Římské příjmení syna Marie z Jeruzaléma. Jeho hebrejské jméno bylo Jan, což znamená „Jehova projevil přízeň; Jehova byl milostivý“. (Sk 12:12, 25) Marek byl bratrancem Barnabáše, byl jeho druhem na cestách, doprovázel další z prvních křesťanských misionářů a byl inspirován, aby napsal evangelium, které nese jeho jméno. (Kol 4:10) Je to Jan Marek, o němž se zmiňuje kniha Skutky, a je to také Jan ze Skutků 13:5, 13.

Marek zjevně patřil k prvním věřícím v Krista. První křesťanský sbor používal dům jeho matky jako místo uctívání, což by mohlo znamenat, že Ježíšovými následovníky se jak Marek, tak jeho matka stali před Kristovou smrtí. (Sk 12:12) Jedině Marek se zmiňuje o spoře oděném mladém muži, který utekl v noci, kdy byl Ježíš zrazen, a proto je rozumné se domnívat, že tím mladým mužem byl sám Marek. (Mr 14:51, 52) Zdá se tedy pravděpodobné, že o Letnicích v roce 33 n. l. byl Marek přítomen vylití svatého ducha na 120 Kristových učedníků. (Sk 1:13–15; 2:1–4)

Potom, co Barnabáš a Saul (Pavel) v Jeruzalémě vyřídili záležitosti hmotné pomoci, „vrátili se a vzali s sebou Jana, toho, který měl příjmení Marek“. Zdá se, že Marek byl jejich pomocníkem a během cesty se asi staral o věci, které potřebovali. (Sk 12:25; 13:5) Z nějakých neuvedených důvodů „Jan [Marek] se však od nich vzdálil a vrátil se do Jeruzaléma“, když dorazili do Pergé v Pamfýlii. (Sk 13:13) Později, když Pavel zamýšlel vydat se na druhou misionářskou cestu, byl Barnabáš rozhodnutý vzít Marka s sebou, ale Pavel „nepokládal za vhodné brát ho s sebou, protože se v Pamfýlii od nich vzdálil a nešel s nimi za prací“. Došlo „k ostrému výbuchu hněvu“ a rozdělili se; Barnabáš vzal Marka s sebou na Kypr a Pavel si vzal Sila a prošli Sýrií a Kilikií. (Sk 15:36–41)

Ať již byla mezi Pavlem, Barnabášem a Markem jakákoli roztržka, zjevně se za nějakou dobu potom urovnala, protože Marek byl s Pavlem v Římě a připojil se k němu, když Pavel posílal pozdravy koloským křesťanům (asi v letech 60–61 n. l.). Pavel mluvil o Markovi velmi příznivě, když řekl: „Můj spoluzajatec Aristarchos vám posílá pozdravy, a také Marek, Barnabášův bratranec (o němž jste obdrželi příkazy, abyste ho přivítali, jestliže k vám přijde).“ (Kol 4:10) Když Pavel psal z Říma Filemonovi, uvedl také Marka mezi těmi, kdo posílají pozdravy (také asi v letech 60–61 n. l.). (Fm 23, 24) A když byl Pavel později (asi v roce 65 n. l.) znovu v Římě vězněn, žádal Timotea konkrétně o to, aby ‚vzal Marka a přivedl ho s sebou, neboť je mu užitečný pro službu‘. (2Ti 4:11)

Jan Marek také spolupracoval s Petrem v Babylóně, protože Petr se ve svém prvním dopise (napsaném asi v letech 62–64 n. l.) zmiňuje, že Marek posílá pozdravy. Petr ho nazývá „můj syn Marek“, což ukazuje, že mezi nimi bylo silné pouto křesťanské náklonnosti. (1Pe 5:13; srovnej 1Ja 2:1, 7.) A tak Marek — kdysi příčina těžkostí — získal chválu a důvěru vynikajících Božích služebníků a měl ještě větší výsadu, protože byl inspirován, aby napsal zprávu o Ježíšově pozemské službě. (Viz hesla JAN č.4; MAREK [EVANGELIUM].)