Božsky inspirovaná zpráva o službě Ježíše Krista, kterou napsal Jan Marek. Tato ‚dobrá zpráva o Ježíši Kristu‘ začíná činností Kristova předchůdce, Jana Křtitele, a končí popisem podrobností kolem Ježíšova vzkříšení. Pokrývá tudíž období od jara roku 29 do podzimu roku 33 n. l. (Mr 1:1)

Toto evangelium je nejkratší ze všech čtyř evangelií a je svižným a popisným záznamem služby Ježíše Krista — Božího Syna, který činí zázraky. Často používá slova „ihned“ a „okamžitě“. (Mr 1:10, 12, 18, 21, 29) Záznam je téměř stejným dílem tvořen rozhovory a popisem činnosti.

Zdroj informací. Starověká tradice uvádí, že základní informace pro Markovo evangelium poskytl Petr, což by odpovídalo skutečnosti, že Marek byl s Petrem v Babylóně. (1Pe 5:13) Origenes uvádí, že Marek své evangelium napsal „podle Petrových kázání“. (Církevní dějiny, Eusebius, VI, 25) Tertullianus ve svém díle „Proti Markionovi“ říká, že Markovo evangelium „lze prohlásit za Petrovo a Marek byl jeho tlumočníkem“. (The Ante-Nicene Fathers, sv. III, s. 350) Eusebius cituje výrok „presbytera Jana“, výrok, který uvedl Papias (asi roku 140 n. l.): „Také toto řekl presbyter. Marek byl Petrovým tlumočníkem a pečlivě zapsal všechno, co si zapamatoval. Přesto se nevázal na pořadí, co kdy Kristus mluvil a činil. . . . Tím se Marek nedopustil žádné chyby, napsal-li něco tak, jak si to zapamatoval. Jedině se staral, aby to, co slyšel, neopomenul nebo aby neřekl něco nepravdivého.“ (Církevní dějiny, III, 39)

Jan Marek měl zjevně také další zdroje informací. Ježíšovi první učedníci se setkávali v domě Markovy matky, a proto Marek musel být obeznámen nejen s Petrem, ale i s dalšími lidmi, kteří Ježíše dobře znali, viděli ho, jak konal svou práci, a slyšeli ho kázat a vyučovat. (Sk 12:12) Marek byl pravděpodobně ten „jistý mladý muž“, který „utekl nahý“, když se ho pokoušeli zmocnit ti, kdo zatkli Ježíše. Je tedy zřejmé, že Marek byl v určitém osobním styku s Ježíšem. (Mr 14:51, 52)

Napsáno zjevně pro nežidovské čtenáře. Markova dobrá zpráva sice mohla být zajímavá a prospěšná pro židovské čtenáře, ale zjevně nebyla psána konkrétně pro ně. Zdá se, že byla psána především pro nežidovské čtenáře, zvláště pro Římany. Usuzuje se, že stručnost a strohá povaha evangelia dobře odpovídaly způsobu myšlení římských čtenářů. Do řečtiny jsou někdy transliterovány latinské výrazy,  například místo latinského výrazu praetorium je použito řecké slovo prai·toʹri·on. (Mr 15:16, Int) Rovněž místo latinského slova centurio pro důstojníka, který velel stovce vojáků, je použito řecké slovo ken·ty·riʹon. (Mr 15:39, Int)

Evangelium obsahuje některá vysvětlení, jež by pro židovského čtenáře nebyla zapotřebí. Uvádí se v něm, že Jordán je řeka a že z Olivové hory bylo možné vidět chrám. (Mr 1:5; 13:3) Zmiňuje se o tom, že farizeové „se postili“ a že saduceové „říkají, že není  vzkříšení“. (2:18; 12:18) V tomto evangeliu se rovněž říká, že oběť Pasach byla obětována „první den nekvašených chlebů“ a že „Příprava“ byla „den před sabatem“. (14:12; 15:42)

Židovským čtenářům by zpravidla nebylo nutné vysvětlovat některé semitské výrazy, ale Markovo evangelium obsahuje mnoho takových vysvětlení. Uvádí překlad příjmení „Boanerges“ („Synové hromu“), výrazu „Talʹi·tha kuʹmi“ („Děvče, říkám ti, vstaň!“), „korban“ („dar zasvěcený Bohu“) a „Eʹli, Eʹli, laʹma sa·bach·thaʹni?“ („Můj Bože, můj Bože, proč jsi mě opustil?“). (Mr 3:17; 5:41; 7:11; 15:34)

