Včelí med je sladká, lepkavá hmota vyrobená včelami. V Hebrejských písmech je med označován slovy noʹfeth (tekoucí med nebo med z pláství) a devašʹ — toto slovo se může vztahovat nejen na včelí med, ale i na ovocný sirup. (3Mo 2:11, Rbi8, ppč) V Řeckých písmech se výraz meʹli používá společně s přídavným jménem aʹgri·os, „divoký“, k označení medu divokých včel.

Plástev medu. Medová plástev je obdivuhodné stavitelské dílo — odhaluje Stvořitelovu nesrovnatelnou moudrost a schopnost vtisknout včelám takové dovednosti, jako je „stavitelská technika“ a stavitelský instinkt. Šestiúhelníkový tvar buněk v plástvi je ideální pro to, aby se v nich mohlo uchovat maximální množství medu při minimální spotřebě včelího vosku, což je materiál, z něhož jsou vyrobeny stěny buněk. Při vyrábění takové plástve se včelí vosk tvoří ve zvláštních žlázách včelího těla. Vylučuje se z pórů v těle včely, a to v podobě malých bílých šupinek. Pomocí nohou si je včela přesune do kusadel. Potom vosk žvýká a umisťuje ho na tu část plástve, která se buduje. Stěny plástu jsou silné jen jednu třetinu milimetru, ale mohou nést třicetinásobek své váhy.

Včely si svá hnízda budují na různých místech včetně stromů, skal, a v jednom případě dokonce ve zdechlině zvířete, která se již nerozkládala, ale byla vysušená sluncem. Samson totiž jedl med z mrtvoly lva. (Sd 14:8, 9)

Med. Včelí med je vyroben z nektaru květin a z ovoce. Při tomto postupu, kdy je nektar shromažďován a ukládán do pláství, jsou k němu přidávány jisté chemické látky. Určité množství vody se z nektaru vypaří a tyto chemické látky pak přemění nektar v med. Barva a příchuť medu závisí na zdroji nektaru. Pro tělo je med snadno vstřebatelný a rychle přeměnitelný v energii.

Většina biblických odkazů na včelí med se týká divokého medu, například toho, který jedl Jan Křtitel v pustině. (Mt 3:1, 4) To, jaká je energetická hodnota medu, je ukázáno na případě Jonatana, syna krále Saula. Jonatan byl vyčerpaný z bitvy, ale když ochutnal trochu medu, jeho oči mu okamžitě „začaly zářit“. (1Sa 14:25–30) Toto energetické jídlo je vyjmenováno mezi tím, co pro svůj lid v pustině opatřil Bůh. Tam, kde bylo několik stromů, mohli lidé získat med k jídlu „ze skalního útesu“, tzn. z pláství, jež včely vytvořily na skalnatých místech. (5Mo 32:13)

Obrazné použití. Léčivé účinky medu jsou přirovnány k příjemné řeči a k moudrosti, a to nejen proto, že je sladký a dobře chutná, ale také proto, že má uzdravující vlastnosti. Příjemná řeč je zdravá v duchovním ohledu, stejně jako je med dobrý pro doslovné lidské tělo. Pisatel biblických Přísloví říká: „Příjemná řeč je pláství medu, sladká pro duši a uzdravením pro kosti.“ (Př 16:24; 24:13, 14)

Sladkost medu a požitek z jeho jedení jsou obrazně uplatňovány v celém Písmu. Příklady toho můžeme najít u Ezekiela 3:2, 3 a ve Zjevení 10:9. Často je připomínán med z plástve, protože je chutnější, sladší a výživnější než med, který byl nějakou dobu vystaven přístupu vzduchu. Pastýř, Šulamitčin milý, zdůraznil, jak dobrá a příjemná jsou slova jeho dívky, a řekl, že jsou jako „med z plástve“, který kane z jejích rtů. (Pís 4:11) Jehovovy soudcovské výnosy jsou tak příjemné, zdravé a užitečné, že jsou dokonce „sladší než med a med tekoucí z pláství“. (Ža 19:9, 10) Jehovovy výroky jsou ‚hladší patru než med ústům‘. (Ža 119:103)

Med je dobrý, ale když se ho člověk přejí, mohl by mu med způsobit nevolnost (Př 25:16); takové jedení příliš velkého množství medu je přirovnáno k lidem, kteří hledají svou vlastní slávu. (Př 25:27)

Kniha Přísloví, 5. kapitola, připodobňuje sladkost medu z plástve k pokušení podlehnout sexuální nemravnosti, které může způsobit ‚cizí žena‘, když láká muže a využívá přitom svůj půvab a hladkou řeč. Na tom je založeno varování pro křesťany. „Rty cizí ženy stále kanou jako plástev medu a její patro je hladší než olej. Ale to, co po sobě zanechává, je tak hořké jako pelyněk; je to tak ostré jako dvojsečný meč. Její nohy sestupují k smrti,“ říká moudrý muž. Její hladká slova a skutky podobné medu svedou muže až k nemravnému jednání, takže „zcela náhle jde za ní, jako býk, který přichází až na porážku“. (Př 5:3–5; 7:21, 22)

Med z ovoce. Hebrejské slovo devašʹ může znamenat šťávu neboli sirup z ovoce — z fíků, datlí atd. To, zda se jedná, či nejedná o včelí med, je často možné rozpoznat podle kontextu. Ve 3. Mojžíšově 2:11 je tím, co je zakázáno obětovat na oltáři, zjevně ovocný sirup, protože by mohl zkvasit. To, že se nejedná o včelí med, je zřejmé z následujícího verše, který zahrnuje zakázaný „med“ mezi první ovoce předkládané Jehovovi. Med, který Izraelité používali, byl většinou divoký med — nebyl to med včel, které byly chovány v úlech —, a proto tím ‚medem‘, který lidé předložili jako první ovoce po Ezekjášově povzbuzení, aby podpořili kněžský úřad, byla nepochybně ovocná šťáva neboli ovocný sirup. (2Pa 31:5)

Země mléka a medu. Přívlastek „země, která oplývá mlékem a medem“, jenž se v Písmu často opakuje, je pro Palestinu vhodný, protože tato země byla plná nejen včelího medu, ale také šťavnatého ovoce neboli ovocných šťáv. (2Mo 3:8; 3Mo 20:24; 5Mo 11:9; Joz 5:6) Tyto ovocné šťávy jsou zjevně označeny jako  jedno ze zboží, které je určeno pro výměnný obchod s Tyrem. (Ez 27:2, 17; viz heslo VČELA.)