Jakákoli rychle se šířící infekční choroba, která může dosáhnout epidemického rozsahu a působit smrt. Hebrejské slovo pro „mor“ (deʹver) pochází z kořene, jenž znamená „zničit“. (2Pa 22:10) V mnoha textech je mor spojován s vykonáním Božího rozsudku jak na lidu, který nesl Boží jméno, tak na odpůrcích tohoto lidu. (2Mo 9:15; 4Mo 14:12; Ez 38:2, 14–16, 22, 23; Am 4:10; viz heslo RÁNA.)

Následek nedodržování Božího zákona. Izraelský národ byl varován, že pokud odmítne dodržovat smlouvu, kterou s ním Bůh uzavřel, Jehova ‚pošle doprostřed nich mor‘. (3Mo 26:14–16, 23–25; 5Mo 28:15, 21, 22) Zdraví, jak v tělesném, tak v duchovním smyslu, je v celém Písmu spojováno s Božím požehnáním (5Mo 7:12, 15; Ža 103:1–3; Př 3:1, 2, 7, 8; 4:21, 22; Zj 21:1–4), zatímco nemoc je spojována s hříchem a nedokonalostí. (2Mo 15:26; 5Mo 28:58–61; Iz 53:4, 5; Mt 9:2–6, 12; Jan 5:14) Je tedy sice pravda, že v určitých případech Jehova Bůh bezprostředně, okamžitě postihl lidi určitou nemocí, například Miriam, Uzzijáše a Gechaziho malomocenstvím (4Mo 12:10; 2Pa 26:16–21; 2Kr 5:25–27), ale přesto se zdá, že v mnoha případech byly choroby a mor přirozenými a nevyhnutelnými následky hříšného jednání lidí nebo národů. Lidé a národy prostě sklízeli, co zaseli; účinky špatného způsobu života pocítili na svém těle. (Ga 6:7, 8) O těch, kdo začali páchat oplzlou sexuální nemravnost, apoštol říká, že je Bůh „vydal nečistotě, aby mezi sebou zneuctívali svá těla“, a tak „v sobě obdrželi plnou odplatu, která jim patřila za jejich provinění“. (Ří 1:24–27)

Izrael jím byl postižen. Bůh svým varováním Izraelitům ukázal, že neposlušností a jednáním proti Boží vůli si přivodí mnoho onemocnění. Zákon, který jim dal, působil jako zábrana před špatným chováním a jako ochrana před nemocemi proto, že obsahoval vysoká mravní měřítka a hygienické předpisy (viz heslo NEMOCI A JEJICH LÉČBA, Přesnost biblických pojmů), a také proto, že měl léčivé účinky na jejich duševní a citové rozpoložení. (Ža 19:7–11; 119:102, 103, 111, 112, 165) Ve 3. Mojžíšově 26:14–16 není popsáno příležitostné porušení Božího Zákona, ale jeho otevřené přehlížení a zavržení požadavků v Zákoně stanovených. Takovým jednáním by si izraelský národ určitě způsobil náchylnost k nejrůznějším druhům nemocí a nákaz. Pravdivost těchto údajů je potvrzena dějinami z minulosti i informacemi ze současnosti.

Izraelský národ se dopustil hrozného odpadlictví, a Ezekielovo proroctví ukazuje, že sami Izraelité o sobě říkali, že kvůli svým vzbouřením a hříchům ‚hnijí‘. (Ez 33:10, 11; srovnej 24:23.) Jak bylo předpověděno, tento národ zakoušel utrpení kvůli „meči a hladu a moru“ a toto utrpení dosáhlo vrcholu v době vpádu Babylóňanů. (Jer 32:24) Časté spojení moru s mečem a hladem (Jer 21:9; 27:13; Ez 7:15) je v souladu se známými skutečnostmi. Mor obvykle nastává v době války nebo bezprostředně po ní, kdy je nedostatek potravin. Když do nějaké země vpadnou nepřátelská vojska, zemědělská činnost v té zemi je ochromena a plodiny mnohdy bývají zabaveny nebo spáleny. Obležená města jsou odříznuta od zásobování zvnějšku a mezi obyvateli, kteří jsou nuceni žít v přelidněných prostorách a v nehygienických podmínkách, se šíří hlad. Za takových okolností u lidí klesá schopnost odolávat nemocem, a tím je připravena cesta pro smrtelný útok moru.

V „závěru systému věcí“. Když Ježíš předpovídal zničení Jeruzaléma a ‚závěr systému věcí‘, ukazoval, že generace, která bude žít v období, kdy má nastat „velké soužení“, bude významným způsobem postižena morem. (Mt 24:3, 21; Lk 21:10, 11, 31, 32) Zjevení 6:1–8, jež bylo napsáno po zničení Jeruzaléma (které bylo doprovázeno strašným hladem a nebezpečnými nemocemi), poukazovalo na dobu v budoucnosti, kdy bude působit meč, hlad a „smrtelná rána“. Tyto pohromy nastanou potom, co se objeví korunovaný jezdec na bílém koni, který vyjede, aby zvítězil; tento obraz přesně odpovídá obdobnému popisu jezdce ze Zjevení 19:11–16, který se jasně vztahuje na panujícího Krista Ježíše.

Ochrana od Jehovy. Král Šalomoun se modlil, aby Jehovovi ctitelé, až je postihne mor, mohli Jehovu prosit o pomoc, mohli rozprostírat dlaně k chrámu, a aby je Jehova vyslyšel. (1Kr 8:37–40; 2Pa 6:28–31) Jehova je schopen své věrné služebníky ochránit i před duchovním poškozením, a to i od mravního a duchovního „moru, který kráčí temnotou“, jak je to utěšujícím způsobem vyjádřeno v 91. žalmu.