[heb. dov nebo dóv; řec. arʹkos].

V Palestině kdysi žil medvěd syrský (Ursus arctus syriacus) a toto zvíře se dosud objevuje v sev. Sýrii, v sz. Íránu a v již. Turecku. Nejčastěji má světle hnědou barvu a průměrně váží asi 140 kg. Navzdory zdánlivé nemotornosti se medvěd může pohybovat velmi rychle i po nerovném terénu, a na krátkou vzdálenost některé druhy dosahují rychlosti téměř 48 km za hodinu. Medvědi jsou také dobří plavci a většina z nich dokáže šplhat po stromech.

Představa, že medvěd své oběti sevře tlapami a umačká, neodpovídá skutečnosti. Když je donucen bojovat, udeří protivníka svými obrovskými tlapami a nezatažitelné drápy na konci těchto silných, mohutných tlap mu zarazí hluboko do těla. Jediná rána tlapou může zabít například i takové zvíře, jako je jelen. Písmo se tedy velmi vhodně zmiňuje o tom, že medvěd je podobně nebezpečný jako lev. (Am 5:19; Ná 3:10) Přírodovědci se dokonce domnívají, že medvěd je nebezpečnější než velké kočkovité šelmy. Podobně jako jiná zvířata se však medvěd obvykle lidem vyhýbá; napadá je pouze v případě, že je vydrážděn nebo překvapen.

V Písmu je několik zmínek o zuřivosti medvědice, která ztratila svá mláďata. (2Sa 17:8; Př 17:12; Oz 13:8) Jednou Jehova použil medvědice k tomu, aby vykonaly jeho rozsudek proti dětem, které se provinily tím, že se posmívaly proroku Elišovi. (2Kr 2:24)

Medvědi mají pestrou stravu, živí se totiž listy a kořínky rostlin, ovocem, bobulemi, ořechy, vejci, hmyzem,  rybami, hlodavci apod. a zvlášť mají rádi med. Zdá se, že až na nějaké výjimky se raději živí rostlinnou potravou. Ve starověkém Izraeli, kde ovoce a nemasité složky medvědího jídelníčku byly vzácné, však pastevci ovcí a koz museli svá stáda bedlivě střežit před loupeživými medvědy. David se v mládí musel udatně postavit proti medvědovi, aby ochránil stáda svého otce. (1Sa 17:34–37)

Medvědi jsou známi tím, že když jsou hladoví a zavětří kořist, z nedočkavosti vydávají sténavé zvuky. Tak prorok Izajáš popisuje Izraelity, že v očekávání práva a záchrany ‚sténají jako medvědi‘, jen aby byli znovu a znovu zklamáni. (Iz 59:11) Útočící medvěd je také vhodně připodobněn k ničemnému panovníkovi, který sužuje a utiskuje své ponížené poddané. (Př 28:15)

V Danielově vidění děsivých zvířat, která symbolizují světové velmoci, medvěd představoval médo-perskou světovou velmoc a její chtivost po dobývání a plenění dalších území. (Da 7:5, 17) V Janově vidění se objevilo podobně dravé divoké zvíře vystupující z moře, které mělo sedm hlav a deset rohů a nohy „jako medvědí“. (Zj 13:2) Proroctví, že medvěd se bude pást s krávou, poukazuje na pokojné vztahy mezi Jehovovými ctiteli znovu shromážděnými pod vládou Mesiáše. (Iz 11:7)