Taška obvykle vyrobená z kůže, kterou nosili na rameni pocestní, pastýři, zemědělci a jiní lidé. Dávalo se do ní jídlo, oděvy a další nezbytnosti; lišila se však od měšce či opasku, které byly menší a do nichž se dávalo zlato, stříbro a měděné mince. (Mt 10:9; Mr 6:8) Davidův „pastýřský vak“ byl nepochybně takovou mošnou na jídlo. (1Sa 17:40) Když Ježíš Kristus poprvé vysílal 12 apoštolů a pak 70 učedníků, aby kázali v Izraeli, řekl jim, aby si nebrali mošny na jídlo. (Mt 10:5, 9, 10; Lk 9:3; 10:1, 4) O jejich potřeby se Jehova postaral prostřednictvím pohostinnosti, která byla tehdy mezi Izraelity zvykem. Před svou smrtí Ježíš ukázal, že kvůli pronásledování ze strany úřadů se okolnosti mají změnit, a proto učedníkům řekl, aby si vzali opasek i mošnu na jídlo. Nicméně stále měli hledat nejprve Boží Království a neměli být úzkostliví o hmotné potřeby; tak měli ukazovat, že spoléhají na Jehovu Boha, že se o ně během jejich služby postará. (Lk 22:35, 36; Mt 6:25–34)