Pravidelně se opakující a krvácením doprovázené oddělování děložní výstelky. Probíhá obvykle v měsíčních cyklech, tedy zhruba každé čtyři týdny. Poprvé se dostavuje, když je dívka v pubertě, a za normálních okolností menstruace pokračuje až do menopauzy. Měsíční krvácení trvá obvykle tři až pět dnů.

V Písmu je menstruace spojována s nečistotou. (3Mo 12:2; Ez 22:10; 36:17) Jeden tvar hebrejského slova, které se na ni vztahuje (nid·dahʹ), bývá někdy překládán jako ‚menstruační nečistota‘. (3Mo 15:25, 26) Tvar jiného hebrejského výrazu, da·wehʹ, jehož význam může být nemoc (Ná 5:17), je používán ve spojení ‚menstruující žena‘. (3Mo 15:33; Iz 30:22) Menstruací je myšlen také slovní obrat „věc obvyklá u žen“. (1Mo 31:35)

Pod Zákonem „nečistá“. Podle mojžíšského Zákona byla žena během své obvyklé menstruace sedm dní nečistá. Za nečisté byly považovány lůžko či další předměty, na nichž snad menstruující žena ležela nebo seděla. Každý, kdo se takové ženy nebo věcí, které znečistila, dotkl, musel vyprat své oděvy, musel se vykoupat a až do večera byl nečistý. Jestliže nečistota vyplývající z menstruace přešla na muže, který se ženou ležel (například když manžel měl pohlavní styk se svou manželkou, aniž oba věděli, že ženě právě začíná menstruace), byl tento muž prohlášen na sedm dnů za nečistého, a také lůžko, na němž ležel, bylo považováno za nečisté.

Žena byla nečistá také po dobu nepravidelného výtoku krve nebo tehdy, když „měla tok delší než svou menstruační nečistotu“. Přitom byly nečisté i předměty, na kterých ležela nebo seděla, a také osoby, které se těchto předmětů dotkly. Když však tento nepravidelný výtok skončil, měla žena odpočítat sedm dní a potom byla čistá. Osmého dne přinesla knězi dvě hrdličky nebo dva mladé holuby a kněz za ni vykonal smíření tím, že jedno z těchto zvířat předložil Jehovovi jako oběť za hřích a druhé jako zápalnou oběť. (3Mo 15:19–30; viz heslo ČISTOTA, ČISTÝ.)

Jestliže muž a žena měli v období ženiny menstruační nečistoty pohlavní styk úmyslně, byli oba usmrceni. (3Mo 18:19; 20:18) Zákaz pohlavního spojení v době menstruace měl pravděpodobně význam zdravotní, protože jeho dodržováním se mohlo předejít zánětu urogenitálního traktu, nespecifické uretritidě. Zákonnými předpisy týkajícími se menstruace či výtoku krve byla Izraelitům možná také připomínána svatost krve. Těmito pravidly nebyly ženy nijak diskriminovány, protože i muži byli nečistí, když měli výtok. (3Mo 15:1–17) Předpisy týkající se menstruace ukazují zejména na to, že Jehova je k ženám ohleduplný. Na cykly své manželky a na změny, které u ní probíhají, má brát ohled také křesťanský manžel, přestože není pod Zákonem (Ří 6:14; Ef 2:11–16), a má s ní bydlet „podle poznání“ a prokazovat jí čest „jako slabší, totiž ženské nádobě“. (1Pe 3:7)