Přejít k článku

Přejít na obsah

Látka

Látka

Tkanina. O tom, jakým způsobem Izraelité předli a tkali, víme sice jen málo, ale je zřejmé, že tato řemesla velmi dobře znali. V Egyptě archeologové objevili nástěnné malby, na nichž jsou znázorněny ženy, které tkají a předou; z vyobrazení je vidět, jak vypadal tehdejší tkalcovský stav. V Horním Egyptě nedaleko města Girgá byl nalezen egyptský model tkalcovské dílny, s tkalcovským stavem horizontálního typu. (Viz heslo TKANÍ.)

Roucho z jemného bílého plátna, které nosil áronský velekněz, mělo být utkáno kostkovaným vzorem, což svědčí o tom, že Izraelité tuto tkalcovskou techniku dobře znali a že uměli vyrábět tkaniny různých vzorů. (2Mo 28:39)

Při stavbě svatostánku byli odborníky Becalel a Oholiab, a působením Božího ducha se jejich schopnosti ještě zvětšily a vytříbily; tito muži proto mohli vykonat požadovanou práci přesně podle vzoru, který poskytl Jehova. (2Mo 35:30–35) Byly tam také ženy, které měly v tomto oboru znamenité schopnosti a předly přízi ze lnu a z vlny. (2Mo 35:25, 26) Aby mohli vyrobit tkaninu pro efod velekněze Árona, řemeslníci ‚vytepali zlaté destičky na tenké plátky a nastříhali nitě, aby je vpracovali mezi modrou přízi a vlnu obarvenou na červenofialovo a červcovou šarlatovou látku a jemné plátno, jako práci vyšívače‘. (2Mo 39:2, 3)

Křesťanská řecká písma se zmiňují o tkaninách z velbloudí srsti a z hedvábí. (Mt 3:4; Zj 18:12) Pokud jde o bavlnu, není známo, zda ji Hebrejci používali. O bavlně je zmínka u Ester 1:6, kde se mluví o tom, že byla používána v perském paláci v Šušanu. Bavlna byla známa v Indii, pravděpodobně přinejmenším již kolem roku 800 př. n. l., a dějepisec Plinius říká, že se používala v Egyptě. Dnes se pěstuje v Izraeli. Ovšem některé tkaniny, jež se v Izraeli nevyráběly, si Hebrejci mohli koupit od obchodníků, kteří cestovali z V i ze Z a procházeli izraelskou zemí.

Plátno se tkalo ze lnu, který má mnohem delší vlákna než bavlna a snadněji se přede, ale obtížněji se barví. Plátno bylo velmi ceněnou tkaninou v šatníku králů a vysokých úředníků. Když byl Josef ustanoven vladařem v Egyptě, oblékli ho do „oděvu z jemného plátna“. (1Mo 41:42) Také Mordekai vyšel od perského krále v královském šatu z modré látky a plátna. (Es 8:15) Ženy si oděvů vyrobených z plátna vážily. (Př 31:22)

Jiné materiály, které se používaly k výrobě oděvů, byly nevydělané kožky i vydělaná kůže a srst. Stany se vyráběly z nevydělaných kůží nebo z kozí srsti. (2Mo 26:7, 14) Byly nalezeny kousky vlněné plsti. V 1. Samuelově 19:13 je zmínka o síťce z kozích chlupů.

Barvy. Lidé v biblických zemích uměli vyrábět různobarevné tkaniny. V Bibli jsou popsány opony svatostánku a oděvy používané ve spojitosti se svatyní, a přitom jsou uvedeny zmínky o modré, šarlatové a červenofialové barvě. (2Mo 26:1; 28:31, 33) Tkaniny, jejichž původní barvy a odstíny byly jiné, mohou pomocí těchto tří barviv získat širokou škálu barev a barevných odstínů. Josef dostal od svého otce Jákoba pruhovaný oděv. (1Mo 37:3, 32) Davidova dcera Tamar nosila pruhované roucho, „tak se totiž královské dcery, panny, oblékávaly do plášťů bez rukávů“. (2Sa 13:18) Jestliže byla v osnově použita nit jiné barvy, než jakou měla nit v útku, mohly vzniknout rozmanité vzory. (Viz heslo BARVENÍ, BARVIVA.)

