Povrchový výkop, kde se těží různé druhy kamene. Vápenec a mramor leží blízko pod povrchem země, a tak se dobývají lámáním. Předpokládá se, že na velkém prostranství blízko Damašské brány v Jeruzalémě býval starověký lom. První zmínka o takovém místě je v Jozuovi 7:4, 5, kde je uvedeno, že asi 3 000 Izraelitů prchalo z Aie až k místu Šebarim, což znamená „lomy“. Když Šalomoun připravoval stavbu chrámu, přikázal, aby velké základní kameny byly nalámány v horách Libanonu, a k této práci byly povolány desetitisíce mužů. (1Kr 5:13–18; 6:7) Když za dnů krále Jehoaše bylo nutné opravit chrám, byli na tuto práci najati kameníci. (2Kr 12:11, 12) Hrobka, kde byl pohřben Ježíš, byla vytesána ve skále. (Mt 27:59, 60; Mr 15:46)

Pomocí výstižné metafory Jehova ústy Izajáše upozorňuje na lom a těžbu z něho. (Iz 51:1) Jak ukazuje následující verš, ‚skála‘ byl zřejmě Abraham, z něhož pocházel izraelský národ, a ‚prohlubeň jámy‘ byla Sára, která ze svého lůna podobného jámě porodila Izraelova předka Izáka. (Iz 51:2) Izákovo narození však bylo způsobeno Boží mocí a zázrakem, a obrazný lom má tedy pravděpodobně také vyšší duchovní uplatnění. Slova v 5. Mojžíšově 32:18, která upozorňují na „Skálu, jež byla . . . otcem“ Izraele, na „Toho, který tě v porodních bolestech zrodil [totéž sloveso je v Iz 51:2 použito na Sáru]“, se tedy vztahují na Jehovu.

Někdy byl produkt získaný z lomu pojmenován stejně jako lom. Hebrejské slovo pesi·limʹ, které je v knize Soudci 3:19, 26 přeloženo jako ‚lomy‘, je jinde překládáno jako ‚ryté sochy‘. (5Mo 7:5; Ža 78:58; Iz 10:10) Z tohoto důvodu se někteří překladatelé domnívají, že Ehud se možná vrátil od háje takových pohanských bohů, soch, které byly produktem získaným z lomu, aby soukromě navštívil Eglona. Většina překladatelů však tento výraz raději překládá jako „lomy“.

Staré lomy opuštěné ještě před dokončením práce poskytují určité objasnění starověkých metod lámání kamene. Hluboko do skály byly vytesány drážky. Do nich se zarazilo vyschlé dřevo, a to se tam potom nechalo nasáknout vodou, až skála v průrvách popraskala. V římském období se kameny vážící asi pět nebo až deset tun dobývaly poměrně daleko od stavenišť. Tam je pak velké množství pracovníků získaných z otroků dopravovalo na válcích nebo na saních.