Schopnost mozku přijímat informace, uvažovat a dělat závěry. Slovo „mysl“ je překladem několika příbuzných řeckých slov vyjadřujících takové charakteristické rysy mysli, jakými jsou schopnost přemýšlet, rozumová schopnost, myšlenková vnímavost, inteligence, rozum, myšlení, úmysl, vzpomínka, duševní rozpoložení, názor, myšlenkový sklon, postoj nebo myšlenkové schopnosti. Na některých místech, kde různé překlady používají slovo „mysl“, jsou v jiných překladech použity výše uvedené popisné a specifické výrazy. Hebrejská slova překládaná jako „pamatovat“ a „uvažovat“ mohou být na některých místech přeložena takovými slovními spojeními jako „chovat v mysli“ a „mít na mysli“. V některých překladech Hebrejských písem se slovo „mysl“ objevuje v místech, kde jsou použita hebrejská slova, která doslova a správně znamenají „srdce“, „duše“ a ‚duch‘. (Srovnej 5Mo 4:39, Rbi8, ppč; 2Kr 9:15, Ro; Ez 20:32, JB; viz heslo SRDCE.)

‚Obnoveni v síle, která podněcuje naši mysl.‘ Mysl nedokonalého člověka přirozeně inklinuje ke špatnému uvažování. Bible to označuje jako ‚tělesné smýšlení‘. (Kol 2:18) Křesťanům připomíná, že původně byli Božími nepřáteli, protože jejich mysl byla zaměřena na skutky, které byly ničemné. (Kol 1:21)

Mysl „hmotného“ (doslova „duševního“) člověka je na rozdíl od mysli „duchovního“ člověka zaměřena na hmotné věci. Síla, která podněcuje jeho mysl, se v něm vytvořila částečně na základě dědičnosti a částečně na základě toho, čemu byl vyučován a co zažil. Když „hmotný“ člověk stojí před nějakou záležitostí, pak ho tato síla pohání nebo vede jeho mysl směrem ke hmotným či tělesným věcem. Křesťanům je tedy řečeno: „Měli [byste] být obnoveni v síle [duchu], která [který] podněcuje vaši mysl.“ (Ef 4:23) Tato podněcující síla se může studiem Božího slova pravdy a působením Božího ducha změnit, takže převládající postoj mysli je potom zaměřen správným směrem. Když pak takový člověk bude stát před určitou záležitostí, jeho mysl bude touto silou poháněna ke správnému jednání zaměřenému duchovně. (1Ko 2:13–15) Takový člověk začne mít „Kristovu mysl“ — Kristus byl vždycky poháněn správnou silou, jeho mysl byla vždycky zaměřena duchovně. (1Ko 2:16; Ří 15:5)

K získání Boží přízně nestačí to, že má někdo poznání nebo rozumové schopnosti. To samo o sobě totiž nepřemění mysl tak, aby byla nasměrována k činění Boží vůle. (Ří 12:2) Jehova říká: „Způsobím, aby moudrost moudrých zahynula, a inteligenci intelektuálů odstrčím.“ (1Ko 1:19) Aby člověk získal správné porozumění (Př 4:5–7; 1Ko 2:11), byl moudrý a rozumný (Ef 1:8, 9), potřebuje pomoc Božího ducha.

‚Zákon mysli.‘ To, co usměrňuje působení této obnovené mysli, označuje apoštol Pavel jako zákon mysli. Tento zákon řídí novou mysl v souladu s ‚Božím zákonem‘ a nová mysl má v tomto zákoně zalíbení. Ale ‚zákon hříchu‘, který působí v padlém těle, bojuje proti ‚zákonu mysli‘, takže křesťan v sobě vede neustálý boj. Může v něm zvítězit? Ano, a to „díky Bohu prostřednictvím Ježíše Krista, našeho Pána“. Díky nezasloužené laskavosti nám Bůh na základě Kristovy výkupní oběti odpouští hříchy těla a navíc nám poskytuje pomoc svatého ducha. Pavel ukazuje, že křesťan je v jiné situaci než ten, kdo křesťanem není, a shrnuje to těmito slovy: „Svou myslí jsem já tedy otrokem Božího zákona, ale svým tělem zákona hříchu.“ (Ří 7:21–25; Ga 5:16, 17)

