Hmota, kterou se pevně spojují cihly a kameny (např. při stavbě zdi) nebo která slouží k omítání stěn. (3Mo 14:42, 45; 1Pa 29:2; Iz 54:11; Jer 43:9) Směs vápna, písku a vody (správně nazývaná „malta“) odolná proti vlivům počasí se používala při stavbě lepších domů ve starověké Palestině. Jiný druh malty používaný na omítku se připravoval smícháním písku, popela a vápna. Do této směsi se někdy přidával olej nebo se stěna po omítnutí natřela olejem, aby se vytvořil téměř vodotěsný povrch. V Egyptě (dokonce až do dnešní doby) se malta používaná k omítání stěn skládala ze dvou dílů jílu, jednoho dílu vápna a jednoho dílu slámy a popela.

Místo obvyklé malty stavitelé babylónské věže použili živici, která jim „sloužila jako malta“. (1Mo 11:3) Později Babylóňané pravděpodobně získávali svou živici používanou jako maltu z podzemních zdrojů blízko města Hit, které leželo nedaleko Babylóna na řece Eufrat. Podle Hérodota (Dějiny, I, 179) se při stavbě bočních stěn babylónského příkopu a při výstavbě městské zdi používal horký asfalt (živice) jako cement nebo malta.

V době, kdy Izraelité byli otroky v Egyptě, Egypťané jim „ztrpčovali . . . život tvrdým otroctvím při hliněné maltě a cihlách“. (2Mo 1:14) Malta se míchala asi do hustoty melasy obvykle udusáváním nohama. Do malty se přidávala rozsekaná sláma, aby směs lépe držela pohromadě. Hliněná malta a cihly sloužily Izraelitům později v jejich vlastní zemi jako základní stavební materiál v místech, kde bylo k dispozici málo kvalitního stavebního kamene.

Hliněné cihly nebyly trvale odolné proti deštivému počasí. Někdy se nová zeď kvůli ochraně nebo poškozená zeď kvůli zabezpečení a zesílení potáhla maltou neboli omítla. Jestliže se však taková zeď pouze natřela vápnem nebo špatnou maltou, která obsahovala málo vápna nebo vápno žádné, nedalo se očekávat, že za prudkých bouří vydrží. (Srovnej Ez 13:11–16.)