Doba a místo psaní. Podle starověké tradice bylo Markovo evangelium poprvé zveřejněno v Římě, což dosvědčují takoví pisatelé z rané doby jako Klement, Eusebius a Jeroným. Marek byl v Římě, když tam byl Pavel poprvé uvězněn. (Kol 4:10; Fm 1, 23, 24) Potom byl s Petrem v Babylóně. (1Pe 5:13) Když byl Pavel podruhé uvězněn v Římě, žádal Timotea, aby brzy přišel a přivedl Marka s sebou. (2Ti 4:11) Je pravděpodobné, že Marek se potom do Říma vrátil. Vzhledem k tomu, že se Marek nezmiňuje o splnění Ježíšova proroctví o zničení Jeruzaléma, musel své evangelium dokončit před touto událostí, k níž došlo v roce 70 n. l. Během let 60–65 n. l. byl Marek v Římě nejméně jednou, ale spíše dvakrát, a je možné, že zde během této doby své evangelium dokončil.

Některé specifické rysy Markova evangelia. Z velké části uvádí to, co uvedli Matouš, Lukáš a Jan, ale obsahuje také některé dodatečné podrobnosti. Objasňuje nám, jak Ježíš vnímal některé věci. Byl ‚hluboce zarmoucen necitelností srdce‘ lidí, kteří měli námitky proto, že o Sabatu uzdravil muže s uschlou rukou. (Mr 3:5) Když Ježíše lidé v jeho domovském území přijali špatně, „divil [se] jejich nedostatku víry“. (6:6) A ‚pocítil lásku‘ k bohatému mladíkovi, který se ho ptal, jaké jsou podmínky pro získání věčného života. (10:21)

Jedinečné na Markově evangeliu jsou také některé postřehy ze závěru Ježíšova pozemského života. Uvádí, že při Ježíšově soudním přelíčení se falešná svědectví neshodovala. (Mr 14:59) Kolemjdoucí, jehož přinutili, aby Ježíšovi nesl mučednický kůl, byl Šimon z Kyréné, ‚otec Alexandra a Rufa‘. (15:21) A Marek líčí, že než Pilát dal Josefovi z Arimatie povolení, aby Ježíšovo tělo pohřbil, ujistil se o tom, že Ježíš je mrtvý. (15:43–45)

V Markově evangeliu jsou čtyři Ježíšova podobenství a jedno z nich se jinde nevyskytuje. (Mr 4:26–29) Evangelium se zmiňuje nejméně o 19 zázracích Ježíše Krista. Dva zázraky (uzdravení hluchého muže, který měl také vadu řeči, a vyléčení jistého slepce) obsahuje pouze Markovo evangelium. (Mr 7:31–37; 8:22–26)

Odkazy na Hebrejská písma. I když se zdá, že Marek psal především pro Římany, jeho evangelium obsahuje odkazy na Hebrejská písma a cituje z nich. Ukazuje, že dílo Jana Křtitele bylo splněním Izajáše 40:3 a Malachiáše 3:1. (Mr 1:2–4) Z evangelia také vidíme, že Ježíš při některých příležitostech uplatňoval Hebrejská písma, citoval z nich a odkazoval se na ně. Sem patří: sloužit Bohu pouze slovy (Mr 7:6, 7; Iz 29:13); ctít rodiče (Mr 7:10; 2Mo 20:12; 21:17); stvoření muže a ženy a vznik manželství (Mr 10:6–9; 1Mo 1:27; 2:24); různá přikázání (Mr 10:19; 2Mo 20:12–16; 3Mo 19:13); Ježíšovy výroky o chrámu (Mr 11:17; Iz 56:7; Jer 7:11); jeho prohlášení o tom, že bude zavržen (Mr 12:10, 11; Ža 118:22, 23); Jehovova slova k Mojžíšovi o hořícím keři (Mr 12:26; 2Mo 3:2, 6); dvě největší přikázání o lásce (Mr 12:29–31; 5Mo 6:4, 5; 3Mo 19:18); Jehovova prorocká slova k Davidovu Pánu o podrobení nepřátel (Mr 12:36; Ža 110:1); rozptýlení Ježíšových učedníků (Mr 14:27; Ze 13:7); Ježíšovo prohlášení o tom, že ho Bůh opustil (Mr 15:34; Ža 22:1); jeho pokyny uzdravenému malomocnému (Mr 1:44; 3Mo 14:10, 11) a Ježíšovo prorocké prohlášení o ohavnosti, která působí zpustošení (Mr 13:14; Da 9:27).

