Hebrejská forma jména nejvýznamnějšího babylónského boha Marduka, o němž bylo předpověděno, že padne současně se zničením Babylóna. (Jer 50:2)

Podle tohoto boha byli nepochybně pojmenováni babylónští králové Merodak-baladan (Iz 39:1) a Evil-merodak (2Kr 25:27). Když král Chammurabi udělal Babylón hlavním městem Babylónie, získal tím Babylón větší proslulost, a podobně vzrostl i význam Merodaka. Začaly mu být připisovány vlastnosti dřívějších bohů a má se za to, že babylónští kněží změnili mytologické příběhy a z Merodaka udělali přemožitele bohyně Tiamat a stvořitele světa a člověka. Babylónské texty se o Mardukovi (Merodakovi) vyjadřují jako o synovi Ea (boha, který měl autoritu nad vodami), manželovi bohyně Sarpanitu a otci boha Nebo.

Kralování nad Babylónem bylo úzce spojeno s Merodakovou sochou v jeho chrámu Esagila, protože babylónští panovníci nebyli dosazováni na trůn korunovací, ale stávali se králi tím, že podali ruku Merodakovi. Tato ceremonie se opakovala každý rok při novoroční slavnosti. V době, kdy nad Babylónií vládla Asýrie, se i od asyrských králů vyžadovalo, aby každý rok přišli do Babylóna na novoroční slavnost, podali ruku Merodakovi a tak upevnili své právo na trůn.

Prorok Jeremjáš v souvislosti s proroctvím o pádu Babylóna řekl, že Merodak „se zděsil“. To se splnilo v tom smyslu, že Merodak nebyl schopen zachovat důstojnost babylónské světové velmoci, a také v tom smyslu, že dobyvatelé Babylóna byli ctiteli jiných božstev, a proto jeho budoucnost byla velmi nejistá, plná neblahých předzvěstí. (Jer 50:2; viz hesla BEL; BOHOVÉ A BOHYNĚ, Babylónská božstva.)