Ostrov v sv. cípu Středozemního moře; leží ve vzdálenosti asi 70 km od pobřeží Kilikie v Malé Asii a asi 100 km od pobřeží Sýrie. Kypr je po Sicílii a Sardinii třetí největší ostrov ve Středozemním moři. Hlavní pevnina Kypru je dlouhá asi 160 km, ale z jeho sv. cípu se táhne úzký výběžek pevniny dlouhý ještě dalších 72 km. Ve svém nejširším místě je ostrov široký 97 km. Na JZ je pohoří Troodos s nejvyšší horou Olympos, která je vysoká 1 951 m. Podél sev. pobřeží se táhne druhé horské pásmo a uprostřed mezi oběma pohořími se rozkládá nížina. Vrcholky hor jsou v zimě pokryté sněhem, léto je v nížinách horké a suché. Již ve starověku byl ostrov proslulý bohatými nalezišti mědi a jeho řecké jméno (Kyʹpros) se stalo zároveň označením pro tento kov. (Latinské slovo „cuprum“ je odvozeno od označení aes Cyprium, jež znamená „kov z Kypru“.)

Historické prameny svědčí o tom, že jméno „Kittim“, které se vyskytuje v Hebrejských písmech, se vztahuje především na Kypr. (Iz 23:1, 12; Da 11:30)  Ostrov byl proslulý nejen mědí, ale také znamenitým stavebním dřívím, zejména dřevem cypřišovým, které se patrně vyváželo na fénické pobřeží do Tyru, kde se používalo ke stavbě lodí. (Ez 27:2, 6)

Vzhledem k tomu, že je Kypr uváděn do spojitosti s biblickým Kittim, lze očekávat, že původní obyvatelé Kypru měli nějaké spojení s Řeckem. (Viz 1Mo 10:4; Javan je předek Iónů neboli dávných Řeků.) A pod heslem KITTIM je vysvětleno, že takové spojení skutečně existovalo.

Po vítězství Alexandra Velikého v bitvě u Issu v roce 333 př. n. l. podléhali králové kyperských městských států řecké nadvládě. Po Alexandrově smrti převzala nadvládu nad Kyprem egyptská dynastie Ptolemaiovců a Kypr zůstal součástí egyptského státu prakticky až do roku 58 př. n. l., kdy nad ním převzal vládu Řím. Židé z Kypru byli pravděpodobně přítomni v Jeruzalémě při svátku Letnic roku 33 n. l., ovšem zpráva se o nich výslovně nezmiňuje. Na Kypru se narodil Levita Josef, který byl znám spíše jako Barnabáš. (Sk 4:36)

Křesťanství. Pronásledování křesťanů, které nastalo po umučení Štěpána, vedlo k tomu, že učedníci byli rozptýleni. Někteří z nich odešli na Kypr a vydávali svědectví tamějším Židům. Někteří kyperští křesťané odešli do města Antiochie, které leželo na syrském pobřeží naproti Kypru, a velmi úspěšně tam kázali mezi lidmi, kteří také mluvili řecky. (Sk 11:19, 20) Když byli Pavel a Barnabáš, doprovázeni Janem Markem, vysláni z Antiochie na svou první misionářskou cestu (asi 47–48 n. l.), prvním územím, kde začali působit, byl Kypr, odkud pocházel Barnabáš. Jakmile se dostali do důležitého obchodního města Salamis, které leží na vých. pobřeží Kypru, zjistili, že je tam několik synagóg. Z toho se dá usuzovat, že v tomto městě bylo poměrně početné židovské obyvatelstvo. Oznamovali tam Boží slovo, a pak se vydali přes celý ostrov na záp. pobřeží do Páfu, tehdejšího hlavního města římské provincie. Tam se setkali s prokonzulem Sergiem Paulem, který projevil zájem o to, co říkali, a také s kouzelníkem Elymasem (Bar-Jezusem), který jim odporoval. (Sk 13:1–12)

Zmínka historika Lukáše o tom, že na Kypru působil prokonzul, je přesná. Kypr byl v roce 22 př. n. l. uveden pod pravomoc římského senátu. Od té doby tedy jmenovaný místodržitel ostrova neměl titul legát, ale titul prokonzul, místodržitel, který byl zmocněn jednat jako představitel senátu.

Z páfského přístavu se Pavel se svými společníky plavil do Pamfýlie na pobřeží Malé Asie. (Sk 13:13) Asi o dva roky později se Barnabáš společně s Janem Markem vrátil do své vlasti, aby tam dále činili učedníky, zatímco Pavel se vydal na svou druhou misionářskou cestu Malou Asií (asi 49 n. l.). (Sk 15:36–41) Na konci třetí Pavlovy misionářské cesty (asi v roce 56 n. l.), když se apoštol plavil z Patary na jz. pobřeží Malé Asie a směřoval do Fénicie, měli Kypr na dohled, ale „nechali . . . jej po levé straně“, přičemž pravděpodobně minuli jz. cíp ostrova, když loď směřovala k Tyru. (Sk 21:1–3) O něco později, když se Pavel dostal do Jeruzaléma, byl hostem v domácnosti Mnasona, který stejně jako Barnabáš pocházel z Kypru. (Sk 21:15, 16) Když se Pavel plavil do Říma, jeho loď plula „pod ochranou Kypru, protože vanul protivítr“. Byla to roční doba, v níž převládají větry od Z a SZ, které by ztěžovaly plavbu otevřeným mořem, a patrně právě proto loď plula kolem vých. cípu Kypru a potom podél maloasijského pobřeží, kde brízy z pevniny napomáhaly plavbě směrem na Z. (Sk 27:4, 5, 9, 12)

[Mapa na straně 1069]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

KILIKIE

KYPR

Páfos

Salamis

Velké moře

SÝRIE

Antiochie