Židovka, sestra Lazara a Marie z Betanie. (Jan 11:1, 2) Kristus byl zjevně častým hostem v jejich domě, když sloužil v blízkosti Jeruzaléma. Mezi Ježíšem a těmito třemi lidmi existovalo pouto náklonnosti, protože je konkrétně řečeno: „Ježíš miloval Martu a její sestru a Lazara.“ (Jan 11:5)

Lukáš uvádí, že když Ježíš vstoupil do „nějaké vesnice“, „jistá žena jménem Marta [ho] přijala do domu jako hosta“. (Lk 10:38) Na základě Matouše 26:6, Marka 14:3 a Jana 12:1–3 vznikl názor, že Marta byla buď manželkou Šimona, toho malomocného, nebo vdovou po něm, či dokonce jeho dcerou. V Bibli však není žádná konkrétní zmínka, která by tyto názory podporovala.

Při jedné příležitosti Ježíš navštívil dům Lazara, Marie a Marty. Marie se „posadila u Pánových nohou a stále naslouchala jeho slovu“, zatímco Marta byla „rozptýlena obstaráváním mnoha povinností“. Marta chtěla, aby jí Marie pomáhala, proto řekla: „Pane, nevadí ti, že mě má sestra nechala samotnou obsluhovat? Pověz jí tedy, aby mi pomáhala.“ Marta se zjevně zajímala o uspokojení Ježíšových hmotných potřeb. Kristus však zdůraznil vynikající hodnotu duchovních věcí a laskavě jí ukáznil, když řekl: „Marto, Marto, jsi úzkostlivá a rozrušuješ se mnoha věcmi. Potřebných věcí je však jen několik nebo pouze jedna. Marie, ta si vyvolila dobrý podíl a nebude jí odňat.“ (Lk 10:38–42) Kristus by se spokojil s jedním chodem  jídla, kdyby to znamenalo, že i Marta bude mít z jeho vyučování větší užitek.

Možná se zdá, že Marta se přespříliš zabývala hmotnými věcmi, to ale neznamená, že o duchovní otázky neměla zájem. Po Lazarově smrti šla Marta naproti Ježíšovi, když přicházel do Betanie, zatímco Marie zpočátku byla doma (možná ze žalu nebo kvůli mnoha přátelům, kteří tam byli na návštěvě). Marta projevovala víru v Krista, když řekla, že kdyby tam Ježíš byl, Lazar by nezemřel. Marta také připustila: „Vím, že vstane při vzkříšení v posledním dnu,“ a prokázala tak víru ve vzkříšení. Ježíš jí v tomto rozhovoru vysvětlil, že on je „vzkříšení a život“, a ukázal, že i kdyby ten, kdo v něj věří, zemřel, bude znovu žít. Kristus se Marty zeptal: „Věříš tomu?“ a ona jasně prokázala svou víru, když odpověděla: „Ano, Pane; uvěřila jsem, že jsi Kristus, Boží Syn, Ten, který přichází do světa.“ (Jan 11:19–27) To samozřejmě nevylučuje možnost, že měla určité pochybnosti o tom, co Ježíš může či chce v případě jejího bratra v tu chvíli udělat. (Srovnej postoj apoštolů, jak je popsán u Lukáše 24:5–11.) Když Ježíš u Lazarova hrobu nařídil, aby odstranili kámen, Marta řekla: „Pane, teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny.“ Ježíš jí však na to řekl: „Nepověděl jsem ti, že uvidíš Boží slávu, jestliže uvěříš?“ Marta byla svědkem této slávy, když byl její bratr vzkříšen. (Jan 11:39–44)

Po Lazarově vzkříšení Kristus odešel. Později se do Betanie vrátil a s ostatními včetně Marty, Marie a Lazara se sešel v domě Šimona, toho malomocného. Připravovala se večeře a opět „Marta jim sloužila“. Při jídle byl i Lazar a při této příležitosti Marie pomazala Ježíše drahým vonným olejem. (Jan 12:1–8; Mt 26:6–13; Mr 14:3–9) O dalších událostech v životě Marty a o době a okolnostech její smrti Bible již nic neříká.