[z kořene, jenž znamená „kralovat“ nebo „král“, ale se samohláskami slova boʹšeth, „hanba“, aby se dalo najevo ošklivení].

Božstvo spojované hlavně s Ammonity (1Kr 11:5, 7, 33); možná totožné s Molochem (Sk 7:43; srovnej Am 5:26) a Milkomem. (1Kr 11:5, 33) V Jeremjášovi 32:35 je o Molekovi zmínka ve spojitosti s Baalem, z čehož vyplývá, že pokud Molek a Baal nejsou totožní, je mezi nimi alespoň určitá souvislost. Řada autorů považuje „Moleka“ spíše za titul než za jméno určitého božstva, a proto prosazují názor, že označení „Molek“ mohlo být použito na více než jednoho boha.

Všeobecně se soudí, že Malkam, o němž je zmínka ve 2. Samuelově 12:30 a v 1. Paralipomenon 20:2, je modlářská socha ammonitského boha Milkoma neboli Moleka, i když by tento hebrejský výraz mohl být překládán jako „jejich král“. (Srovnej KB; EP.) V dřívější biblické zprávě je tento ammonitský král uveden pod jménem Chanun (2Sa 10:1–4); z toho se tedy dá rozumně usoudit, že kdyby se jednalo o krále, a ne o modlu, v biblickém záznamu by se spíše objevovalo jméno Chanun než Malkam. Nepravděpodobná je také domněnka, že by král nosil korunu vážící asi 34 kg. Z téhož důvodu se předpokládá, že si David posadil Malkamovu korunu na hlavu pouze na chvíli, snad aby dal najevo své vítězství nad tímto falešným bohem. Podle výkladu v Targumu, který přijalo mnoho překladatelů, byl v této koruně pouze jeden vzácný drahokam. Z toho vznikl názor, že na Davidově hlavě spočinul vzácný drahokam, a ne přímo koruna.

Obětování dětí Molekovi. Božím zákonem daným Izraelitům byl pro každého, kdo dal svého potomka Molekovi — a to i pro cizího usedlíka —, stanoven trest smrti. (3Mo 20:2–5) Přesto odpadlí Izraelité v judském i v desetikmenném království nechávali své potomky procházet ohněm. (2Kr 17:17, 18; Ez 23:4, 36–39)

Někteří badatelé považují ‚procházení ohněm‘ k Molekovi za obřad očišťování, kterým byly děti zasvěcovány neboli odevzdávány Molekovi; jiní to chápou jako skutečné obětování. O tom, že Kananejci a odpadlí Izraelité své děti obětovali, nemůže být pochyb. (5Mo 12:31; Ža 106:37, 38) Judský král Achaz „přistoupil k tomu, aby spaloval své syny [„syna“, Sy] v ohni“. (2Pa 28:3) V paralelní pasáži ve 2. Královské 16:3 čteme: „Dokonce přiměl svého vlastního syna projít ohněm.“ Z toho je vidět, že výraz ‚procházení ohněm‘ je alespoň někdy synonymem pro obětování. Uctívání Moleka však pravděpodobně nebylo vždy a všude stejné. Například král Šalomoun pod vlivem svých cizozemských manželek postavil Molekovi a jiným božstvům výšiny, ale až do doby krále Achaza není žádná zmínka o obětování dětí. (1Kr 11:7, 8) Kdyby tento ohavný zvyk existoval již dříve, byl by nepochybně odsouzen zároveň s jinými formami modlářství, jež byly provozovány za vlády různých králů. Z toho důvodu někteří komentátoři dávají přednost názoru, že výraz ‚procházet ohněm‘ se původně vztahoval na obřad očišťování a teprve později jím bylo míněno skutečné obětování.

Výraz ‚procházení‘ k Molekovi, jak je uveden v poznámce pod čarou ke 3. Mojžíšově 18:21 (Rbi8), se zřejmě vztahuje na zasvěcování dětí tomuto falešnému bohu. Překlady tohoto textu jsou rozdílné: „Ze svých dětí nesmíš žádné dáti Molekovi.“ (He) „Z potomstva svého nedáš, abys je přivedl k Molechovi.“ (Pent) „Nevydáš své děti, aby prošly Molochem.“ (JB-č) „Nedovolíš, aby kdokoli z tvého potomstva byl zasvěcen Molekovi.“ (NS)

Jedinými judskými králi, o nichž je zmínka, že nechávali své potomky projít ohněm, jsou Achaz a Manasse. Tito dva králové však svým jednáním podnítili k obětování dětí další Izraelity a tento zvyk mezi nimi zřejmě pevně zakotvil. (2Kr 16:3; 21:6; Jer 7:31; 19:4, 5; 32:35; Ez 20:26) Děti byly alespoň někdy nejprve zabity, a ne vždy byly tedy spáleny zaživa. (Ez 16:20, 21)

Král Josijáš znesvětil Tofet, hlavní středisko uctívání Moleka v Judě, aby tak lidem zabránil nechávat své potomky procházet ohněm. (2Kr 23:10–13) Tím však tento zvyk nebyl vymýcen navždy. Ezekiel, který začal působit jako prorok 16 let po smrti Josijáše, uvádí, že v jeho době se tento zvyk opět prováděl. (Ez 20:31)

Je prosazován názor, že Molek, jemuž byly obětovány děti, měl postavu člověka, ale hlavu býka. Socha byla údajně rozpálena do velkého žáru, děti byly vhazovány do její náruče a padaly dolů do žhavé pece. Tento názor je do značné míry založen na tom, co napsal řecký historik z 1. století př. n. l. Diodóros Sicilský o kartaginském Kronovi neboli Molochovi. (Bibliothéké historiké, XX, 14, 4–6)

O spojení astrologie s uctíváním Moleka viz heslo ASTROLOGOVÉ.