Choroba, která je v Bibli označena hebrejským výrazem ca·raʹʽath a řeckým slovem leʹpra. Člověku postiženému touto chorobou se říká malomocný.

Slovo „malomocenství“ se v Písmu nevztahovalo pouze na chorobu, která je pod tímto jménem známa v dnešní době, ale takto označenou chorobou mohli být postiženi nejen lidé, ale také oblečení a domy. (3Mo 14:55) V dnešní době se malomocenství nazývá Hansenova choroba podle doktora Gerharda A. Hansena, který objevil baktérii, jež je všeobecně považována za původce této nemoci. I když výrazem ca·raʹʽath je míněno malomocenství v širším smyslu než malomocenství, jež je nyní nazýváno Hansenova choroba, přesto však se Hansenova choroba nepochybně projevovala u lidí na Středním východě i v biblických dobách.

Druhy a jejich projevy. Dnešní malomocenství neboli Hansenova choroba, která je pouze málo přenosná, se objevuje ve třech základních druzích. Jeden typ, lepromatózní, má za následek zbytnění kůže a tvorbu otoků, nejprve v kůži na obličeji a pak na jiných částech těla. Také působí vznik degenerativních útvarů na sliznici v nose a krku postiženého. Tento typ je znám jako černé malomocenství. Dalším typem je tuberkuloidní malomocenství; tomu se někdy říká bílé malomocenství. Není to tak těžké onemocnění jako černé malomocenství a postihuje hlavně periferní nervy. Možná se projeví jen tím, že kůže je na dotek bolestivá, ale nakonec také může znecitlivět. U třetího typu malomocenství, tzv. smíšeného druhu, se příznaky obou popsaných forem projevují společně.

Jak malomocenství postupuje k pokročilému stadiu, postiženému se začínají vytvářet zduřeniny, z nichž vytéká hnis, možná mu vypadávají vlasy, řasy a obočí, uvolňují se mu a zcela rozpadají nehty. Později se mu mohou zvolna rozpadat prsty, končetiny, nos i oči. V nejvážnějších případech nakonec nastává smrt. I takovou vážnou chorobu určitě biblické slovo „malomocenství“ zahrnovalo, jak to vyplývá z Áronovy zmínky o takovém stavu této nemoci, kdy je maso „zpola pohlceno“. (4Mo 12:12)

Tento popis nám pomáhá lépe pochopit biblické zmínky o této hrozné nemoci a o strašných následcích Uzzijášova opovážlivého jednání; Uzzijáš se totiž nevhodně pokusil obětovat kadidlo v Jehovově chrámu. (2Kr 15:5; 2Pa 26:16–23)

Diagnóza. Prostřednictvím mojžíšského Zákona Jehova poskytl Izraelitům informace, které knězi umožňovaly rozpoznat malomocenství a odlišit ho od jiného méně vážného kožního onemocnění. Z toho, co je zaznamenáno ve 3. Mojžíšově 13:1–46, je vidět, že malomocenství na těle člověka mohlo začínat vyrážkou, strupem, skvrnou, bolákem nebo jizvou po spálení. Někdy byly příznaky velmi jasné. Vlasy v postižené oblasti zbělely a postižené místo se jevilo hlubší než okolní kůže. Na kůži mohla být například bílá vyrážka, chloupky na ní zbělely a ve vyrážce se objevilo  živé maso. To znamenalo, že ten člověk má malomocenství a že má být prohlášen za nečistého. V jiných případech, když postižení nebylo hlubší než kůže, však bylo stanoveno období karantény a při následné prohlídce kněz učinil o tomto případu konečné rozhodnutí.

Bralo se v úvahu, že malomocenství může dosáhnout takového stupně, kdy již není nakažlivé. Když se rána rozšířila po celém těle, celé tělo zbělelo a nebylo vidět živé maso, bylo to znamení, že choroba ustoupila a po jejím řádění zůstaly jen vnější známky. Kněz potom postiženého prohlásil za čistého a choroba už nebyla pro nikoho nebezpečná. (3Mo 13:12–17)

Jestliže nemoc ustoupila a malomocný byl vyléčen, udělala se opatření, kterými mohl být obřadně očištěn — kromě jiného za něj kněz předkládal oběť. (3Mo 14:1–32) Jestliže však kněz prohlásil nevyléčeného malomocného za nečistého, malomocný si musel roztrhnout oděvy, rozcuchat si hlavu, přikrýt si knír a volat: „Nečistý! Nečistý!“ Musel bydlet odloučeně vně tábora (3Mo 13:43–46); to bylo nutné z toho důvodu, aby nenakazil ty, v jejichž středu stanoval Jehova. (4Mo 5:1–4) Zdá se, že v biblických dobách se malomocní sdružovali nebo žili ve skupinách, což jim poskytovalo možnost vzájemně si pomáhat. (2Kr 7:3–5; Lk 17:12)

