Látka, která se přidává do těsta nebo do tekutin, aby způsobila kvašení či kynutí; zvláště část vykynutého těsta, které je ponecháno pro účely pečení. Tento druhý typ prostředku navozujícího kynutí je označen hebrejským slovem seʼorʹ („kvásek“; 2Mo 12:15) a řeckým slovem zyʹme („kvas“; Lk 13:21). Cokoli zkvašeného je označeno hebrejským slovem cha·mecʹ. (3Mo 2:11)

Víno, zkvašenou šťávu z hroznů či z jiného ovoce, zná lidstvo již dlouho. Víno samozřejmě kvasí bez přidání kvasu.

Starověcí Egypťané vyráběli pivo a k tomu potřebovali nějaký kvasný prostředek; pekli také kvašený i nekvašený chléb. Hebrejci pravděpodobně znali „pšeničné pivo“. (Iz 1:22; Oz 4:18, NS; Lexicon in Veteris Testamenti Libros od L. Koehlera a W. Baumgartnera, Leiden, 1958, s. 646) Kvasným prostředkem pro tyto výrobky mohly být divoké kvasnice, které se získávaly ze spór určitých druhů hub. V Egyptě se při vykopávkách našel pórovitý chléb, který obsahoval mrtvé kvasinky. Egypťané také při výrobě chleba údajně používali natron (uhličitan sodný). Uhličitan sodný nevede ke kvasnému procesu jako u kvásku, ale vytváří bubliny plynu, které způsobí, že chléb nabude na objemu. Zdá se, že základní způsob dělání chleba v Egyptě i v Izraeli spočíval v tom, že se při pečení dal stranou kousek těsta, nechal se zkvasit a výsledný kvásek se použil jako kvas pro novou dávku těsta.

V Božím Zákonu pro Izrael. Žádná obilná oběť, kterou Izraelité předkládali na ohni Jehovovi, neměla být z ‚něčeho kvašeného‘. (3Mo 2:11) Kvas se ale mohl používat v souvislosti s díkůvzdáním při obětech společenství, které člověk předkládal dobrovolně, v duchu vděčnosti Jehovovi za jeho mnohé projevy požehnání. Jídlo mělo přinášet radost a kvašený chléb se obvykle jedl při radostných událostech. Člověk obětoval maso (tedy zvíře) a nekvašené chleby a mohl přinést i kvašené prstencovité chleby, které se nedávaly na oltář, ale jedl je ten, kdo oběť dával, a kněz, který u toho sloužil. (3Mo 7:11–15)

V den Letnic při předkládání prvních plodů pšeničné žně kněz pohupoval před Jehovou dvěma kvašenými chleby z pšeničné mouky. (3Mo 23:15–21) Stojí za zmínku, že v den Letnic roku 33 n. l. byli první členové křesťanského sboru, tedy učedníci Ježíše Krista, kteří pocházeli ze Židů, pomazáni svatým duchem. Ježíš Kristus jako Jehovův slavný Velekněz tak mohl před Jehovu ‚předložit‘ první ze svých duchem zplozených bratrů. Tito lidé byli vzati z hříšného lidstva. (Sk 2:1–4, 41) Asi o tři roky a čtyři měsíce později byli obráceni na křesťanství první neobřezaní pohané — Kornélius a jeho domácnost; byli pomazáni svatým duchem, a tím byli ‚předloženi‘ před Boha. Podobně i tito lidé byli z hříšného lidstva. (Sk 10:24, 44–48; Ří 5:12)

Svátek nekvašených chlebů trval sedm dnů, které následovaly po Pasachu, a to od 15. do 21. abibu neboli nisanu. V těchto dnech dokonce ani nemělo být „vidět“ neboli nesmělo být v domech Izraelitů nic kvašeného ani žádný kvásek. (2Mo 12:14–20; 13:6, 7; 23:15) Sloužilo to jako připomínka jejich spěšného osvobození z Egypta Jehovovou rukou, kdy lidé neměli čas čekat, až těsto vykyne, ale ve spěchu si ho nesli s sebou v dížích. (2Mo 12:34)

