V biblických dobách, stejně jako dnes, se zařízení ke spaní lišilo typem, úpravou a konstrukcí podle toho, jaké bohatství, postavení a zvyky měli různí lidé. Pro chudé lidi, pastýře a pocestné byla často postačujícím lůžkem holá zem, někdy změkčená matrací nebo slamníkem; vládci a bohatí lidé používali ve svých stálých obydlích velmi nákladná a bohatě zdobená lůžka.

Běžný hebrejský termín pro „lůžko“ je miš·kavʹ z kořene ša·khavʹ (ulehnout). (1Mo 49:4; 3Mo 26:6) Obvyklé řecké slovo je kliʹne odvozené z kliʹno (sklonit). (Mt 9:2; Lk 9:58, Int) Další řecký termín pro ‚lůžko‘, koiʹte, který v podstatě označuje místo k ležení (Lk 11:7), je také používán ve smyslu „manželské lože“ (Heb 13:4) a ‚nedovolené styky‘ (Ří 13:13); v přeneseném významu se vztahuje na početí dítěte. (Ří 9:10) Jiné hebrejské termíny pro místo k ulehnutí jsou mit·tahʹ (lehátko), ʽeʹres (pohovka) a ja·cuʹaʽ (lože). Řecký výraz kraʹbat·tos poukazuje na nosítka. (Mr 2:4) Bibličtí pisatelé nedělali vždy rozdíly mezi těmito termíny a běžně používali dva či několik z nich pro tutéž věc: lůžko nazývali pohovkou (Job 7:13) a nosítky (Mt 9:6; Mr 2:11); lehátko pohovkou (Ža 6:6) a lůžko ložem. (1Mo 49:4) To vše bylo využíváno těmi, kdo spali v noci nebo odpočívali v poledne (2Sa 4:5–7; Job 33:15), těmi, kdo byli nemocní, a těmi, kdo měli pohlavní styk (Ža 41:3; Ez 23:17); bylo to využíváno také jako místo odpočinku pro mrtvého ve velkolepé hrobce. (2Pa 16:14) Bylo zvykem spočívat na lehátkách i u jídla. (Es 7:8; Mt 26:20; Lk 22:14) Lehátko zvláště upravené pro nošení nějaké osoby v královském stylu bylo nazýváno nosítky. (Pís 3:7–10; viz heslo NOSÍTKA.)

S lůžkem je obvykle spojováno určité vybavení, například polštář. Ježíš při plavbě přes Galilejské  moře usnul „na polštáři“ na zádi lodě. (Mr 4:38) V chladnějším období se používalo „tkané prostěradlo“ a jiné přikrývky (Iz 28:20), ale bylo obvyklé, že se spalo v šatech; mojžíšský Zákon proto zakazoval, aby někdo po západu slunce zadržoval oděvy jiného člověka: „Vždyť je to jeho jediná pokrývka. . . . V čem si lehne?“ (2Mo 22:26, 27)

V Orientu byla lůžkem často obyčejná rohož zhotovená ze slámy nebo z rákosu, a pro větší pohodlí vybavená možná také nějakou dekou či matrací. Pokud se tato lůžka nepoužívala, srolovala se a schovala. Častěji se užíval dřevěný rám či kostra postele, a tak člověk ležel výše, a ne přímo na zemi či na podlaze. (Mr 4:21) Taková lůžka sloužila jako lehátka nebo pohovky, na nichž se sedělo během dne. Nejjednodušší lůžka podobná nosítkům byla lehká, mohla se snadno přenášet. (Lk 5:18, 19; Jan 5:8; Sk 5:15)

Bohatí lidé měli lůžka přikrytá jemnou pokrývkou s bohatou výšivkou. „Svou pohovku jsem vyzdobila pokrývkami, pestrobarevnými věcmi, egyptským plátnem. Své lůžko jsem postříkala myrhou, aloí a skořicí,“ prohlásila svůdná prostitutka. (Př 7:16, 17) Jistý prorok popsal zařízení domů vzpurného Izraele jako „lehátka ze zlata a stříbra“ z perského paláce, a také jako ‚nádherná lehátka‘, ‚damašskou pohovku‘ a ‚lehátka ze slonoviny‘. (Es 1:6; Am 3:12; 6:4)

Oddělené nebo vnitřní ložnice měli jen ti, kdo si mohli dovolit vlastnit velké domy. (2Mo 8:3; 2Kr 6:12; 11:2) Během horkého léta sloužily často jako místo ke spaní chladnější střechy domů.

V Písmu se o lůžkách, lehátkách a pohovkách mluví také v obrazném smyslu. Stav mrtvých je například jako stav těch, kdo leží na lůžku. (Job 17:13; Ez 32:25) Jehovovi věrní služebníci „radostně volají na svém lůžku“, na rozdíl od vzpurných lidí, kteří na svém lůžku stále kvílejí a plánují to, co je špatné. (Ža 149:5; Oz 7:14; Mi 2:1) S bezohlednou nevázaností měl Ruben poměr s konkubínou svého otce Jákoba a tak zneuctil lože svého otce. (1Mo 35:22; 49:4) Křesťané však v žádném případě nesmí znečistit svatý svazek manželství, „manželské lože“. (Heb 13:4)