Odkazy do Hebrejských písem uvedené u Marka bohatě dokládají, že Ježíš Kristus měl v Písmo důvěru a že je ve své službě používal. Evangelium také poskytuje základ pro to, jak se lépe seznámit se Synem člověka, který „nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“. (Mr 10:45)

Dlouhý a krátký závěr. Někteří znalci se domnívají, že Marek 16:8, který končí slovy „a nikomu nic nepověděly, neboť se bály“, je příliš náhlý na to, aby byl původním ukončením tohoto evangelia. Vzhledem k celkovému stylu Markova evangelia však není třeba docházet k takovému závěru. Také učenci ze čtvrtého století Jeroným a Eusebius se shodují v tom, že slovy „neboť se bály“ tento autentický záznam končí. (Jeroným, dopis 120, otázka 3, vydáno v díle Corpus Scriptorum Ecclesiasticorum Latinorum, Vídeň a Lipsko, 1912, sv. LV, s. 481; Eusebius, „Ad Marinum“ I, vydáno v díle Patrologia Græca, Paříž, 1857, sv. XXII, sl. 937)

Existuje množství rukopisů a překladů, které po těchto slovech připojují dlouhý nebo krátký závěr. Dlouhý závěr (který se skládá z 12 veršů) obsahují Alexandrijský rukopis, Codex Ephraemi Syri rescriptus a Codex Bezae Cantabrigiensis. Nalézá se také v latinské Vulgátě, v Curetonijském syrském překladu a v syrské Pešitě. Sinajský rukopis, Vatikánský rukopis č. 1209, Sinajský syrský kodex a Arménský překlad jej však vynechávají. Některé pozdější rukopisy a překlady obsahují krátký závěr. Codex Regius z osmého století n. l. má oba závěry a kratší závěr uvádí jako první. Před začátek každého závěru  připojuje poznámku, která říká, že tyto pasáže jsou v některých oblastech běžné, i když zjevně neoznačuje ani jednu z nich jako spolehlivou.

Překladatel Bible Edgar J. Goodspeed k dlouhému a krátkému závěru u Markova evangelia uvedl: „Krátký závěr mnohem lépe navazuje na Marka 16:8 než dlouhý, ale ani jeden z nich nelze pokládat za původní část Markova evangelia.“ (The Goodspeed Parallel New Testament, 1944, s. 127)

[Rámeček na straně 1152]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z MARKOVA EVANGELIA

Markova stručně a svižně napsaná zpráva o Ježíšově životě; ukazuje Ježíše jako Božího Syna, který dělá zázraky

Nejkratší evangelium; bylo napsané jako třetí v pořadí (asi v letech 60–65 n. l.) zjevně s ohledem na Nežidy

Ježíš vede mohutnou kampaň kázání o Království

Ježíš je pokřtěn a začíná kázat: „Boží království se přiblížilo“ (1:9–11, 14, 15)

Vyzývá Šimona, Ondřeje, Jakuba a Jana, aby opustili rybaření a stali se jeho následovníky (1:16–21)

Káže v synagóze v Kafarnaum a potom v kázání pokračuje po celé Galileji (1:21, 22, 35–39)

Výběrčí daní Levi reaguje na pozvání, aby byl Ježíšovým následovníkem (2:14–17)

Ježíš sestavuje skupinu 12 apoštolů, kteří mají kázat (3:13–19)

Když vyučuje o Božím Království, používá mnohá podobenství, takže smysl toho, co říká, pochopí pouze ti, kdo toho jsou hodni (4:1–34)

Ježíš vydává svědectví ve svém domovském území a setkává se s nedostatkem víry (6:1–6)

