[uložené [tedy „skryté“] místo].

Místo, které je ztotožňováno s dnešním Mukhmasem, který leží na pahorku ve výšce kolem 600 m nad hladinou moře a asi 11 km na SSV od Jeruzaléma. Toto místo leží na S od Vádí Suweinit (Nachal Mikhmas) a je pokládáno za ‚mikmašský roklinatý průsmyk‘. (1Sa 13:23) Vádí Suweinit se táhne od hornatého kraje Efrajima k údolí Jordánu a na JZ a SZ se spojuje s dalšími vádí.

Král Saul chtěl nepochybně připravit Izrael na osvobození od nadvlády Filištínů, a proto vybral 3 000 mužů. Dva tisíce z nich tábořily u Mikmaše a v hornatém kraji Betelu a další zaujali postavení se Saulovým synem Jonatanem v Gibeji. Jonatan potom srazil v blízkosti Geby („Gibeje“ Vg) filištínskou „posádku“. Jako odvetu sebrali Filištíni velkou armádu včetně dvoukolých vozů a jezdců na koních a zřejmě donutili Saula, aby ustoupil z Mikmaše do Gilgalu. Filištíni dostali lid do úzkých a mnozí Izraelité se poschovávali  v jeskyních a prohlubních; další hledali útočiště vých. od Jordánu. To, že se izraelští bojovníci před hrozbou Filištínů rozptýlili, uvedl později Saul jako důvod, proč s obětováním oběti nečekal poslušně na Samuela. Samuel ho za takové opovážlivé jednání pokáral a Saul potom s menším počtem asi 600 mužů přišel za Jonatanem do Geby. (1Sa 13:1–16) Podle 1. Samuelovy 14:2 Saul přesunul svůj tábor zřejmě do Migronu blízko Gibeje.

Jonatan způsobuje útěk Filištínů. Z filištínského tábora v Mikmaši vycházely tři oddíly plenitelů a k „mikmašskému roklinatému průsmyku“ vyrážela filištínská přední hlídka. Jonatan se proto rozhodl, že tuto hrozbu ukončí. (1Sa 13:16–23) Překročil tedy tento roklinatý průsmyk, který (pokud to bylo Vádí Suweinit) tvoří směrem na V od Geby (Džabyʽ) hlubokou rokli s téměř kolmými skalními stěnami. V místě, kde Vádí Suweinit tvoří ostrý ohyb, vyčnívají dva pahorky s příkrými skalnatými svahy. Mohly to být ‚zubovité skalní útesy‘ Bocec a Sene, jejichž zubovité hrany byly zaobleny 30 století působícími erozivními silami. (1Sa 14:1–7) Projít tímto bludištěm náspů, pahorků a ostrých skal ve vádí by bylo pro člověka, který se tam nevyznal, téměř nemožné. Jonatan však na území Benjamínovců vyrůstal a zjevně jej dobře znal. Tábor Jonatana byl v Gebě a tábor jeho otce v Mikmaši, takže Jonatan nepochybně měl mnoho příležitostí, aby se lépe s terénem seznámil.

Jonatan a jeho zbrojnoš šli směrem k Mikmaši a ukázali se filištínské přední hlídce. Když je Filištíni zahlédli, zavolali na ně: „Vystupte k nám, dáme vám něco vědět!“ Nato Jonatan následovaný svým zbrojnošem vystupoval po čtyřech strmou cestou k filištínské přední hlídce. Na vzdálenosti asi poloviny toho, co může spřežení býků zorat za jeden den, společně usmrtili 20 Filištínů. (1Sa 14:8, 11–14, Rbi8, ppč)

Bohem seslané zemětřesení, jehož účinky pozorovali i Saulovi strážní, způsobilo zmatek v táboře Filištínů. Než se tam objevil Saul a jeho muži, mnozí Filištíni se ve zmatku pobili mezi sebou a zbytek se dal na útěk. Saulovi vojáci, nyní již pravděpodobně ozbrojeni filištínskými zbraněmi, které tam našli, pronásledovali prchající nepřátelské vojsko. Připojili se k nim Izraelité, kteří se poschovávali, a Izraelité, kteří byli na straně Filištínů, a „sráželi Filištíny od Mikmaše po Aijalon“. (1Sa 14:15–23, 31)

Podle 1. Samuelovy 13:5 měla filištínská armáda u Mikmaše 30 000 válečných dvoukolých vozů. To daleko převyšuje počet, jenž je uveden u jiných vojenských výprav (srovnej Sd 4:13; 2Pa 12:2, 3; 14:9), a je těžké si představit, jak mohli v hornatém terénu použít tolik válečných dvoukolých vozů. Všeobecně se proto počet 30 000 pokládá za chybu při opisování. Syrská Pešita a de Lagardovo vydání řecké Septuaginty uvádějí 3 000 a mnoho překladů Bible tento převod používá. (AT; JB-č; Mo) Jsou však navrhovány ještě nižší počty.

O staletí později se Izajášovo proroctví zmiňovalo o Mikmaši jako o místu, kde vítězná Asýrie ‚ukládá své předměty‘. (Iz 10:24, 28) Potom, co se Izraelité v roce 537 př. n. l. vrátili z vyhnanství v Babylóně, byl Mikmaš zjevně obýván Benjamínovci. (Ezr 2:1, 2, 27; Ne 7:31; 11:31)