Města, která patří určitému lidu nebo kmenu a jsou obklopena územím jiného kmene. V nové době tvořil enklávu například Západní Berlín, který byl obklopen územím Východního Německa, a enklávou je také pozemek, který byl dán Spojeným národům a který leží uvnitř města New York. Část starověkého Jeruzaléma zůstala jebusejskou enklávou na izraelském území po čtyři století, dokud ji nakonec nedobyl David. (Joz 15:63; Sd 1:21; 19:11, 12; 2Sa 5:6–9)

Když byla Zaslíbená země rozdělena mezi 12 kmenů, měly určité kmeny svá města na území, které patřilo jinému kmenu. Podle slov u Jozua 16:9 „synové Efrajima měli enklávová [nebo „oddělená; odloučená“] města uprostřed dědictví synů Manasseho“ (Rbi8, ppč), to znamená ‚města vyhrazená Efraimovým synům uprostřed dědictví Manasesových synů‘. (JB-č; viz také Joz 17:8, 9.) Někteří ze synů Manasseho bydleli ve městech, která byla uvnitř hranic Isachara a Ašera. (Joz 17:11; 1Pa 7:29)

Simeonovo dědictví se skládalo z měst, která ležela na území Judy, protože podíl Judy „se pro ně prokázal být příliš velký“. (Joz 19:1–9; MAPY, sv. 1, s. 744, 947) Všech 48 měst, která spravovali Levité, včetně 6 útočištných měst byly enklávy na území jiných kmenů. (Joz 21:3–41) Tak se splnilo proroctví o Simeonovi a Levim, které pronesl na smrtelné posteli Jákob; řekl o nich, že ‚mají mít v Jákobovi podíl, ale budou v Izraelovi rozptýleni‘. (1Mo 49:7)