Inspirovaná zpráva o životě Ježíše Krista, kterou napsal — nepochybně v Palestině — bývalý výběrčí daní Matouš neboli Levi. Je to první kniha Křesťanských řeckých písem a od starověku je pokládána za první evangelium, které bylo napsáno. Matoušova zpráva začíná výčtem Ježíšových lidských předků, následuje Ježíšovo narození a zpráva pak končí pověřením, které po svém vzkříšení dal Kristus svým následovníkům, aby šli a ‚činili učedníky z lidí všech národů‘. (Mt 28:19, 20) Evangelium tedy pokrývá období od Ježíšova narození v roce 2 př. n. l. po jeho setkání s učedníky těsně před tím, než vystoupil do nebe v roce 33 n. l.

Doba psaní. Dodatky na konci Matoušova evangelia, které se objevují v mnoha rukopisech (všechny vznikly po desátém století n. l.), říkají, že evangelium bylo napsáno asi osm let po Ježíšově vystoupení do nebe (asi roku 41 n. l.). Není to v rozporu s vnitřními doklady evangelia. Skutečnost, že v něm není žádná zmínka o splnění Ježíšova proroctví o zničení Jeruzaléma, poukazuje na to, že bylo sepsáno před rokem 70 n. l. (Mt 5:35; 24:16) A výrok „až do dnešního dne“ (27:8; 28:15) ukazuje, že mezi událostmi a dobou sepsání uplynula určitá doba.

Původně napsáno hebrejsky. Vnější doklady o tom, že Matouš původně své evangelium napsal v hebrejštině, sahají až do druhého století n. l. k Papiovi z Hierapole. Eusebius cituje Papiův výrok: „Matouš psal výroky Pána v hebrejštině.“ (Církevní dějiny, III, 39) Na začátku třetího století se o Matoušovi zmiňuje Origenes a při rozboru čtyř evangelií cituje Eusebia, který říká, že „Matoušovo evangelium, dřívějšího celníka a potom apoštola Ježíše Krista, bylo napsáno první a  . . . v hebrejském jazyce“. (Církevní dějiny, VI, 25) Učenec Jeroným (žil ve 4. a 5. století n. l.) ve svém díle De viris inlustribus (O vynikajících mužích), v kapitole III. uvádí, že Matouš „sestavil své Evangelium o Kristu v Judeji hebrejsky a hebrejským písmem k užitku těch z obřízky, kteří uvěřili . . . Hebrejské se ostatně dochovalo až dodnes v Caesareji, v knihovně, kterou tak pilně shromažďoval mučedník Pamphilus.“ (Podle latinského textu, který vydal E. C. Richardson a uveřejnil v sérii „Texte und Untersuchungen zur Geschichte der altchristlichen Literatur“, Lipsko, 1896, sv. 14, s. 8, 9.)

Existuje domněnka, že když Matouš dokončil evangelium v hebrejském jazyce, možná je sám přeložil do koiné, hovorové řečtiny.

Informace, které jsou pouze v Matoušově evangeliu. Zkoumání Matoušovy zprávy ukazuje, že více než 40 procent materiálu, který obsahuje, není v ostatních třech evangeliích. Ježíšův rodokmen u Matouše je unikátní (Mt 1:1–16) a je sestaven z jiného hlediska než Lukášův (Lk 3:23–38). Ze srovnání těchto dvou rodokmenů vyplývá, že Matouš uvádí zákonný rodokmen přes Ježíšova adoptivního otce Josefa, zatímco Lukáš zjevně uvádí Ježíšův přirozený rodokmen. Události, o nichž se zmiňuje pouze Matouš, jsou tyto: Josefova reakce na Mariino těhotenství a to, že se Josefovi ve snu objevil anděl (Mt 1:18–25), návštěva astrologů, útěk do Egypta, zavraždění chlapců v Betlémě i v okolí (kap. 2) a sen Pilátovy manželky, který se týkal Ježíše (27:19).

Matoušova zpráva uvádí přinejmenším deset podobenství či znázornění, o nichž se ostatní evangelia nezmiňují. Jsou to čtyři podobenství ve 13. kapitole — o plevelu na poli, o skrytém pokladu, o ‚jedné perle vysoké hodnoty‘ a o vlečné síti. Dále to jsou podobenství o nemilosrdném otrokovi (Mt 18:23–35), o dělnících na vinici (20:1–16), o sňatku králova syna (22:1–14), o deseti pannách (25:1–13) a o talentech (25:14–30).