Na oděvech a domech. Malomocenství se mohlo také objevit na vlněných nebo lněných oděvech nebo na nějakém výrobku z kůže. Po vyprání té věci mohla rána zmizet a ta věc se pak dala do karantény. Kde však tato nažloutle zelená nebo narudlá rána zůstala, na tomto předmětu bylo zhoubné malomocenství a měl se spálit. (3Mo 13:47–59) Jestliže se ve stěně nějakého domu objevily nažloutle zelené nebo narudlé prohlubeniny, kněz dal dům do karantény. Mohlo být nutné vytrhat kameny, dát celý dům uvnitř oškrabat a kameny a oškrabanou maltu vyvézt na nečisté místo za městem. Jestliže se rána vrátila, dům byl prohlášen za nečistý, byl stržen a materiál byl vyvezen na nečisté místo. Ale v případě, že měl být dům prohlášen za čistý, následovalo jeho očišťování. (3Mo 14:33–57) Předpokládá se, že malomocenství, které se objevovalo na oděvech nebo domech, byl nějaký druh plísně nebo hnilobného procesu, není to však úplně jisté.

Jako znamení. Jedním ze znamení, která Mojžíš z Jehovova pověření předvedl Izraelitům, aby jim dokázal, že ho poslal Bůh, bylo malomocenství. Podle Jehovových pokynů Mojžíš zastrčil ruku do horního záhybu svého oděvu, a když ji vytáhl, „byla jeho ruka postižena malomocenstvím jako sníh“. Když pak ruku vrátil do horního záhybu svého oděvu a znovu ji vytáhl, byla opět obnovena „jako zbytek jeho těla“. (2Mo 4:6, 7) Miriam byla Božím zásahem postižena „malomocenstvím, bílá jako sníh“, protože mluvila proti Mojžíšovi. Mojžíš prosil Boha, aby ji uzdravil; byla uzdravena, ale sedm dní byla v karanténě vně tábora. (4Mo 12:1, 2, 9–15)

V Elišově době. Syřan Naaman byl ‚statečný, silný muž, třebaže byl malomocný [či postižený kožní chorobou]‘. (2Kr 5:1, Rbi8, ppč) Jeho pýcha ho téměř připravila o možnost vyléčení, ale nakonec se Naaman podle Elišových pokynů sedmkrát ponořil do Jordánu, a pak „se mu vrátilo maso podobné masu malého chlapce, a stal se čistým“. (2Kr 5:14) Nato se stal Jehovovým ctitelem. Elišův sloužící Gechazi si však jménem proroka vyžádal od Naamana dar, čímž poškodil Elišovu pověst a z Boží nezasloužené laskavosti udělal prostředek k hmotnému zisku. Za tento přečin ho Jehova postihl malomocenstvím a Gechazi byl okamžitě „malomocný, bílý jako sníh“. (2Kr 5:20–27)

Za dnů Eliši bylo v Izraeli mnoho malomocných, jak je vidět z toho, že v době, kdy byl Eliša v Samaří, byli za samařskými branami čtyři malomocní. (2Kr 7:3) Většina Izraelitů však měla nedostatek víry v tohoto muže pravého Boha, stejně jako Židé z Ježíšova domovského území nevěřili v Ježíše a nepřijali ho. Proto Kristus řekl: „Také bylo v Izraeli v době proroka Eliši mnoho malomocných, přesto ani jeden z nich nebyl očištěn, pouze Naaman, muž ze Sýrie.“ (Lk 4:27)

Ježíš a jeho učedníci uzdravovali malomocné. Ježíš během své služby v Galileji uzdravil malomocného, o němž Lukáš napsal, že to byl „muž plný malomocenství“. Ježíš tomuto muži nařídil, aby to nikomu nepovídal, a řekl mu: „Ale odejdi a ukaž se knězi a přines obětní dar ve spojitosti se svým očištěním, právě jak nakázal Mojžíš, jim na svědectví.“ (Lk 5:12–16; Mt 8:2–4; Mr 1:40–45)

Když Kristus vyslal 12 apoštolů, kromě jiného jim řekl: „Očišťujte malomocné.“ (Mt 10:8) Později Ježíš procházel Samařím a Galilejí a v jisté vesnici vyléčil deset malomocných. Pouze jeden z nich, Samaritán, „se obrátil zpět a silným hlasem oslavoval Boha“, padl na tvář u Ježíšových nohou a děkoval mu za to, co pro něj udělal. (Lk 17:11–19) Možná také stojí za pozornost, že Kristus byl právě v domě Šimona, toho malomocného (kterého možná Ježíš vyléčil), a tehdy — několik dní před jeho smrtí — Marie pomazala Ježíše drahým vonným olejem. (Mt 26:6–13; Mr 14:3–9; Jan 12:1–8)