Jak v tomto boji mysl vítězí? Apoštol to dále vysvětluje, když říká: „Ti, kdo jsou ve shodě s tělem, zaměřují totiž svou mysl na věci těla, ale ti, kdo jsou ve shodě s duchem, na věci ducha. Tělesné smýšlení totiž znamená smrt, ale duchovní smýšlení znamená život a pokoj, protože tělesné smýšlení znamená nepřátelství  s Bohem, neboť tělo není [padlé, nedokonalé tělo] podřízeno Božímu zákonu, ani ve skutečnosti nemůže být . . . Jestliže tedy ve vás přebývá duch toho, který vzbudil Ježíše z mrtvých, pak ten, kdo vzbudil z mrtvých Krista Ježíše, oživí také vaše smrtelná těla svým duchem, který ve vás přebývá.“ (Ří 8:5–11)

Co „míní“ duch. V dopise Římanům 8:26, 27 Pavel ukazuje, že když se Boží služebníci modlí, možná vždycky přesně nevědí, o co by se měli modlit, co potřebují. Bůh však ví, že si přejí, aby se děla jeho vůle. Ví také, co jeho služebníci potřebují. V minulosti Bůh nechal do svého Slova zaznamenat pod inspirací mnoho modliteb, v nichž je vyjádřena jeho vůle vzhledem k jeho služebníkům či jeho smýšlení. Jehova se tedy na tyto inspirované modlitby dívá jako na to, o co by jeho lid chtěl prosit a o co by se chtěl modlit, a proto je vyslýchá. Bůh zná lidi upřímného srdce a také zná význam toho, co pod působením jeho ducha napsali pisatelé Bible. Ví, co „míní [co si myslí, jak uvažuje] duch“, když za ně „naléhavě prosí“ neboli se za ně přimlouvá.

Milovat myslí. Jehova předpověděl, že uzavře novou smlouvu, na základě níž bude jeho zákon pod působením ducha vepsán do mysli a do srdce jeho služebníků. (Heb 8:10; 10:16) Tak budou schopni plnit obě přikázání, na kterých závisel Zákon a Proroci, totiž ‚milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí a svého bližního jako sám sebe‘. (Mt 22:37–40; Lk 10:27, 28) Člověk musí milovat Boha celým svým srdcem (vnitřními touhami, pocity a emocemi), celou svou duší (celým svým životem) a celou svou myslí (svými rozumovými schopnostmi). Milovat Boha celou myslí znamená nejen to, že Boží služebníci musí Boha milovat svými pocity, emocemi a silou, ale znamená to také, že přitom musí důkladně zaměstnávat svou mysl, aby přijímali poznání o Bohu a Kristu (Jan 17:3), získávali porozumění (Mr 12:33; Ef 3:18), sloužili Bohu a jeho záměru a podíleli se na oznamování dobré zprávy. Písmo jim radí, aby ‚svou mysl upínali k věcem nahoře‘ (Kol 3:2), aby ‚přepásali svou mysl k činnosti‘ a aby ‚byli zcela střízliví‘. (1Pe 1:13) Apoštol Petr si uvědomoval, že je důležité, aby křesťané ‚burcovali svou schopnost jasně přemýšlet‘ a tak si to, co se naučili, uchovávali v mysli. (2Pe 3:1, 2) Musí ‚pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2Pe 3:11, 12)

Když Pavel mluvil o zázračných darech ducha, které byly využívány v raném křesťanském sboru, zdůraznil, jak je důležité používat mysl. Řekl, že kdyby se měl modlit v jazyce, který by nedokázal přeložit, jeho mysl by byla neplodná. A kdyby měl stejným způsobem zpívat chvály, jak by to pomohlo posluchači, který by tomu jazyku nerozuměl? Proto řekl, že by raději pronesl pět slov se svou myslí, aby poučil jiné, než deset tisíc slov v nějakém jazyce. Potom své bratry vybídl, aby se stali plně dospělými ve schopnostech porozumění. (1Ko 14:13–20)