Matouš někdy uvádí dodatečné podrobnosti. Kázání na hoře sice popisuje i Lukáš (Lk 6:17–49), ale  Matoušovo evangelium je daleko obsáhlejší. (Mt 5:1–7:29) Marek, Lukáš a Jan se sice zmiňují o zázračném nasycení asi 5 000 mužů, ale Matouš dodává „kromě žen a malých dětí“. (Mt 14:21; Mr 6:44; Lk 9:14; Jan 6:10) Matouš se zmiňuje o dvou mužích posedlých démony, které Ježíš potkal v krajině Gadarenských, Marek a Lukáš však mluví pouze o jednom. (Mt 8:28; Mr 5:2; Lk 8:27) Matouš také vypráví o dvou slepcích, kteří byli při jedné příležitosti uzdraveni, zatímco Marek a Lukáš se zmiňují pouze o jednom. (Mt 20:29, 30; Mr 10:46, 47; Lk 18:35, 38) Samozřejmě všichni pisatelé měli pravdu v tom, že pokaždé se jednalo alespoň o jednu osobu. Matouš je však často konkrétnější, pokud jde o počet. Snad to lze přičíst jeho dřívějšímu povolání výběrčího daní.

Jak Matouš používá Hebrejská písma. Odhaduje se, že Matoušovo evangelium obsahuje asi sto odkazů do Hebrejských písem. Asi čtyřicet z nich jsou skutečné citace veršů. Patří sem Kristovy vlastní citace Hebrejských písem a zmínky o nich, což jsou tyto: nepřátelé člověka budou lidé z jeho vlastní domácnosti (Mt 10:35, 36; Mi 7:6); Jan Křtitel je označen jako „Elijáš“, který má přijít (Mt 11:13, 14; 17:11–13; Mal 4:5); srovnání toho, co měl prožít Ježíš  a co prožil Jonáš (Mt 12:40; Jon 1:17); příkaz ctít rodiče (Mt 15:4; 2Mo 20:12; 21:17); formální služba Bohu (Mt 15:8, 9; Iz 29:13); potřeba dvou nebo tří svědků (Mt 18:16; 5Mo 19:15); výroky o manželství (Mt 19:4–6; 1Mo 1:27; 2:24); různá přikázání (Mt 5:21, 27, 38; 19:18, 19; 2Mo 20:12–16; 21:24; 3Mo 19:18; 24:20; 5Mo 19:21); chrám se stal ‚lupičskou jeskyní‘ (Mt 21:13; Iz 56:7; Jer 7:11); odmítnutí Ježíše, ‚kamene‘, který se stal „nejvyšším úhelným kamenem“ (Mt 21:42; Ža 118:22, 23); nepřátelé Davidova Pána jsou položeni pod jeho nohy (Mt 22:44; Ža 110:1); ohavnost na svatém místě (Mt 24:15; Da 9:27); Ježíšovi učedníci jsou rozptýleni (Mt 26:31; Ze 13:7) a Bůh, zdá se, Krista opustil (Mt 27:46; Ža 22:1). Dále také Ježíšovy výroky, které použil, když ho Satan pokoušel. (Mt 4:4, 7, 10; 5Mo 8:3; 6:16, 13)

Zajímavé také je, jak Matouš pod inspirací uplatnil na Ježíše proroctví z Hebrejských písem, která ukazovala, že je slíbeným Mesiášem. Toto hledisko bylo zvláště důležité pro Židy, pro něž bylo asi toto evangelium původně psáno. K těmto proroctvím patří: Ježíšovo narození z panny (Mt 1:23; Iz 7:14); jeho narození v Betlémě (Mt 2:6; Mi 5:2); jeho povolání z Egypta (Mt 2:15; Oz 11:1); nářek nad smrtí zavražděných dětí (Mt 2:16–18; Jer 31:15); Jan Křtitel připravuje Ježíšovi cestu (Mt 3:1–3; Iz 40:3); Ježíšova služba přináší světlo (Mt 4:13–16; Iz 9:1, 2); Ježíš nese choroby lidí (Mt 8:14–17; Iz 53:4); používá podobenství (Mt 13:34, 35; Ža 78:2); Ježíš vstupuje do Jeruzaléma na oslátku (Mt 21:4, 5; Ze 9:9) a je zrazen za 30 kousků stříbra (Mt 26:14, 15; Ze 11:12).

Přesný a užitečný záznam. Matouš byl blízkým společníkem Krista v Ježíšových pozdějších letech života na zemi, byl tedy očitým svědkem jeho služby a pochopitelně mohl napsat působivé a významné evangelium. To vše ve zprávě bývalého výběrčího daní o životě Ježíše Krista nalézáme. Boží duch mu umožnil, aby si vzpomněl na podrobnosti o tom, co Ježíš na zemi řekl a udělal. (Jan 14:26) Matouš tudíž přesně vykreslil Ježíše Nazaretského jako milovaného Božího Syna, který měl Boží schválení, který přišel, „aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“, a který byl předpověděným mesiášským Králem, jenž měl přijít ve slávě. (Mt 20:28; 3:17; 25:31) Když Ježíš na zemi poukázal na své dílo, mohl pravdivě říci: „Chudým se oznamuje dobrá zpráva.“ (11:5) A z této dobré zprávy o Království, jak ji zapsal Matouš ve svém evangeliu, má dnes velký užitek jak mnoho přirozených Židů, tak i Nežidů. (Mt 4:23; Rbi8, ppč)

