Člověk, který používá luk a šípy. Používání luku a šípů po potopě umožnilo lidem zabíjet  (pro pokrm, oblékání a přístřeší) zvířata, která byla příliš rychlá a příliš nebezpečná a nebylo možné je ulovit jiným způsobem. Když se moci ujal Nimrod, pravděpodobně byli lučištníci nuceni mu sloužit.

Ve 20. století př. n. l. se ‚stal lučištníkem‘ Išmael, Abrahamův prvorozený syn, aby si mohl v pustině zajistit obživu. (1Mo 21:20) Podobně Esau, Abrahamův vnuk, uměl dovedně zacházet s lukem. (1Mo 27:3) Stavitelské památky potvrzují, že odedávna byli hlavními útočníky v egyptské armádě lučištníci, a existují také babylónské sochy lučištníků. Za dnů Jozua (Joz 24:12), Davida (1Pa 12:1, 2) i později byli lučištníci důležitou složkou izraelské armády. (2Pa 14:8; 26:14) Filištínští lučištníci zastřelili krále Saula, syrští krále Achaba a egyptští krále Josijáše. (1Sa 31:1–3; 1Kr 22:34, 35; 2Pa 35:20, 23)

Reliéfy v Ninive zobrazují asyrské lučištníky na dvoukolých vozech, kteří nesou dva luky, dlouhý a krátký. Jeden šíp vystřelili a další drželi v ruce, takže stříleli rychleji. Asyrský způsob útoku zřejmě vypadal tak, že vojáci zaplavili nepřítele množstvím šípů a při pronásledování potom použili meč a kopí.

Za nejobratnější lučištníky na světě byli pokládáni Peršané. Reliéfy v Persepoli a v Suse zobrazují médské a perské vojáky, kteří jsou vyzbrojeni luky a toulci. Perští chlapci byli ve věku od 5 do 20 let vyučováni lukostřelbě a jezdectví; perské jezdectvo dokázalo obratně střílet dokonce i pozpátku. Základní perskou strategií byla pohyblivost a volnost pohybu lučištníků, kteří na nepřítele zaútočili krupobitím šípů.

Na rozdíl od východních národů si západní říše, Řecko a Řím, luku a šípu tolik necenili, i když v jejich vítězstvích měli lučištníci někdy významnou úlohu. Mohlo to být způsobeno tím, že Řekové používali méně účinný způsob, kdy přikládali luk k tělu, místo aby si ho přiložili k tváři či k oku, jak to dělali Egypťané a Peršané. Zdá se, že obratnými lučištníky byli krétští a asijští žoldáci, zatímco Řekové a Římané spoléhali na meč a kopí. (Viz heslo ZBRANĚ, ZBROJ.)

Obrazné použití. Jákob měl zjevně na mysli nespravedlivé zacházení Josefových bratrů s Josefem, když o svém synovi řekl: „Ale lučištníci [doslova ‚vlastníci šípů‘] na něho dotírali a stříleli na něj a nevražili na něj.“ (1Mo 49:23) Job o zdánlivém nepřátelství Boha vůči sobě řekl: „Obkličují mě jeho lučištníci.“ (Job 16:13) Hebrejské slovo rav, které je zde přeloženo jako ‚lučištník‘, pochází z ra·vavʹ, což znamená „střílet“. (1Mo 49:23) Hebrejské slovo rav se také objevuje v Příslovích 26:10, kde je napsáno: „Jako lučištník, který prostřeluje všechno, je ten, kdo najímá někoho hloupého, nebo ten, kdo najímá kolemjdoucí.“ Toto přísloví zdůrazňuje škodu, která může vzniknout, když člověk v odpovědném postavení použije pro zvláštní úkol někoho nekvalifikovaného.

[Vyobrazení na straně 1117]

Lučištník perské královské stráže