1. Jistý člověk, který se v roce 537 př. n. l. po 70letém vyhnanství v Babylóně vrátil do Jeruzaléma a Judy. (Ezr 2:1, 2) Mordekai byl předním Izraelitou a vůdcem, jenž pomáhal Zerubbabelovi a jenž byl uveden v počátečním rodovém záznamu znovuvybudované komunity v Judě. (Ne 7:5–7)

2. „Syn Jaira, syna Šimeie, syna Kišova, Benjamínovec“ (Es 2:5) a poručník a starší bratranec Ester. (Es 2:7) Mordekai vystupuje pouze v biblické knize Ester. Tato kniha podrobně popisuje jeho ústřední úlohu, kterou měl v záležitostech Perské říše brzy na začátku 5. století př. n. l. Fakta nasvědčují tomu, že Mordekai je pisatelem knihy Ester.

Někteří znalci zpochybňují hodnověrnost této knihy nebo to, že Mordekai byl skutečnou osobou. Jejich  námitka, že by musel mít nejméně 120 let a jeho krásná sestřenice by musela být o 100 let mladší, je založena na chybném předpokladu, že kniha Ester 2:5, 6 mluví o Mordekaiově odchodu do vyhnanství v Babylóně spolu s králem Jekonjášem. Avšak Bible nechce tímto textem popisovat události v Mordekaiově životě, ale chce označit jeho rodovou linii. Kiš mohl být Mordekaiův praděd, nebo ještě starší předek, který byl „vzat do vyhnanství“. Jiný názor je v souladu s biblickým vyjádřením a říká, že Mordekai, ačkoli se narodil až ve vyhnanství, byl považován za toho, kdo byl vzat do vyhnanství v roce 617 př. n. l., když byl ještě v bedrech svých předků, tzn. ještě nenarozen. (Srovnej Heb 7:9, 10.)

Služebník, který byl věrně oddán králi. Ve zprávě je uvedeno, že Mordekai byl králův služebník, přestože byl židovský vyhnanec. Doslechl se, že královna Vašti byla sesazena perským králem Ahasverem a že z celé říše byly všechny krásné mladé panny přiváděny, aby některá z nich mohla být jako náhrada vybrána do postavení královny. Mordekaiova sestřenice Ester, dívka „hezké postavy a krásného vzhledu“, byla uvedena mezi uchazečky o postavení královny, přičemž však nebyl odhalen její židovský původ. (Es 2:7, 8) Byla vybrána za královnu. Mordekai dále vykonával své povinnosti a „seděl v králově bráně“, když se k němu donesla zpráva, že dva z dvorních úředníků, Bigtan a Tereš, tajně vymýšlejí, jak vložit ruku na krále Ahasvera. Mordekai varoval krále prostřednictvím Ester, a jeho čin věrné oddanosti byl zapsán do „knihy záležitostí dnů“. (Es 2:21–23)

Odmítá se klanět Hamanovi. Krátce nato král Ahasverus ustanovil Agagovce Hamana ministerským předsedou a nařídil, aby před Hamanem v jeho novém úřadu všichni v královské bráně padali na zem. Mordekai to rozhodně odmítl dělat a jako důvod uvedl, že je Žid. (Es 3:1–4) To, že se Mordekai neklaněl Hamanovi z takového důvodu, dokazuje, že jako oddaný Žid tu záležitost spojoval se svým vztahem k Jehovovi Bohu. Chápal, že kdyby padl před Hamanem na zem, bylo by to více než padnout před vyvýšenou osobností — což Izraelité v minulosti dělali a čímž prostě uznávali něčí vyvýšené postavení jako vládce. (2Sa 14:4; 18:28; 1Kr 1:16) V případě Hamana zde však byl dobrý důvod, aby se mu Mordekai neklaněl. Haman byl pravděpodobně Amalekita, a sám Jehova řekl, že vede válku s Amalekem „z generace na generaci“. (2Mo 17:16; viz heslo HAMAN.) Ze strany Mordekaie to nebyla politická záležitost, ale otázka věrnosti Bohu.

