Ostrov o rozloze asi 246 km² ležící ve Středozemním moři přibližně 100 km na J od Sicílie. Loď, na které se plavil apoštol Pavel, ztroskotala právě na Maltě a Pavel tam zůstal tři měsíce. V té době vyléčil Publiova otce a jiné lidi postižené nemocemi. (Sk 28:1, 7–9, 11)

Někteří badatelé v minulosti spojovali řecké slovo Me·liʹte, jež se překládá jako „Malta“, s ostrovem Mljet (nebo italsky Meleda) ležícím u záp. pobřeží Balkánského poloostrova. Tradice a doklady z Písma však ukazují, že místem, kde Pavel zažil ztroskotání lodi, byla Malta. Pod označení ‚Adriatické moře‘, kde loď  údajně byla, když se přibližovala k Maltě, se dají zahrnout vody Středozemního moře na V od Sicílie a na Z od Kréty, a dalo by se tedy říci, že Malta je tímto mořem obklopena. (Sk 27:27)

Pavlovo ztroskotání. Loď, na které Pavel cestoval jako vězeň, někdy po Dnu smíření (v září nebo v říjnu) odplula z krétských Pěkných přístavů a byla uchvácena prudkým větrem (Euroaquilo) vanoucím zřejmě od VSV. Vítr hnal loď od pobřeží Kréty k ostrovu Kauda a námořníci měli strach, že najedou na mělčinu na „Syrtě“, na pohyblivý písek u pobřeží sev. Afriky. (Sk 27:8, 9, 13–17) Vítr vanoucí z VSV nemohl loď zahnat k ostrovu Mljet, asi 1 000 km na SSZ od Kaudy. Asi po dvoutýdenním unášení větrem se loď nepochybně přiblížila k Maltě, která ležela asi 870 km na ZSZ od Kaudy. (Sk 27:33; viz heslo EUROAQUILO.)

Když pluli směrem na ZSZ, mohli se dostat na místo na sv. straně Malty, kterému se dnes říká zátoka sv. Pavla, aniž předtím přistáli u jakékoli jiné části ostrova. Námořníci začali tušit, že se přibližují k zemi, snad až když jejich citlivé uši zaslechly burácení vln, jež se tříštily o skalnatý výběžek Koura, který vystupuje do Středozemního moře z vých. strany zátoky sv. Pavla. Zjistili tam hloubku ‚dvaceti sáhů‘ a ‚patnácti sáhů‘ (jeden sáh je asi 1,8 m), což v zásadě odpovídá měřením, jež byla provedena v oblasti zátoky sv. Pavla v polovině 19. století. (Sk 27:27, 28)

Námořníci nemohli ani za denního světla poznat, že ta země je Malta, možná proto, že dobře znali jiné přístavy na ostrově. Největším a nejznámějším přístavem na Maltě je Valletta ležící 13 km na JV od zátoky sv. Pavla. (Sk 27:39)

Na záp. pobřeží zátoky sv. Pavla jsou dva zálivy. K jednomu z nich si pravděpodobně přáli „najet lodí“, ale nepodařilo se jim to, a to proto, že (podle doslovného řeckého textu) ‚se dostali do místa dvou moří‘. To možná znamená, že loď narazila na „místo, kdež se dvoje moře schází“ (KB) neboli „na písčinu omývanou z obou stran mořem“. (NS) Nebo loď uvízla mezi dvěma bočními proudy a najela na mělčinu. (Srovnej JB, NE.) Příď lodi se nehybně zarazila, snad zapadla do vrstvy bláta a jílu ležící tři sáhy pod hladinou v zátoce sv. Pavla, a záď zatím vlny rozlámaly na kusy. (Sk 27:39–41)

Pavlovy zážitky na Maltě. V této chvíli se vojáci rozhodli Pavla i ostatní vězně zabít. Možná proto, že v římském vojsku byla přísná kázeň a strážní by se museli zodpovídat, kdyby jim vězni, které měli hlídat, utekli. (Srovnej Sk 12:19; 16:27.) Důstojník (setník) vojákům v tomto záměru kvůli Pavlovi zabránil, a proto všech 276 lidí, kteří byli na lodi, přežilo ztroskotání tak, že na břeh buď doplavali, nebo se tam dostali pomocí prken či jiných předmětů, které mohly plavat na hladině. (Sk 27:37, 42–44)

Obyvatelé Malty, kteří neuměli řecky, projevili zachráněným mimořádnou lidskou laskavost, dokonce pro ně zapálili oheň, aby se zahřáli. Když apoštol Pavel položil na oheň otýpku chrastí, vylezla jedovatá zmije a zakousla se mu do ruky. Obyvatele Malty ohromilo, že Pavel neotekl ani nezemřel, a začali ho považovat za boha. (Sk 28:1–6)

Dnes zmije na Maltě nežijí. Od prvního století n. l. tam došlo k velkým změnám. V dnešní době je Malta sice jedním z nejhustěji zalidněných ostrovů na světě — na jeden km² připadá asi 1 280 osob —, ale v Pavlově době tam byla rozsáhlá území porostlá lesy. Vzrůst počtu obyvatel měl značný vliv na přirozené prostředí, ve kterém žila divoká zvířata. Tím se mohlo snadno stát, že všechny zmije zmizely, podobně jako na ostrově Arran u jz. pobřeží Skotska. Ještě v roce 1853 však byla blízko zátoky sv. Pavla údajně spatřena jedna zmije.