Svatostánek. Když byl stavěn svatostánek, tvořilo bezprostřední pokrytí dílcových rámů deset „stanových látek“ (heb. jeri·ʽothʹ) z jemného krouceného lnu a vlny a na nich byli vyšiti cherubíni; kněží, kteří sloužili uvnitř svatostánku, mohli tedy cherubíny vidět mezi částmi těchto dílcových rámů. (2Mo 26:1, 2) Další přikrytí bylo vyrobeno z látky z kozí srsti. (2Mo 26:7, 8) Vyšívané plátno jím bylo znamenitě chráněno. Opony neboli zástěny, které visely u vchodů do jednotlivých oddělení, a to do Svaté a do Nejsvětější, byly také z plátna a vlny a na zástěně Nejsvětější byli vyšiti cherubíni. (2Mo 26:31–37) Plátěné stanové látky byly 4 lokte (1,8 m) široké a 28 loket (12,5 m) dlouhé. Rozměr sev. strany a rozměr již. strany byl 100 loket (44,5 m). (2Mo 27:9–11)

Látky z modré a červcové šarlatové tkaniny a z vlny obarvené na červenofialovo byly používány k přikrytí truhly smlouvy, stolu pro chléb vystavení, svícnu, oltáře pro kadidlo, oltáře pro zápalnou oběť a ostatního služebního náčiní, když byl svatostánek přenášen z jednoho místa na druhé. (Barva nebo barvy byly pro každý předmět výslovně stanoveny.) (4Mo 4:4–14)

Další způsoby použití. Pruhy látky se používaly k zavinování novorozených dětí. (Lk 2:7) Židé také měli ve zvyku připravovat tělo k pohřbu tak, že je ovázali obinadly z čistého plátna společně s kořením (což nebylo balzamování, které prováděli Egypťané). (Jan 19:40; Mt 27:59) Když byl Ježíš vzkříšen, Jan a Petr našli obinadla a látku, která předtím pokrývala Ježíše a nyní ležela svinutá odděleně na jednom místě v hrobce. (Jan 20:5–7) Když byl vzkříšen Lazar, vyšel z hrobky a tvář měl ještě ovázanou látkou, kterou mu byla při pohřbu ovinuta hlava — patrně dlouhý kus lněné tkaniny. (Jan 11:44)

Peníze se někdy nosily zabalené v látce. Tímto způsobem ničemný otrok, o němž se pojednává v jednom z Ježíšových podobenství, uchoval svou minu, místo aby ji investoval do obchodování. (Lk 19:20) Peníze, pravděpodobně zabalené do takové látky, se často nosily v záňadří, v objemných záhybech oděvu.

Zákon, který dal Bůh izraelskému lidu, přikazoval: „Nebudeš nosit smíšenou látku z vlny a lnu dohromady.“ (5Mo 22:11; viz také 3Mo 19:19) Encyclopaedia Judaica (Jeruzalém, 1973, sv. 14, sl. 1213) k tomu uvádí: „Je pozoruhodné, že na oděv kněží se zákaz šaʼatnez [oděv ze dvou druhů příze, NS] nevztahoval. Předpisy ve 2. Mojžíšově 28:6, 8, 15 a 39:29 říkají, že látka pro různé části má být vyrobena z plátna a obarvené vlny, jež byly utkány společně . . . Z toho lze vyvozovat, že všeobecný zákaz vyplýval z toho, že taková směs byla považována za posvátnou a že byla vyhrazena pouze posvátné sféře.“

Obrazné použití. Bílé plátno se vyznačuje čistotou a neposkvrněností, a proto je v Písmu použito jako symbol spravedlnosti. Z jemného bílého plátna se vyráběly části oděvu, které měl člověk nejblíže na těle. V případě velekněze to byly spodky, roucho a turban, a v případě nižších kněží spodky, roucho a pokrývky hlavy. (2Mo 28:39–42; srovnej Joba 29:14.) Beránkova nevěsta je oděna do světlého, čistého, jemného plátna, „neboť jemné plátno představuje spravedlivé skutky svatých“. (Zj 19:8) Vojska, která následují Ježíše Krista v nebi, jsou vylíčena jako oblečená do bílého, čistého, jemného plátna. (Zj 19:14) Velký Babylón, který zbohatl obchodováním s rozmanitým zbožím včetně jemného plátna, se tváří, jako by byl spravedlivý, neboť je ‚oblečen do jemného plátna‘, ale zároveň se zabývá činnostmi, které provozuje nevěstka. (Zj 18:3, 16; viz hesla BAVLNA; ŠATY.)