To bylo označení období třetí noční hlídky podle řeckého a římského dělení noci. (Mr 13:35) Toto období odpovídalo přibližně době od půlnoci asi do tří hodin ráno.

Vzhledem k tomu, že o kuropění (řec. a·le·kto·ro·fo·niʹa) mluvil Ježíš, když předpověděl, že ho Petr třikrát zapře, vedou badatelé o tomto námětu debaty. (Mt 26:34, 74, 75; Mr 14:30, 72; Lk 22:34; Jan 13:38) Na základě údajů v židovské Mišně (Bava Kama 7:7) někteří dokazují, že obyvatelé Jeruzaléma kohouty nechovali, protože hrabou v zemi a tím mohou způsobit obřadní nečistotu. Tito badatelé říkají, že kuropění, o němž se zmínil Ježíš, bylo ve skutečnosti římské gallicinium, časový signál, který na konci třetí noční hlídky údajně zazníval z polnic římských stráží rozestavených na hradbách pevnosti Antonia v Jeruzalémě.

Ze zmínek v židovském Talmudu však vyplývá, že se v Jeruzalémě v té době kohouti chovali. (Viz např. Mišnu, Edujot 6:1.) Tato skutečnost je potvrzena také tím, že když Ježíš truchlil nad Jeruzalémem, k vyjádření svých toužebných úmyslů s jeho obyvateli si vybral podobenství o ‚slepici shromažďující svá kuřátka pod svá křídla‘. (Mt 23:37) Ježíš si vždycky vybíral taková podobenství, která byla pro jeho posluchače snadno pochopitelná. Zřejmě tedy není žádný pádný důvod pro názor, že Ježíš svým výrokem k Petrovi mínil něco jiného než doslovné kuropění.

Jiní komentátoři poukazují na zdánlivý rozpor ve zprávách čtyř evangelistů, protože Matouš, Lukáš a Jan se zmiňují pouze o jednom zakokrhání, zatímco Marek cituje slova, která řekl Ježíš: „Vpravdě ti říkám: Ty dnes, ano tuto noc, dříve než kohout dvakrát zakokrhá, i ty mě třikrát zapřeš.“ Marek tento výrok opakuje, když vypráví, co se událo později. (Mr 14:30, 72)

Zjevně se nejedná o rozpor, ale o to, že jeden pisatel uvádí podrobnější zprávu než ostatní pisatelé. Tato událost se týká Petra, a protože Marek byl určitou dobu Petrovým blízkým druhem a své evangelium nepochybně napsal s jeho pomocí nebo na podkladě jeho svědectví, Markova zpráva tedy logicky musí být podrobnější. (Jindy zase Matouš uvádí podrobnější popis určitých událostí, jak je vidět ze srovnání Mt 8:28 s Mr 5:2 a s Lk 8:27 a Mt 20:30 s Mr 10:46 a s Lk 18:35.) Zatímco tedy Marek citoval Ježíšův výrok o tom, že kohout kokrhal dvakrát, ostatní tři pisatelé se zmínili pouze o jeho druhém, posledním zakokrhání, které způsobilo, že se Petr rozplakal; tím však nepopřeli, že kohout kokrhal již předtím.

Všeobecně se uznává, že kuropění už dávno sloužilo a dosud slouží jako časové znamení v zemích na V od Středomoří a že kohouti poprvé kokrhají kolem půlnoci a podruhé před úsvitem; někteří lidé však zastávají názor, že kohouti kokrhají ještě jednou, a to v době mezi prvním a druhým kuropěním. Clarkeovo dílo Commentary v souvislosti s Janem 13:38 uvádí: „Židé a některé jiné národy rozdělovali kuropění na první, druhé a třetí.“ Dnes asi není možné zjistit, ve kterou dobu kohouti tehdy kokrhali, ale stačí vědět, že kokrhali a že před dvěma takovými kuropěními Petr třikrát zapřel Ježíše.