Ve svobodných městech Malé Asie, která byla pod římskou nadvládou, byl městský tajemník (řec. gram·ma·teusʹ) nejdůležitějším veřejným činitelem municipální vlády. Zřejmě byl do úřadu volen lidem a působil jako přední člen municipální vlády. V určitých ohledech bychom ho mohli přirovnat k dnešnímu starostovi, jak to uvádějí některé překlady. Tajemník měl tedy na záležitosti města velký vliv a jeho důstojný úřad byl v mnohem větší vážnosti, než vyplývá ze slov „písař“, „úředník“ či „městský úředník“, která jsou v několika překladech Bible použita ve Skutcích 19:35. Slovo gram·ma·teusʹ se zde objevuje v souvislosti a ve významu, které se liší od toho, jak bylo toto slovo obvykle používáno na židovské písaře. Vliv, který městský tajemník měl, je vidět ze způsobu, jakým tento úředník v Efezu uklidnil dav, jenž se srotil proti Pavlovi a jeho druhům. (Sk 19:35–41)

Městský tajemník měl přístup přímo k prokonzulovi provincie a představoval spojení mezi vládou města a římskou správou provincie, jejíž jedno centrum bylo v Efezu. Tajemníkovi to umožňovalo, aby působil jako ‚nárazník‘ mezi mocí římských orgánů a lidmi ve městě. Ve městech Asie byl městský tajemník zodpovědný římské vrchnosti za dodržování zákonů a pořádku v rámci pravomoci, která mu byla svěřena. To alespoň zčásti vysvětluje zneklidnění městského tajemníka, když kvůli kázání apoštola Pavla efezští stříbrotepci pobouřili místní lidi. Bylo to neukázněné srocení, nezákonné shromáždění v divadle. Městský tajemník těmto lidem poukázal na nebezpečí, že budou obviněni z povstání. Obával se, že by ho Římané mohli volat k osobní odpovědnosti.