Kyréné bylo původní starověké hlavní město oblasti Kyrenaika na sev. pobřeží Afriky, téměř přímo proti ostrovu Kréta. Leželo asi 16 km směrem do vnitrozemí, na náhorní rovině ve výšce 550 m nad hladinou Středozemního moře. Ze starověkého města Kyréné dnes zbývají jen neobydlené pozůstatky nedaleko dnešního města Šahhat (dříve Cirene) v Libyi.

Prvními obyvateli Kyréné byli pravděpodobně v sedmém století př. n. l. Řekové a byla to patrně jedna z jejich největších kolonií. V roce 96 př. n. l. již bylo město pod politickou nadvládou Říma a v roce 67 př. n. l. byla z oblasti Kyrenaika a z ostrova Kréta vytvořena jedna provincie.

Šimon z Kyréné (snad helenizovaný Žid), který byl donucen k tomu, aby pomáhal nést Ježíšův mučednický kůl, je označen jako ‚rodák‘ z tohoto města. (Mt 27:32; Mr 15:21; Lk 23:26) Je možné, že se Šimon sice narodil v Kyréné, ale později se usadil v Palestině. Ze zprávy ve Skutcích 6:9, kde se mluví o tom, že se ‚Kyréňané‘ přeli se Štěpánem, mnozí znalci usuzují, že v Palestině trvale žilo tolik Židů z Kyréné, že pro ně mohla být v Jeruzalémě zřízena jejich vlastní synagóga.

 Šimon, ‚rodák z Kyréné‘, však také mohl patřit k ostatním cizincům, kteří se ve velkém počtu sešli v Jeruzalémě v době Pasachu. Podobně se židovského svátku Letnic o 51 dní později účastnilo velké množství ‚uctivých mužů z každého národa‘ včetně mužů z „částí Libye, která je směrem ke Kyréné“. (Sk 2:5, 10, 41) Někteří z nich byli pravděpodobně mezi těmi, kdo byli pokřtěni po vylití svatého ducha a po následujícím Petrovu projevu; bylo tehdy pokřtěno „asi tři tisíce duší“ a obyvatelé Libye, kteří byli v tomto zástupu, pak možná nesli poselství o křesťanství zpět do své vlasti.

Křesťanství. O několik let později, potom, co se Kornélius stal křesťanem, muži z Kyréné byli mezi prvními, kdo pomáhali šířit „dobrou zprávu o Pánu Ježíši“ v syrské Antiochii mezi lidmi, kteří byli (ve většině řeckých verzí Sk 11:20) označováni jako Hel·le·ni·stasʹ. Totéž řecké slovo je ve Skutcích 6:1 překládáno ‚řecky mluvící Židé‘ (Šk, ppč; ČB, ppč; NS), a někteří znalci z toho vyvozují, že lidé, kterým se kázalo v syrské Antiochii, také museli být obřezaní Židé nebo proselyté, kteří mluvili řecky. Ale vzhledem k tomu, že kázání řecky mluvícím Židům a proselytům probíhalo již od Letnic roku 33 n. l., bylo patrně to, že se v Antiochii obrátilo na křesťanství velké množství lidí, něčím novým a neobvyklým; do onoho města byl totiž vyslán Barnabáš pravděpodobně proto, aby tamější dílo prozkoumal a podpořil. (Sk 11:22, 23) Dalším náznakem toho, že šlo o změněný postup v činění účedníků, je skutečnost, že práce, kterou konali Kyréňané a jejich spolupracovníci, je patrně vyzvednuta v kontrastu ke kázání ‚pouze Židům‘, což konali jiní spolupracovníci, kteří přišli do Antiochie. (Sk 11:19, 20) Vzhledem k tomu a také vzhledem ke skutečnosti, že řada spolehlivých starověkých řeckých rukopisů používá místo výrazu Hel·le·ni·stasʹ slovo Helʹle·nas (jež znamená „Řekové“; viz Sk 16:3), většina moderních překladatelů označuje ty, kdo se obrátili na křesťanství za pomoci mužů z Kyréné, jako „Řeky“ (Šk, Ži, Pa), zatímco jiní překladatelé dávají přednost výrazu „pohané“ (EP, ČLK, SýH, Pe). Z těchto výrazů by se dalo usuzovat, že v Antiochii nešlo o přívržence židovského náboženství. Někteří znalci však připouštějí, že tito lidé v Antiochii mohli být jak Židé, tak i pohané, a že mluvili řecky; označují je proto výrazem ‚řecky mluvící lidé‘. (NS) „Lucius z Kyréné“ byl uveden mezi učiteli a proroky, kteří působili v tomto antiochijském sboru, když se Pavel asi v roce 47 n. l. vydal na svou první misionářskou cestu. (Sk 11:20; 13:1)