Druhý svitek Pentateuchu, který je také označován jako Exodus. Podle úvodních slov Weʼelʹleh šemóthʹ „A to jsou jména“ se tato kniha stala známou jako Šemóthʹ, „Jména“. „Exodus“ je latinizovaná forma řeckého slova; znamená „vyjití; odchod“, tedy odchod Izraelitů z Egypta.

Kniha je zjevně pokračováním 1. Mojžíšovy a začíná výrazem „a“. Potom znovu uvádí jména Jákobových synů, jež jsou převzata z mnohem úplnějšího záznamu v 1. Mojžíšově 46:8–27. Druhá kniha Mojžíšova byla napsána v roce 1512 př. n. l., rok potom, co Izraelité odešli z Egypta a tábořili v pustině Sinaj. Kniha pokrývá období 145 let, od Josefovy smrti v roce 1657 př. n. l. po stavbu svatostánku v roce 1512 př. n. l.

Pisatel. Židé nikdy neměli pochybnosti o tom, že pisatelem byl Mojžíš. Použité egyptské výrazy ukazují, že pisatelem byl někdo, kdo žil v té době, a ne nějaký Žid, který se narodil později.

Přesnost a pravdivost. U pisatele 2. Mojžíšovy „je patrná důvěrná znalost starověkého Egypta. Postoj Egypťanů k cizincům — že se od cizinců oddělovali, a přesto jim dali část své země; že Egypťané nenáviděli pastýře; podezření, že cizinci z Palestiny jsou zvědové —, místní vláda, její charakter, moc krále, vliv kněží, velká díla, zaměstnávání cizinců ve stavebnictví, používání cihel, . . . a cihly se slámou, . . . poháněči, balzamování mrtvých těl a dovážení koření, které k tomu potřebovali, . . . násilné truchlení, . . . válčení na koních a dvoukolých vozech . . .  — to je pouze několik z mnoha věcí, jež lze postřehnout a jež ukazují, že autor Pentateuchu měl důvěrnou znalost egyptských způsobů a zvyků.“ (The Historical Evidences of the Truth of the Scripture Records, od George Rawlinsona, 1862, s. 290, 291)

Objevily se určité námitky k záznamu o tom, že se faraónova dcera koupala v Nilu (2Mo 2:5). Hérodotos (Dějiny, II, 35) však říká (jak také ukazují starobylé památníky), že ženy ve starověkém Egyptě nebyly nijak omezovány. Egypťané také věřili, že vody Nilu  mají zvláštní sílu. Někdy faraón chodil k řece zjevně za účelem uctívání. Během deseti ran se zde nejméně dvakrát setkal s Mojžíšem. (2Mo 7:15; 8:20)

Nepřekvapuje, že na egyptských památkách nejsou o pobytu Izraelitů v Egyptě žádné doklady, protože studium pamětihodností ukazuje, že Egypťané nezaznamenávali věci, které pro ně nebyly lichotivé. Daleko mocnějším dokladem než nějaký kamenný pomník je živá památka v tom, že Židé slaví Pasach, a tímto způsobem si po celou historii připomínají exodus.

Existuje pevný základ pro to, abychom přijali historickou přesnost a celkový popis událostí, jak ho podává 2. Mojžíšova. Podle Westcotta a Horta citují pisatelé Křesťanských řeckých písem z 2. Mojžíšovy více než 100krát. O věrohodnosti knihy svědčí čestnost pisatele, Mojžíše. S velikou otevřeností poukazuje na své vlastní slabosti, zdráhání a na své chyby; žádný ze zázraků, vůdcovství ani organizaci nepřičítá svým vlastním schopnostem, přestože ho Egypťané pokládali za významného a Izraelité ho zpravidla měli ve velké vážnosti. (2Mo 11:3; 3:10–12; 4:10–16)

Na pobývání Izraelitů v Egyptě i na jejich odchodu je patrné Boží vedení. Pro Izrael by se těžko našlo lepší místo, kde by se mohli rychle rozrůst ve velký národ. Kdyby byli zůstali v Kanaánu, docházelo by k častému válčení s kananejskými obyvateli, avšak na území první světové velmoci v době jejího vrcholu byli chráněni. Žili v nejlepší části této krajiny, což přispívalo ke zdraví i k plodnosti lidu a do určité míry také k jejich intelektuálnímu růstu.

