Hebrejský výraz pro zalesněnou plochu je jaʹʽar a překládá se jako ‚les‘. (5Mo 19:5; 1Sa 14:25; Joz 17:15) Palestinská země měla kdysi hojnost lesů, v nichž bylo mnoho druhů stromů. Z biblických zmínek o lese, o zalesněné krajině a o používání dřevěných materiálů je zřejmé, že i přes úsilí o zalesňování, které zde probíhá v posledních letech, tam bylo kdysi daleko více stromů než dnes. (2Pa 27:4; Sd 9:48, 49) Potvrzují to také zprávy o divokých zvířatech, která tam žila, a vyplývá z toho, že lesy poskytovaly dostatečný úkryt a obydlí pro medvědy (2Kr 2:23, 24), lvy (1Sa 17:34; 1Pa 11:22) a pro další druhy zvířat (Ez 34:25).

K odlesnění velkých ploch však docházelo při ničivé válce, při rozsáhlém používání dříví, aniž byla snaha lesy obnovit, a při nekontrolovaném pasení, kdy kozy a další zvířata okusovaly nové výhonky stromů. Denis Baly ve své knize The Geography of the Bible (1974, s. 77, 115, 116) mluví o staletích nedbalosti, jež vedla k tomu, že vymizela značná část lesů a došlo ke ztrátě úrodné půdy do hloubky 2 m, což způsobilo, že většina země je kamenitá a nerodí.

O některých lesech je v Bibli konkrétní zmínka. Libanonské lesy, ze kterých dnes zbylo jen několik malých hájků, kdysi vynikaly nádherně rostlými stromy (1Kr 5:2–10, 13–18; 2Kr 19:23) a bylo v nich velké množství cedrů, jalovců, cypřišů a dalších stromů. „Les Efrajim“ (pravděpodobně „les Machanajim“),  v němž Absaloma potkalo neštěstí, možná ležel na V od řeky Jordán blízko Machanajimu, a zdá se, že byl poměrně hustý. (2Sa 18:6, Rbi8, ppč, 8, 17) ‚Cheretský les‘ byl v Judě. (1Sa 22:5) Navíc oblast Gileadu byla známa svými lesy a balzámovými stromy, zatímco Bašan, který ležel na S, byl význačný svými ‚mohutnými stromy‘ včetně dubu. (Iz 2:13; Ze 11:2) V nížině Šefela rostlo za dnů Davida a Šalomouna množství sykomor. (1Kr 10:27; 1Pa 27:28; 2Pa 1:15; 9:27) V údolí Jordánu byl hustý porost tamaryšků a vrb, v nichž číhali lvi. (Jer 12:5; Ze 11:3)

Symbolické použití. Bible používá stromy jako symboly lidí a vládců, a rovněž i les používá jako symbol lidí či národů a jejich vládců. Ničemnost odpadlé Judy byla jako plamen, který její lid vypálí (Iz 9:18); Jehovův hněv spálí jižní království (Judu) neuhasitelným plamenem. (Ez 20:46–48) Podobné proroctví bylo vyřčeno proti nepřátelům Božího lidu — proti pohanským národům. Asyrští válečníci budou pokáceni a zřídnou jako stromy v lese. (Ža 83:14, 15; Jer 46:22, 23; Iz 10:19, 34)