‚Muži s dýkou‘ byli členové fanatické židovské frakce, která existovala v prvním století n. l. a zabývala se organizovaným zabíjením z politických důvodů. Během Pavlovy návštěvy v Jeruzalémě proti němu Židé vzbouřili davy a vojenský velitel Claudius Lysias se domníval, že Pavel je Egypťan, který předtím popuzoval k povstání a vyvedl 4 000 „mužů s dýkou“ do pustiny. (Sk 21:30–38; 23:26, 27)

Řecký výraz, který se překládá jako „muži s dýkou“, doslova znamená „sikariové“. Řecké slovo pro „sikarie“ (si·kaʹri·oi) pochází z latinského sicarii a to je odvozeno od sica (dýka).

Podle židovského historika Josepha se zvláště při slavnostech tito „muži s dýkou“ neboli sikariové, kteří měli dýku schovanou pod oděvem, vmísili do davů v Jeruzalémě a za plného denního světla ubodali své nepřátele. Aby se vyhnuli podezření, připojili se potom k lidem, kteří projevovali nad vraždou rozhořčení. Josephus dále uvádí, že sikariové hráli ve vzpouře proti Římu vedoucí úlohu. V roce 66 n. l. jedna skupina sikariů pod vedením Eleazara, syna Jairova, dobyla a povraždila římskou posádku v Masadě. Tato skupina fanatických vlastenců pokračovala v otevřeném odporu proti Římu až do roku 73 n. l., kdy byla obrana Masady prolomena. Římané však nemuseli na pevnost samotnou útočit. Aby Sikariové nemohli být zajati, provedli plánovitou hromadnou sebevraždu 960 mužů, žen a dětí. Přežily pouze dvě ženy a pět dětí, jež se ukryly v jeskyni.