Zvyšuje kazatelskou činnost tím, že vysílá své apoštoly (6:7–13)

Jeho činnost sahá do Fénicie a Dekapole (7:24, 31)

Ježíš je proměněn ve slávě Království (9:1–8)

Vně Jeruzaléma prorokuje ‚příchod Syna člověka s velkou mocí a slávou‘ (13:1–37)

Při Pánově večeři Ježíš svým následovníkům slibuje, že s ním budou v Království (14:12–31)

Zázraky Božího Syna

V synagóze v Kafarnaum osvobozuje muže posedlého démonem; potom uzdravuje Šimonovu tchyni a vyléčí mnohé další nemoci (1:23–34, 40–42)

Na uzdravení ochrnutého člověka Ježíš ukazuje svou moc odpouštět hříchy (2:1–12)

Hrnou se k němu trpící lidé ze všech částí země a hledají úlevu (3:1–12)

Ježíš uklidní bouři na Galilejském moři, potom vyžene démony z jednoho muže a dovolí jim, aby vešli do stáda prasat (4:35–5:17)

Uzdraví ženu trpící krvotokem a vzkřísí Jairovu dceru (5:21–43)

Ježíš nasytí 5 000 lidí dvěma rybami a pěti chleby a potom kráčí po větrem rozbouřeném Galilejském moři (6:35–52)

Vyžene démona z dcery Syroféničanky a vyléčí hluchého muže, který má vadu řeči (7:24–37)

Nasytí 4 000 lidí sedmi chleby; v Betsaidě obnoví slepému muži zrak (8:1–9, 22–26)

Z oněmělého a hluchého chlapce Ježíš vyžene démona, kterého se jeho učedníkům nepodařilo vyhnat; slepému žebrákovi u Jericha obnoví zrak (9:14–29; 10:46–52)

Prokleje fíkovník, který potom uschne (11:12–14, 20)

Protivníci Božího Syna jsou neúspěšní

Andělé Ježíšovi slouží po Satanově neúspěšném pokoušení v pustině (1:12, 13)

Znalci Zákona a farizeové Ježíše kritizují proto, že jí s výběrčími daní, Ježíš jim však dokazuje jejich omyl (2:15–17)

Později mají farizeové výhrady proti tomu, že Ježíšovi učedníci o Sabatu trhají klasy a že Ježíš o Sabatu uzdravuje; ve snaze zničit Ježíše se spojují s herodiány (2:23–3:6)

Ježíš přesvědčivě vyvrací obvinění, že vyhání démony prostřednictvím Satana (3:20–30)

Ježíšův předchůdce Jan Křtitel je popraven, ale Ježíš ve vyučování pokračuje (6:14–29, 34)

Farizeové a znalci Zákona protestují, že Ježíšovi učedníci nedodržují jejich tradici týkající se mytí rukou; Ježíš odhaluje jejich pokrytectví a vysvětluje, co je skutečným zdrojem nečistoty (7:1–23)

Farizeové chtějí Ježíše zkoušet, a proto se dotazují na rozvod, ale jsou neúspěšní (10:1–12)

Ježíš vyčistí chrám a přední kněží, znalci Zákona a další muži potom namítají, že k tomu nemá oprávnění, ale on je umlčí (11:15–18, 27–33)

Ježíš vypráví podobenství o vinici, aby ukázal, že náboženští vůdci odporují Boží vůli a že ho zamýšlejí zabít; ti se snaží Ježíše zmocnit, ale bojí se davu (12:1–12)

Farizeové a herodiáni se Ježíše ptají, zda je správné platit césarovi daně; saduceové mu kladou obtížné otázky týkající se vzkříšení. Nikomu z nich se nepodaří chytit Ježíše do léčky (12:13–27)

Jidáš zrazuje Ježíše; Ježíš je zatčen a Sanhedrin ho odsoudí k trestu smrti; Ježíš však předpovídá, že bude ‚sedět na pravici moci a přicházet s nebeskými oblaky‘ (14:1, 2, 10, 11, 32–65)

Na Piláta je činěn nátlak, aby Ježíše odsoudil ke smrti; Ježíš umírá na kůlu a je pohřben (15:1–47)

Andělé oznamují Ježíšovo vzkříšení (16:1–8)