Symbolický význam. „Kvas“ je v Bibli používán pro označení hříchu a zkaženosti. Ježíš Kristus svým učedníkům řekl: „Mějte se na pozoru před kvasem farizeů a saduceů“ a „mějte se na pozoru před kvasem farizeů, což je pokrytectví“. Učedníci nejdříve nechápali, že Ježíš použil symbolickou řeč, ale potom rozeznali, že je varuje, aby byli ve střehu před falešnými naukami a pokryteckými způsoby, tedy před „učením farizeů a saduceů“, které mělo ničivý vliv. (Mt 16:6, 11, 12; Lk 12:1) V jednom ze svých varování se Ježíš také zmínil o Herodovi (a zjevně  i o skupině jeho stoupenců), když řekl: „Mějte oči stále otevřené, dávejte pozor na kvas farizeů a kvas Herodův.“ (Mr 8:15) Ježíš farizey odvážně odsuzoval jako pokrytce, kteří se zajímají jen o to, jak působí navenek. (Mt 23:25–28) Poukazoval na nesprávné nauky saduceů. Odhaloval pokrytectví a politickou proradnost skupiny Herodových stoupenců. (Mt 22:15–21; Mr 3:6)

Apoštol Pavel použil stejnou symboliku, když křesťanskému sboru v Korintu přikázal, aby nemravného člověka vyloučili ze sboru. Pavel prohlásil: „Nevíte, že trochu kvasu zkvasí celé těsto? Odkliďte starý kvas, abyste byli novým těstem, podle toho, jak jste zbaveni kvašení. Vždyť Kristus, náš pasach, byl vskutku obětován.“ Pavel jasně ukázal, co mínil „kvasem“: „Dodržujme tedy svátek ne se starým kvasem ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“ (1Ko 5:6–8) Pavel zde používá obrazný význam židovského Svátku nekvašených chlebů, svátku, který bezprostředně následoval po oslavě Pasachu. Stejně jako kvásek brzy způsobí, že celé těsto neboli celá dávka chleba zkvasí, tak se sbor jako celek stane v Jehovových očích nečistým, jestliže neodstraní znečišťující vliv tohoto nemravného člověka. Sbor musí tento „kvas“ ze svého středu odstranit, stejně jako Izraelité nesměli mít doma během tohoto svátku žádný kvas.

Nejen Hebrejci, ale také jiní lidé ve starověku spojovali kvas se zkažeností. Například řecký životopisec Plútarchos o kvasu říkal, že „sám je také výsledkem zkaženosti a působí zkaženost v těstě, do něhož je přimíchán“. (Moralia, IV)

Vzhledem k tomu, že s kvasem jsou spojena negativní hlediska, měl Ježíš zjevně na mysli rozkladné prvky, když řekl: „Nebeské království je podobné kvasu, který žena vzala a schovala ve třech velkých mírách mouky, až celé množství zkvasilo.“ (Mt 13:33; Lk 13:20, 21) Písmo skutečně ukazuje, že pokřivení pravdy způsobí jednotlivci, kteří budou předstírat, že jsou členy nebeského Království. (Sk 20:29, 30; 1Ti 4:1–3)

V Amosových dnech Jehova posměšně řekl hřešícímu Izraeli: „Ze zkvašeného nechte dýmat oběť díkůvzdání a vyhlašujte dobrovolné obětní dary.“ (Am 4:5) Bůh jim říkal, že celé jejich uctívání v Betelu a v Gilgalu bylo přestupkem proti němu, takže mohou klidně pokračovat a obětovat na oltáři kvašené i nekvašené chleby — v ničem se nemusí omezovat. Stejně bylo všechno zbytečné, protože se dopouštěli modloslužby.