Situace v Egyptě však pro jejich mravní a duchovní růst ideální nebyla; ani nebyla vhodná pro to, aby se stali mocným národem pod teokratickou vládou a s kněžskou třídou, která měla dávat oběti a vyučovat. Navíc se měl splnit Boží slib, že Abrahamovo semeno dostane zemi Kanaán, a přišel Boží čas, aby se to stalo. Izrael se měl stát velkým národem a Jehova měl být jeho Králem. Druhá Mojžíšova vypráví,  jak Jehova tento záměr uskutečnil. (2Mo 15:13–21)

Svitky od Mrtvého moře. Mezi rukopisy, které byly nalezeny u Mrtvého moře, bylo 15 zlomků druhé knihy Mojžíšovy. Jeden zlomek (4QEx^f) pochází asi z roku 250 př. n. l. Předpokládá se, že dva z těchto zlomků pocházejí ze druhého nebo třetího století př. n. l. a jsou napsány starohebrejským písmem, které se používalo před vyhnanstvím v Babylóně.

[Rámeček na straně 1248]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z DRUHÉ KNIHY MOJŽÍŠOVY

Zpráva o tom, jak Jehova osvobodil Izrael z utlačujícího otroctví v Egyptě a vytvořil z něj teokratický národ

Napsána Mojžíšem v roce 1512 př. n. l., asi rok potom, co Izrael odešel z Egypta

Izrael zažívá kruté otroctví v Egyptě (1:1–3:1)

Panovnickým výnosem se Izraelité stávají otroky pod tyranskou vládou; je vydán výnos, že všechny děti mužského pohlaví se mají při narození usmrtit

Faraónova dcera adoptuje Mojžíše a zachrání ho tak před smrtí, vyučuje ho však jeho vlastní matka

Mojžíš zabíjí utlačujícího Egypťana, utíká do Midianu a stává se zde pastýřem

Jehova prostřednictvím Mojžíše osvobozuje Izrael (3:2–15:21)

Mojžíš je u hořícího keře pověřen, aby byl osvoboditelem, aby mluvil a jednal v Jehovově jménu

Vrací se do Egypta; s Áronem předstupuje před faraóna; říká mu, že Jehova řekl, aby poslal Izrael uctívat Jehovu v pustině; faraón odmítá a útlak se stupňuje

Jehova obnovuje svůj slib, že Izrael osvobodí a že mu dá zemi Kanaán, čímž se ocenění národa pro Jehovovo jméno prohlubuje

Na Egypt přichází deset ran, které oznámili Mojžíš s Áronem; kromě prvních třech ran jsou postiženi pouze Egypťané; při desáté ráně umírají všichni prvorození mužského pohlaví jak z Egypťanů, tak z jejich zvířat, zatímco Izraelité slaví Pasach

Pomocí oblačného sloupu ve dne a ohnivého sloupu v noci Jehova vyvádí Izrael z Egypta; rozděluje Rudé moře a umožňuje jim, aby prošli po suché zemi, a když se je faraón se svou armádou snaží po mořském dnu pronásledovat, Jehova je utopí

Jehova tvoří z Izraele teokratický národ (15:22 až 40:38)

Izrael dostává v pustině pitnou vodu a také maso i mannu; v souvislosti s mannou je zaveden Sabat

Na Jetrův návrh Mojžíš vybírá schopné muže, aby sloužili jako velitelé a pomáhali mu při souzení

U hory Sinaj Jehova vyzývá národ, aby s ním vstoupili do smluvního vztahu; oni dobrovolně souhlasí; Jehova jim poskytuje projevy své slávy, které vzbuzují bázeň

Deset přikázání a další zákony, které jsou dány skrze Mojžíše, ukazují Jehovovy požadavky na Izrael

Smlouva Zákona je uzavřena nad krví obětních zvířat; lid říká: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat a být poslušní“

Bůh dává pokyny ke stavbě svatostánku a k výrobě jeho vybavení a oděvů pro kněze a pokyny pro zavedení kněžské služby

Mezitím, co je Mojžíš na hoře Sinaj, lid se obrátí k uctívání zlatého telete; Mojžíš rozbíjí kamenné tabulky, které mu dal Bůh; Levité se prokazují jako věrní; je zabito asi 3 000 modlářů

Mojžíš vidí projevy Jehovovy slávy, slyší Boha, jak prohlašuje své jméno

Z materiálů, které byly dány jako dobrovolné dary, se staví svatostánek a vyrábí jeho vybavení; svatostánek je postaven 1. nisanu roku 1512 př. n. l. a Jehova dává najevo své schválení