Haman zuřil, a to zvláště potom, když zjistil, že Mordekai je Žid. Jeho nenávist byla tak veliká, že všechna jeho radost z moci a výsad, které získal, byla zkažena po celou dobu, kdy Mordekai seděl v bráně a odmítal se mu poklonit. Svou pomstychtivost Haman neomezil pouze na Mordekaie — vyžádal si od krále rozhodnutí o vyhlazení celého Mordekaiova lidu v Perské říši. (Es 3:5–12)

Použit k záchraně Izraele. Tváří v tvář výnosu o vyhlazení všech Židů v říši nyní Mordekai věřil, že Ester byla do svého vysokého postavení uvedena v tuto dobu proto, aby Židy zachránila. Ukázal Ester její závažnou zodpovědnost a řekl jí, aby úpěnlivě prosila o královu přízeň a pomoc. Přestože to ohrožovalo její vlastní život, Ester souhlasila, že to udělá. (Es 4:7–5:2)

Pro Mordekaie a pro Židy se v tu nejpříhodnější dobu stalo (protože to byla otázka samotné Mordekaiovy věrnosti králi), že se pozornost krále Ahasvera během jedné noci, kdy nemohl usnout, soustředila díky Božímu vedení na úřední knihu záznamů o záležitostech státu. Tak si král připomněl, že Mordekai ještě nebyl odměněn za svou službu v minulosti, totiž za odhalení protistátního spiknutí Bigtana a Tereše. Král tedy toužil Mordekaie bohatě poctít — a to vše k pokoření Hamana, kterému bylo nařízeno, aby k této události vše připravil a veřejně ji ohlásil. (Es 6:1–12)

Ester se podařilo obvinit Hamana z hrubého překroucení skutečností a z pomlouvání Židů a také ze zrádných plánů proti zájmům samotného krále. Rozzlobený král Ahasverus vynesl nad Hamanem rozsudek smrti, a Hamanovo tělo bylo pověšeno na kůlu, který byl 22 m vysoký a který Haman původně vztyčil pro Mordekaie. (Es 7:1–10)

Mordekai se nyní stal místo Hamana ministerským předsedou a přijal králův vlastní pečetní prsten k zapečeťování státních dokumentů. Ester dosadila Mordekaie nad Hamanovým domem, který jí král dal. Potom Mordekai využil pravomoc, kterou mu svěřil král, k tomu, aby vydal výnos, jenž Židům dával zákonné právo na sebeobranu. Pro Židy to bylo vyhlídkou na osvobození a zábleskem radosti. Mnoho obyvatel Perské říše se prohlásilo za Židy, a když nastal 13. adar, den, kdy měly zákony vstoupit v platnost, byli Židé připraveni. Na jejich straně byli i úředníci, protože Mordekai měl vysoké postavení. V Šušanu se boje protáhly až do dalšího dne. V celé Perské říši bylo zabito více než 75 000 nepřátel Židů včetně Hamanových synů. (Es 8:1–9:18) Mordekai dostal schválení Ester a nařídil, aby se 14. a 15. adaru slavil každoroční svátek, „dny Purim“, kdy se lid má radovat, hodovat a dávat dary jeden druhému a chudým. Židé na to reagovali kladně a vyhlásili svátek pro své potomky a pro všechny, kdo se k nim připojili. Mordekai byl druhým mužem v říši, byl uznáván mezi Židy, Božím zasvěceným lidem, a dále pracoval pro jejich dobro. (Es 9:19–22, 27–32; 10:2, 3)

Muž víry. Mordekai byl muž víry jako ti věrní lidé, o nichž mluví apoštol Pavel v 11. kapitole dopisu Hebrejcům, ačkoli tam Mordekai není uveden jmenovitě. Prokázal, že je odvážný, rozhodný, čestný  a věrný Bohu a Božímu lidu a že se řídí zásadou, kterou později vyjádřil Ježíš: „Splácejte tedy césarovy věci césarovi, ale Boží věci Bohu.“ (Mt 22:21) Mordekai a Ester patřili ke kmenu Benjamín, o němž patriarcha Jákob prorokoval: „Benjamín bude stále trhat jako vlk. Ráno sežere ukořistěné zvíře a večer rozdělí kořist.“ (1Mo 49:27) Popisovaná činnost Benjamínovců probíhala v době ‚večera‘ izraelského národa, v době, kdy jeho králové už nevládli a kdy se národ dostal pod nadvládu pohanů. Je možné, že Mordekai a Ester měli výsadu zničit poslední z nenáviděných Amalekitů. Mordekai se zajímal o blaho příslušníků svého národa, a to naznačuje, že věřil, že z dětí Izraele přijde Abrahamovo Semeno, aby žehnalo všem rodinám na zemi. (1Mo 12:2; 22:18)