Prorocká kniha Hebrejských písem sepsaná Micheášem, která obsahuje Jehovovo  slovo o Samaří a Jeruzalému. (Viz MICHEÁŠ č. 7.) Skládá se ze tří základních částí, z nichž každá začíná slovem „Slyšte“. (Mi 1:2; 3:1; 6:1)

Micheášova prorocká slova o zničení Samaří musela být vyřčena před zničením tohoto města v roce 740 př. n. l. a zjevně tato ústní prohlášení byla zapsána před koncem Ezekjášovy vlády.

V Micheášově době byla mezi lidmi v Izraeli a v Judě žalostná mravní situace. Vůdci utlačovali lid, zvláště chudé. Soudcům, kněžím a prorokům šlo jen o peníze. Bujelo modlářství, podvod, útisk, nespravedlnost a prolévání krve. Bylo nebezpečné důvěřovat dokonce i přátelům či členům rodiny. (Mi 1:7; 2:1, 2; 3:1–3, 9–12; 6:12; 7:2–6)

Micheášova kniha otevřeně popisuje špatnost Izraele a Judy. Předpovídá zničení Samaří a Jeruzaléma pro jejich přestupky (Mi 1:5–9; 3:9–12), ale také obsahuje sliby o obnově a o Božím požehnání, jež přijde. (4:1–8; 5:7–9; 7:15–17)

Věrohodnost této knihy je dobře doložena. Kniha je v souladu s ostatními částmi Bible, protože Jehovu ukazuje jako milosrdného a milujícího Boha, který promíjí provinění a přechází přestupek. (Mi 7:18–20; srovnej 2Mo 34:6, 7; Ža 86:5.) Židé tuto knihu odedávna pokládali za věrohodnou. Když asi sto let po Micheášově době chtěli někteří judští starší muži obhájit proroka Jeremjáše, citovali Micheášova slova, která během Ezekjášovy vlády pronesl o zničení Jeruzaléma. (Jer 26:17–19; srovnej Mi 3:12.) O několik století později židovští přední kněží a znalci Zákona na základě Micheášova proroctví s důvěrou prohlásili, že Kristus se má narodit v Betlémě. (Mt 2:3–6; srovnej Mi 5:2.) Splněná proroctví o Samaří, Jeruzalému a Mesiášovi neboli Kristu dosvědčují, že tato kniha je inspirovaná Bohem. Je rovněž pozoruhodné, jak Ježíšova slova o tom, že nepřátelé člověka budou lidé z jeho vlastní domácnosti, odpovídají Micheášovi 7:6. (Mt 10:21, 35, 36)

[Rámeček na straně 1200]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY MICHEÁŠ

Otevřené prohlášení o proviněních Izraele i Judy, předpověď zničení Samaří i Jeruzaléma a sliby o obnově

Pokrývá období, které předcházelo zničení Samaří v roce 740 př. n. l., a pravděpodobně i nějakou dobu potom

Provinění Izraele a Judy je v rozporu s Jehovovými spravedlivými požadavky

Utiskovatelé leží v posteli a plánují zmocnit se domů a polí; za ranního rozbřesku provádějí své úkladné plány (2:1, 2)

Nic netušící člověk, který prochází kolem, je oloupen; ženy a děti jsou pronásledovány (2:8, 9)

Ti, kdo jsou odpovědni za prosazování práva, vykořisťují lidi, jako by to byla zvířata (3:1–3)

Falešní proroci volají „Mír!“ — ale posvěcují válku proti každému, kdo jim „nevloží něco do úst“ (3:5)

Soudcům, kněžím a prorokům jde pouze o zisk, a přesto tvrdí, že Jehova je podporuje (3:9–11)

Věrně oddaní prakticky vymizeli; knížata a soudci požadují úplatek a důvěřovat nelze ani členům vlastní rodiny (7:1–6)

Jehova osvobodil svůj lid z Egypta, vedl ho a chránil ho; žádným množstvím obětí nemohou svou vzpouru vyvážit (6:3–7)

Bůh vyžaduje, aby jeho lid uplatňoval právo, miloval laskavost a chodil s ním skromně (6:8)

Jehovovy soudy proti Izraeli; postihnou také Judu

Jehovův soud povede k tomu, že Samaří se stane pouhou hromadou trosek; pohroma dojde dokonce až do Judy a Jeruzaléma (1:3–16)

Izrael postihne neštěstí; jeho pole budou rozdělena na podíly jiným lidem (2:3–5)

Jehova udeří svůj lid; budou jíst, ale nenasytí se, budou sít, ale nebudou se radovat ze sklizně (6:13–16)

Ostatek bude shromážděn a pravé uctívání bude vyvýšeno

Ostatek z Izraele bude shromážděn „jako stádo bravu v ohradě“ a jejich král bude před nimi s Jehovou v jejich čele (2:12, 13)

V konečné části dnů bude hora Jehovova domu vyvýšena nad pahorky a lidé z mnoha národů k ní budou proudit; budou poučováni Jehovou a nebudou se již učit válce (4:1–4)

Obnovený lid bude chodit v Jehovově jménu; Sion bude silný před svými nepřáteli (4:5–13)

V Betlémě se narodí vládce, který bude pást v Jehovově jménu; pod jeho vládou budou zahnáni Asyřané; ostatek z Jákoba bude jako osvěžující rosa a jako mocný lev (5:2–9)

Jehova svůj lid očistí od modlářství a vykoná pomstu na neposlušných národech (5:10–15)

Spoléhání na Jehovu; radost „nepřítelkyně“ skončí, když Jehovův kajícný lid získá jeho pozornost a zažije nádherné věci, které přihlížející národy naplní bázní; Jehova svému lidu odpustí hříchy (7:7–20)