[pravděpodobně řec. forma heb. jména Eleazar, jež znamená „Bůh pomohl“].

1. Bratr Marty a Marie; jeho vzkříšení bylo jedním z vynikajících zázraků, které vykonal Ježíš Kristus. (Jan 11:1, 2) K této rodině, která žila v Betanii, „asi dvě míle“ od Jeruzaléma, měl Ježíš hlubokou lásku. (Jan 11:5, 18, Rbi8, ppč) V jejich domě býval hostem, a je možné, že docela často. (Lk 10:38–42)

Lazarovy dvě sestry vzkázaly Ježíšovi, který byl v tu dobu na druhé straně Jordánu, že jejich bratr je velmi nemocný. Nepochybně doufaly, že ho Ježíš uzdraví. (Jan 11:3, 21, 32) Ježíš však nešel do Betanie okamžitě, ani Lazara nevyléčil na dálku, jak to udělal v případě sluhy jednoho důstojníka (Mt 8:5–13), ale v místě, kde byl, zůstal další dva dny. Když potom přišel do blízkosti Betanie, setkal se nejdříve s Martou a potom s Marií. Lazar byl již čtyři dny mrtvý. (Jan 11:6, 17, 20, 30–32)

Tuto událost Ježíš využil, aby v rozhovoru s Martou zdůraznil vzkříšení. (Jan 11:23–27) Brzy měl dát svým slovům hlubší význam. Když přišli k hrobu či k jeskyni, kde byl Lazar pohřben, Kristus nařídil, aby byl odstraněn kámen uzavírající vchod. V modlitbě ke svému nebeskému Otci potom Ježíš uvedl jeden z důvodů, proč k těmto událostem došlo. Řekl: „Aby [ti v zástupu] uvěřili, že jsi mě vyslal.“ (Jan 11:38–42) Nato Ježíš zavolal na mrtvého Lazara, aby vyšel z hrobu, a ten se k úžasu a radosti přítomných objevil. (Jan 11:43, 44)

Tento zázrak pohnul mnoho lidí k tomu, aby uvěřili v Ježíše, ale také způsobil, že přední kněží a farizeové osnovali Ježíšovu smrt. Když velký zástup Židů přišel, aby viděl nejen Ježíše, ale i vzkříšeného Lazara, hněv předních kněží ještě vzrostl. Mnozí Židé v Ježíše uvěřili díky Lazarovi, a proto se přední kněží dohodli, že Lazara zabijí také. (Jan 11:45–53; 12:1–11) Nejsou však žádné biblické doklady o tom, zda tito náboženští nepřátelé své ničemné plány proti Lazarovi uskutečnili.

Janova zpráva o vzkříšení Lazara je často napadána kritiky Bible. Poukazují na to, že ostatní evangelia o této události nemluví. Bližší pohled na jednotlivá evangelia však ukazuje, že ani pisatelé synoptických evangelií neuváděli všechny Ježíšovy skutky. Například o vzkříšení syna vdovy z Nain mluví pouze Lukáš. (Lk 7:11–15) Jan neměl ve zvyku opakovat to, co zapsali druzí. Vzkříšení Lazara je toho zřejmým dokladem.

Zázračné vzkříšení Lazara bylo součástí Ježíšovy služby, ale sloužilo k tomu, aby bylo zřejmé, jakou moc Boží Syn má, a aby víra v Ježíše a ve vzkříšení vzrostla. (Jan 11:4, 41, 42) Ke vzkříšení zjevně došlo těsně před začátkem roku 33 n. l. Písmo již potom neuvádí žádnou informaci o okolnostech, místě ani době Lazarovy smrti. (Viz heslo VZKŘÍŠENÍ, Vzkříšení, ke kterým došlo před položením výkupní oběti.)

Neexistuje žádný biblický výrok ani žádný důvod, které by ukazovaly, že mezi historickým Lazarem a žebrákem z Ježíšova podobenství o boháči a Lazarovi je nějaký vztah.

2. Jméno žebráka v Ježíšově podobenství, jež je všeobecně známé jako podobenství o boháči a Lazarovi. (Lk 16:19–31) Ve Vulgátě je slovo „boháč“ přeloženo latinským přídavným jménem dives, které je často mylně používáno jako vlastní jméno boháče.  Židovské jméno Lazar však bylo ve staré době běžné, jak vyplývá z nápisů na urnách.

V podobenství byl žebrák Lazar plný vředů, pokládali ho před boháčovu bránu a toužil nasytit se tím, co padalo z boháčova přepychového stolu. Lazar potom zemřel a andělé ho odnesli do místa u Abrahamovy náruče (místo, jež ve starověku zaujímal člověk, který při jídle spočíval na stejné pohovce těsně před jiným spolustolovníkem). Také boháč zemřel, pohřbili ho, byl v trýzních v hádu a mluvil s Abrahamem. Od Abrahama a Lazara oddělovala boháče „velká propast“, kterou nebylo možné přejít. Boháč se na Abrahama obrátil s žádostí, aby Lazar šel k jeho pěti bratrům a „vydal [jim] důkladné svědectví“ v naději, že se potom nedostanou do takové situace jako boháč. Abraham to však odmítl, protože tito bratři „mají Mojžíše a Proroky“, a pokud nejsou ochotni naslouchat jim, „nedají se přesvědčit, ani když někdo vstane z mrtvých“. (Viz heslo PODOBENSTVÍ.)

Vycházel Ježíš ve svém podobenství o boháči a Lazarovi z rabínských názorů na mrtvé?

Učitelé a studenti religionistiky v některých případech naznačovali, že Ježíš v tomto podobenství vycházel ze staré rabínské představy a nauky o podsvětí. Josephus poskytuje o tehdejších názorech farizeů tyto informace: „Věří, že duše mají schopnost přežít smrt a že ty, kdo žili cudně, a ty, kdo žili neřestně, čeká pod zemí buď trest, nebo odměna: věčné věznění je údělem ničemných duší, zatímco dobré duše budou moci snadno přejít do nového života.“ (Židovské starožitnosti, XVIII, 14 [i, 3]) Ježíš však kategoricky odmítal falešné nauky včetně nauk farizeů. (Mt 23) Pro Ježíše by bylo nepřijatelné, aby koncepci svého podobenství o boháči a Lazarovi postavil na falešných rabínských představách o podsvětí. Z toho vyplývá, že Ježíšovi šlo o splnění tohoto podobenství, a proto detaily i průběh utvářel s ohledem na jeho splnění, a ne podle nějaké nebiblické nauky.

Kontext a stylizace příběhu jasně ukazují, že nejde o skutečný historický záznam, ale o podobenství. Nevyvyšuje se v něm chudoba, ani není odsuzováno bohatství. Je zřejmé, že jde spíše o způsob jednání, konečnou odměnu a zvrat duchovního stavu neboli postavení lidí, které Lazar a boháč představovali. Skutečnost, že boháčovi bratři odmítli Mojžíše a proroky, rovněž ukazuje, že podobenství mělo hlubší význam a záměr, než jen uvést do protikladu chudobu a majetek bohatých.