Jedno z velmi důležitých měst v Zaslíbené zemi; leželo asi 90 km na S od Jeruzaléma a asi 31 km na JV od dnešního města Haifa. Rozkládalo se na ploše o něco větší než 4 ha, na pahorku, který se dnes jmenuje Tell el-Mutesellim (Tel Megiddo) a zvedá se téměř 21 m nad údolí ležící pod ním. (VYOBRAZENÍ a MAPA, sv. 1, s. 953)

 Strategická poloha. Megiddo leželo na strategickém místě, neboť se zvedalo nad úrodnou záp. částí údolí Jezreel (pláně Esdrelon, jež je také známa jako „údolní pláň Megiddo“; 2Pa 35:22; Ze 12:11) a mohlo snadno ovládat důležité obchodní a vojenské cesty, které se tam křížily. Biblické dějiny i světské záznamy pojednávají o tom, že se toto místo stalo pro svou strategickou pozici dějištěm rozhodujících bitev mezi vojsky mnoha národů. Blízko tohoto místa, „u megiddských vod“, soudce Barak porazil Jabinovy mocné vojenské síly, jimž velel Sisera; patřilo k nim i 900 dvoukolých vozů se železnými kosami. (Sd 4:7, 13–16; 5:19) Následkem smrtelného zranění, které na Jehuův příkaz utrpěl u Jibleamu, zemřel u Megidda judský král Achazjáš. (2Kr 9:27) U Megidda byl smrtelně zraněn judský král Josijáš, když se postavil do cesty egyptskému vojsku, které pod vedením faraóna Neka táhlo na pomoc Asyřanům u řeky Eufrat. (2Kr 23:29, 30; 2Pa 35:22)

Archeologické vykopávky ukazují, že v různých obdobích svých dlouhých dějin bylo Megiddo silně opevněno. Byly objeveny rozvaliny, z nichž je patrné, že kdysi mělo zdi silné 4 až 5 m a že tyto zdi byly později zesíleny na více než 7,5 m; některé jejich úseky byly ještě v době nálezu vysoké přes 3,3 m.

Dějiny. V první zmínce o Megiddu je jeho král uveden mezi 31 králi, které Jozue porazil v počátečním údobí dobývání Zaslíbené země. (Joz 12:7, 8, 21, 24) Když byla země rozdělena, Megiddo se i se svými závislými městečky stalo enklávovým městem, které patřilo kmenu Manasse, ačkoli leželo na území kmene Isachar. (Joz 17:11; 1Pa 7:29) Ale v době soudců se Manassemu nepodařilo vyhnat z této pevnosti Kananejce. Když Izrael zesílil, v nejlepším případě se mu podařilo uložit obyvatelům tohoto města nucenou práci. (Sd 1:27, 28)

Za vlády Davida mělo již království své konečné hranice a všichni kananejští obyvatelé Zaslíbené země včetně Megidda byli podrobeni. Proto mohl Šalomoun zařadit Megiddo do oblasti, která byla uvedena na pátém místě v seznamu oblastí, jež měly po jednom měsíci v roce zásobovat královu domácnost potravinami. (1Kr 4:7, 8, 12)

Šalomoun také Megiddo opevnil, a je možné, že se stalo jedním z jeho měst dvoukolých vozů a že v něm byli ustájeni někteří z jeho 12 000 ořů. (1Kr 9:15–19; 10:26) Archeologové našli v Megiddu velmi rozsáhlé pozůstatky, jež někteří znalci (ale ne všichni) považují za stáje, v nichž mohlo být umístěno až 450 koní. Nejprve byl vyjadřován názor, že tyto stavby pocházejí z doby Šalomounovy, ale potom je mnozí archeologové zařadili do pozdějšího období, snad do doby Achaba.

Zecharjášovo proroctví (12:11) mluví o ‚velkém bědování‘ „na údolní pláni Megiddo“, což může být zmínka o nářku nad králem Josijášem, který tam byl zabit v bitvě. (2Kr 23:29, 30) Zde v Zecharjášově knize je malá odchylka v hebrejském pravopisu slova Megiddo. Místo obvyklého způsobu psaní Meghid·dóʹ je zde uvedeno Meghid·dónʹ, prodloužená forma podobná tvaru, který je uveden ve Zjevení 16:16. (Viz heslo HAR-MAGEDON.)

[Vyobrazení na straně 1172]

Šalomounovská brána v Megiddu, podobná branám nalezeným v Chacoru a Gezeru