[z Merariho; (patřící k ) Merarimu].

Jedna ze tří hlavních rodin Levitů, která pocházela od Leviho syna Merariho a jeho synů Machliho a Mušiho. (2Mo 6:16, 19; 4Mo 3:20; 26:57, 58) Při prvním sčítání Izraelitů v pustině bylo Merariovců sepsáno 6 200 mužů od jednoměsíčního výše; z nich bylo 3 200 od třicetiletých do padesátiletých, kteří vstupovali do služební skupiny „pro službu ve stanu setkání“. (4Mo 3:33, 34; 4:42–45) Jejich náčelníkem byl Curiel a tábořili na sev. straně svatostánku. (4Mo 3:35) Během putování pustinou vždy z tábořiště jako první odtáhl trojkmenný oddíl Judy. Potom odtáhli Geršonovci a Merariovci „jako nosiči svatostánku“, za nimi trojkmenný oddíl Rubena a potom Levité Kehatovci. (4Mo 10:14–21) Merariovci měli na starosti dílcové rámy, tyče, sloupy a zásuvné podstavce svatostánku spolu s „veškerým jeho náčiním a veškerou jeho službou“ a kromě toho sloupy, zásuvné podstavce, stanové kolíky a stanové šňůry z nádvoří. (4Mo 3:36, 37) K tomu, aby tyto těžké předměty mohli stěhovat, byli vybaveni čtyřmi vozy a osmi kusy skotu. V pustině byli Merariovci a Geršonovci „pod rukou“ Áronova syna Itamara. (4Mo 7:6–8)

Při rozdělování Zaslíbené země pod vedením Jozua bylo Merariovcům přiděleno 12 měst, po čtyřech z území kmenů Ruben, Gad a Zebulon. Jedno z těchto měst, Ramot v Gileadu (na území kmene Gad), bylo „útočištné město“. (Joz 21:7, 34–40; 1Pa 6:63, 77–81)

Ve dnech Davida 220 Merariovců se svým velitelem Asajášem pomáhalo jiným Levitům nést truhlu smlouvy z Obed-edomova domu do Jeruzaléma. (1Pa 15:1–6, 25) Potom, co měla Truhla místo odpočinku, jistým Merariovcům „dal David postavení, aby vedli zpěv v Jehovově domě“. (1Pa 6:31, 44–47) Jiným Merariovcům byla přidělena úloha strážců bran. (1Pa 26:1, 10, 19)

V době, kdy judský král Ezekjáš prováděl reformu uctívání, patřili někteří Merariovci k Levitům, kteří očišťovali chrám. (2Pa 29:12, 15) Později, v sedmém století př. n. l., král Josijáš ustanovil Merariovce Jachata a Obadjáše, aby dohlíželi na opravy chrámu. (2Pa 34:12, 13)

Merariovci patřili k Levitům, kteří se v roce 537 př. n. l. vrátili z vyhnanství v Babylóně (1Pa 9:14), a později (v roce 468 př. n. l.) byli také mezi Levity, kteří šli s Ezrou z Babylóna do Jeruzaléma. (Ezr 8:1, 18, 19, 31, 32)