Když byl za Šalomounovy vlády budován chrám, „lité [odlitím zhotovené] moře“ nahradilo přenosnou měděnou nádrž, která byla předtím používána ve svatostánku. (2Mo 30:17–21; 1Kr 7:23, 40, 44) Vyrobil je Chiram, muž hebrejsko-fénického původu. Pojmenování „moře“ vzniklo patrně proto, že tato nádrž mohla pojmout velké množství vody. Byla rovněž měděná; toto moře měřilo ‚deset loket [4,5 m] od jednoho svého okraje k druhému svému okraji‘, bylo „kolem dokola okrouhlé; a jeho výška byla pět loket [asi 2,2 m] a bylo zapotřebí třicetiloketní [13,4 m] šňůry, aby je obepjala kolem dokola“. (1Kr 7:23)

Obvod. Je zřejmé, že obvod v délce 30 loket je číslo zaokrouhlené, přesnější údaj by byl 31,4 lokte. V této souvislosti Christopher Wordsworth cituje jistého znalce jménem Rennie, který vyjádřil tento zajímavý názor: „Až do doby Archimedovy [třetí století př. n. l.] se obvod kruhu vždy měřil v přímkách na základě poloměru; a Chiram přirozeně uvedl, že obvod moře je třicet loket, protože jej tehdejší obvyklou metodou vypočítal na základě poloměru, který měřil pět loket a který by položen šestkrát kolem obvodu neboli ‚okraje‘ dal uvedených třicet loktů. Šlo zde zřejmě jen o to uvést rozměry Moře způsobem tehdy obvyklým, kterému každý rozuměl, přičemž obvod byl měřen způsobem, jímž všichni odborníci, jako byl Chiram, v tehdejší době vyměřovali kruh. Chiram ovšem musel velmi dobře vědět, že pokud šestiúhelník vepsaný do kruhu na základě poloměru měří po obvodu třicet loket, musí být skutečný zakřivený obvod kruhu o něco delší.“ (Notes on the King James Version, Londýn, 1887) Zdá se tedy, že obvod se obvykle uváděl v podobě  poměru tři ku jedné (to znamená, že obvod je trojnásobkem průměru), což se chápalo jako údaj pouze přibližný.

Z mědi. Měděné moře bylo ozdobeno ‚tykvovitými ozdobami‘ a bylo umístěno na postavách dvanácti býků, které stály po třech obráceny k severu, jihu, východu a západu. Okraj moře měl podobu liliového květu. Tloušťka této velké nádoby byla „na šířku dlaně“ [7,4 cm], mohla tedy vážit přibližně 27 tun. (1Kr 7:24–26) Toto obrovské množství mědi pocházelo ze zásob, které kdysi získal král David při svých dobyvatelských taženích v Sýrii. (1Pa 18:6–8) Odlévání se provádělo v oblasti Jordánu, a to do hliněné formy. Byl to opravdu pozoruhodný výkon. (1Kr 7:44–46)

Objem. Podle zprávy v 1. Královské 7:26 se do tohoto moře „vešlo . . . dva tisíce měr bat“, zatímco paralelní zpráva ve 2. Paralipomenon 4:5 říká, že „se do něho mohlo vejít tři tisíce měr bat“. Tvrdí se, že rozdíl vznikl písařskou chybou ve zprávě knihy Paralipomenon. Ovšem hebrejské sloveso, které je přeloženo slovesem „vejít se“ a je v obou případech stejné, může být překládáno do jisté míry volně. Podle některých překladů tedy zpráva v 1. Královské 7:26 uvádí, že tato nádoba ‚pojala‘ nebo ‚obsáhla‘ 2 000 měr bat, a zpráva ve 2. Paralipomenon 4:5 říká, že nádoba ‚měla obsah‘ nebo že se do ní „mohlo vejít“ 3 000 měr bat. (EP, He, NS) Je tedy možné, že zpráva v knize Královské vyjadřuje, kolik vody obvykle v této nádobě bylo, zatímco zpráva v knize Paralipomenon uvádí, jaký byl skutečný objem této nádoby, kdyby byla naplněna po okraj.

