělesné stráži a byl zvlášť vybraný proto, aby doručoval královské výnosy a jiná králova naléhavá sdělení do vzdálených území jeho říše. Nejdůležitější bylo, aby kurýři (heb. ra·cimʹ; doslova znamená „běžci“) doručili zprávy co nejrychleji. Takovým mužům se od dávných dob říkalo „běžci“. Tak jsou nazýváni ve 2. Paralipomenon 30:6, 10 a v Jeremjášovi 51:31.

V Perské říši jezdili kurýři s důležitými zprávami na rychlých koních a na určitých místech neboli stanicích si mohli vzít odpočinuté koně nebo odtud mohli v cestě pokračovat odpočinutí kurýři. (Es 3:13–15; 8:10, 14) Kurýři nosili spěšné zprávy na místo určení ve dne v noci a za každého počasí. V Římské říši měli vždy po několika kilometrech místa, kde bylo pro kurýry neustále připraveno 40 koní. Římští kurýři mohli ujet asi 160 km za den, což byla na tehdejší dobu značná rychlost. Tímto systémem výměny koní bylo možné za poměrně krátkou dobu rozeslat královská poselství do všech končin panovníkovy říše.