[z řeč., znamená „[země] mezi řekami“].

Řecký termín pro území rozprostírající se mezi řekami Tigris a Eufrat. Zjevně odpovídá hebrejskému označení Aram-naharajim, které má podobný význam. (Ža 60:nadp.) Ano, překladatelé řecké Septuaginty obvykle překládají „Aram-naharajim“ jako „Mezopotámie“. (Viz heslo ARAM č. 5.)

Výraz „Mezopotámie“ se ve starověku používal na různě velké území, a stejné je to i dnes. V širším slova smyslu tento pojem zahrnuje v podstatě celé území, které leží mezi Tigridem a Eufratem a které se rozkládá od Perského zálivu na J až k tureckým a íránským horám na S. To by zahrnovalo i naplaveninovou nížinu starověké Babylónie, jež se táhla 400 km na J od Bagdádu. (Viz heslo BABYLÓN č. 2.) V užším slova smyslu je však Mezopotámií nazývána jen oblast na S, Babylónii nepočítaje. Toto sev. území zahrnuje nízkou, zvlněnou náhorní plošinu s mnoha pánvemi. Tato oblast je také skalnatá.

Podklad pro to, že se v 1. století n. l. tento pojem užíval v širším smyslu, je ve zprávě Skutků 7:2. Štěpán zde mluví o tom, že Abraham bydlel v „Mezopotámii“, zatímco byl ještě v Uru, babylónském městě. Není však možné určit s jistotou, zda hebrejské označení „Aram-naharajim“ zahrnovalo také Babylónii. Kdykoli je nějaký základ pro určení obecného zeměpisného umístění, o kterém je zmínka v Hebrejských písmech, jsou sev. oblast kolem Charanu (1Mo 24:2–4, 10) nebo sev. hornatý kraj kolem Petoru (5Mo 23:4; srovnej 4Mo 23:7) zahrnuty pod označení „Aram-naharajim“ (Mezopotámie). Ačkoli není jisté, jak velká byla oblast ovládaná mezopotamským králem Kušan-rišatajimem (utlačovatelem Izraele v době soudce Otniela), sídlo jeho vlády mohlo být také na S. (Sd 3:8–10; viz heslo KUŠAN-RIŠATAJIM.) A byla to pravděpodobně sev. Mezopotámie, odkud si ammonitský král Chanum najal válečné dvoukolé vozy a jezdce na koních do boje proti králi Davidovi. (1Pa 19:6, 7)

Mezi Židy a proselyty, kteří byli přítomni v Jeruzalémě na svátku Letnic v roce 33 n. l., byli i obyvatelé  Mezopotámie. (Sk 2:1, 2, 9) Mohli mezi nimi být usedlíci z již. části země, jmenovitě z Babylónie. Z tohoto hlediska je pozoruhodné, že historik Josephus uvádí, že v prvním století př. n. l. byl „velký počet Židů“ v Babylónii. (Židovské starožitnosti, XV, 14 [ii, 2])