[Rámeček na straně 1163]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z MATOUŠOVA EVANGELIA

Zpráva apoštola Matouše o Ježíšově životě; evangelium je napsáno především pro Židy a ukazuje, že Ježíš byl předpověděným mesiášským Králem

Napsáno asi osm let po Ježíšově smrti a vzkříšení jako první ze čtyř evangelií, pravděpodobně bylo nejdříve sepsáno hebrejsky

Mesiášská proroctví, která se splnila na událostech z Ježíšova života

Ježíš se narodil z panny v Betlémě jako potomek Abrahama a Davida (1:1–23; 2:1–6)

Zabití chlapců; Ježíš je povolán z Egypta (2:14–18)

Vyrůstá v Nazaretu; Jan Křtitel mu připravuje cestu (2:23–3:3)

Prokazuje se jako světlo v Galileji (4:13–16)

Provádí mnoho zázračných uzdravení (8:16, 17)

Ochotně pomáhá poníženým (12:10–21)

Při vyučování používá podobenství; mnozí lidé mají nevnímavé srdce (13:10–15, 34, 35)

Ježíš vjíždí na oslátku do Jeruzaléma; zástupy ho zdraví jako Syna Davidova, ale židovští „stavitelé“ ho odmítají (21:1–11, 15, 42)

Jidáš ho zrazuje za 30 kousků stříbra a za tyto peníze se později koupí hrnčířovo pole (26:14, 15, 48, 49; 27:3–10)

Ježíšovi učedníci jsou rozptýleni (26:31)

Ježíš je necelé tři dny v hrobě (12:39, 40)

Ježíš hlásá dobrou zprávu o Božím Království

Po uvěznění Jana Křtitele Ježíš hlásá: „Přiblížilo [se] nebeské království“ (4:12–23)

Navštěvuje všechna galilejská města a vesnice, aby tam kázal dobrou zprávu o Království (9:35)

Dává svým 12 učedníkům pokyny a vysílá je kázat o Království (10:1–11:1)

Odhaluje pravdy o Království, když vypráví podobenství o rozsévači, o pšenici a plevelu, o hořčičném semeni, o kvasu, o skrytém pokladu na poli, o perle vysoké hodnoty, o vlečné síti, o dělnících na vinici, o dvou synech, o ničemných pěstitelích a o svatební hostině králova syna (13:3–50; 20:1–16; 21:28–41; 22:1–14)

Odpovídá na otázku svých učedníků o znamení své přítomnosti a v této odpovědi předpovídá celosvětové kázání dobré zprávy o Království (24:3–25:46)

Ježíš odhaluje pokrytectví náboženských vůdců

Ukazuje, že nesprávně vykládají účel Sabatu a že jejich tradice činí Boží slovo neplatným (12:3–7; 15:1–14)

Odhaluje jejich nedostatek víry, jejich vražedného ducha, jejich pokrytectví a pýchu (12:24–42; 16:1–4; 21:43–45; 23:2–36)

Odkrývá jejich naprostou lhostejnost k právu, k milosrdenství a k věrnosti (23:23, 24; 9:11–13)

Ježíš dává svým následovníkům vynikající rady

 V Kázání na hoře Ježíš ukazuje, proč jeho učedníci mohou být opravdu šťastni; varuje před zlobou a vybízí je, aby usilovali o vzájemný pokoj a milovali i své nepřátele; mluví o nebezpečí cizoložných myšlenek; dává výstrahu před pokrytectvím, učí, jak se modlit, varuje před hmotařstvím a radí hledat nejprve Boží Království a Boží spravedlnost; upozorňuje své posluchače na to, aby nebyli příliš kritičtí, říká jim, aby se stále modlili, a vybízí je, aby si uvědomili, že cesta k životu je úzká a že by měli přinášet znamenité ovoce (5:1–7:27)

Ježíš je podněcuje k pokoře a varuje je, aby druhým nebyli kamenem klopýtání; ukazuje, jak řešit nesrovnalosti (18:1–17, 21–35)

Uvádí křesťanská měřítka pro manželství a rozvod (19:3–9)

Smrt a vzkříšení Božího syna

 V noci Pasach Ježíš zavádí Památnou slavnost jako připomínku své smrti (26:26–30)

Je zrazen a zatčen, a Sanhedrin rozhoduje, že si zaslouží smrt (26:46–66)

Pilát ho vyslýchá, potom je Ježíš zmrskán, tropí si z něj posměch a přibijí ho na kůl (27:2, 11–54)

Ježíš je pohřben; je vzkříšen a objevuje se svým následovníkům; pověřuje je, aby šli a činili učedníky z lidí všech národů (27:57–28:20)