Je prokázáno, že starověká míra bat se rovnala asi 22 l; kdyby tedy bylo toto moře naplněno do dvou třetin svého objemu, obsahovalo by asi 44 000 l vody. Jestliže mělo mít uvedený objem, nesmělo mít rovné stěny, ale stěny pod okrajem musely být zakřivené, aby nádoba měla cibulovitý tvar. Nádoba, která měla takový tvar a výše uvedené rozměry, mohla pojmout až 66 000 l. Josephus, židovský dějepisec z prvního století n. l., popisuje toto moře a říká o něm, že má „tvar polokoule“. Zmiňuje se také o tom, že toto moře bylo umístěno mezi oltářem pro zápalnou oběť a chrámovou budovou, poněkud směrem k jihu. (Židovské starožitnosti, VIII, 79 [iii, 5]; VIII, 86 [iii, 6])

Kromě měděného moře se používalo deset menších měděných nádržek, které byly umístěny na vozících a byly patrně naplňovány vodou z měděného moře. (1Kr 7:38, 39) Rabínská tradice říká, že moře bylo opatřeno kohoutky. Těch deset nádržek se používalo k omývání některých obětí a pravděpodobně i při jiné očišťovací práci, ale „moře bylo pro kněze, aby se v něm myli“. (2Pa 4:6) Někteří rabíni tvrdili, že do vody v měděném moři se kněží úplně ponořili, zatímco Josephus říká, že sloužilo k tomu, aby „si v něm kněží umyli ruce a nohy“. (Židovské starožitnosti, VIII, 87 [iii, 6]) Ať byl postup jakýkoli, toto měděné moře sloužilo kněžím k očišťování.

V proroctví. To může poskytnout klíč k porozumění toho, co znamená v knize Zjevení zmínka o ‚skleněném moři‘, které ve svém vidění apoštol Jan spatřil před Božím trůnem. (Zj 4:6; 15:2) Bylo „podobné křišťálu“, možná tedy mělo průsvitné stěny (srovnej Zj 21:18, 21), takže bylo možné spatřit jeho obsah. Ti, kdo u něj stáli, osoby, jež zvítězily nad „divokým zvířetem“ a jeho „obrazem“, jsou totožní s těmi, kdo jsou ve Zjevení 17:14 a 20:4–6 označeni jako „povolaní a vyvolení a věrní“. Slouží jako „kněží Boží a Kristovi“ a jako spolukrálové s Kristem během jeho Tisícileté vlády. (Srovnej 1Pe 2:9.) Tato kněžská třída stojí u „skleněného moře“ před Božím trůnem, což nám připomíná apoštolovu zmínku o tom, že křesťanský sbor byl ‚očištěn vodní koupelí prostřednictvím slova‘. (Ef 5:25–27) Ježíš také mluvil o tom, že Boží slovo, které oznamoval, má očišťující moc. (Jan 15:3) Obsah tohoto moře se podobal vodě a byl ‚smíšený s ohněm‘ (Zj 15:2), což se bezpochyby vztahuje na Boží soudy, neboť v této souvislosti bývá oheň uváděn často a o samotném Bohu je řečeno, že vůči těm, kdo zavrhují jeho božskou vůli, je jako „stravující oheň“. (Heb 12:25, 29)

Symbolika v podobě „skleněného moře“ v Janově vidění je tedy potvrzením Pavlova inspirovaného vysvětlení, že pozemský svatostánek a chrám i s jejich zařízením a s povinnostmi kněží byly znázorněním nebeských věcí. (Srovnej Heb 8:4, 5; 9:9, 11, 23, 24; 10:1.) O tom, co představovaly postavy býků, na kterých v Šalomounově chrámu spočívalo měděné moře, se pojednává pod heslem BÝK.