Jehova svým služebníkům přikazuje, aby „byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem“. (1Ko 1:10; Fil 2:2; 1Pe 3:8) To samozřejmě znamená, že mají být jednotní, pokud jde o zájmy čistého uctívání, tedy v důležitých věcech, a ne v záležitostech osobního vkusu nebo v podružných věcech, které se vyřeší, až křesťané dosáhnou zralosti. (Ří 14:2–6, 17) Mají ‚být stejné mysli v Pánu‘ (Fil 4:2), nemají se hádat, ale mají ‚smýšlet ve shodě‘. (2Ko 13:11)

Křesťané se mají velmi snažit poznat Boha lépe, a to v té míře, v jaké Bůh odhaluje svůj názor na věci. (Ří 11:33, 34; 16:25, 26) Mají mít také stejný myšlenkový postoj jako Ježíš Kristus — tedy být poslušní a pokorní; pak budou mít „Kristovu mysl“. (1Ko 2:15, 16) Petr radí: „Poněvadž . . . Kristus trpěl v těle, vy se rovněž vyzbrojte stejným smýšlením.“ (1Pe 4:1)

Otupělá nebo zkažená mysl. Na hoře Sinaj byla vnímavost mysli Izraelitů otupělá, protože neobrátili své srdce plně k Jehovovi. Totéž se dalo říci o těch, kdo se drželi Zákona i potom, co ho Bůh prostřednictvím Ježíše zrušil. (2Ko 3:13, 14) Nepoznali, že Ježíš byl tím, na kterého Zákon poukazoval. (Kol 2:17) Pokud jde o lidi, kteří neschvalovali přidržet se Boha v přesném poznání, ale kteří uctívali stvoření, „vydal je Bůh neschválenému stavu mysli“; jsou myšlenkově ve tmě a dělají nejrůznější neužitečné a nevhodné věci. (Ří 1:28; Ef 4:17, 18) Lidé se zkaženou myslí odporovali pravdě už v době Mojžíšově a později takoví lidé bojovali proti pravému křesťanství; někteří dokonce tvrdili, že jsou křesťané, ale přesto se snažili rozdělit a rozvrátit sbory. (2Ti 3:8; Fil 3:18, 19; 1Ti 6:4, 5) Mysl a svědomí těchto lidí jsou poskvrněny, a proto jim není nic čisté; neužitečně tedy mluví ve snaze oklamat mysl pravých křesťanů a učinit z nich otroky lidských názorů. (Tit 1:10–16) Proto je nezbytné, aby všichni křesťané, a zejména ti, kteří mají odpovědné postavení, byli zdravé mysli. (Ří 12:3; 1Ti 3:2; Tit 2:6; 1Pe 4:7)

„Bůh tohoto systému věcí“, Ďábel, je odpovědný za to, že mysl nevěřících lidí je zaslepena, aby ji neosvítila dobrá zpráva o Kristu. (2Ko 4:4) Existuje tedy nebezpečí, že by tento úhlavní Boží nepřítel mohl svou vychytralostí svést křesťany, zkazit jejich mysl a vzdálit ji „od upřímnosti a cudnosti, které náleží Kristu“. (2Ko 11:3) Proto je nutné, aby křesťané projevovali jednotu mysli a rozumnost a dále se modlili; pak bude Boží pokoj, „který převyšuje všechno myšlení“, střežit jejich myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše. (Fil 4:2, 5–7)

Uzdravování a otvírání mysli. Ježíš způsobil, že se muži posedlému démony, vrátila zdravá mysl,  a tak ukázal, že má moc uzdravit dokonce i ty, kdo se pod vlivem démonů stali duševně chorými. (Mr 5:15; Lk 8:35)

Také je schopen těm, kdo mají víru, otevřít mysl, aby pochopili význam Písma. (Lk 24:45) Ty lidi, kteří jsou plaší nebo kteří mají pocit, že nejsou tak inteligentní, mohou potěšit slova apoštola Jana: „Víme však, že Boží Syn přišel a dal nám rozumovou schopnost, abychom poznali toho pravého [Jehovu Boha].“ (1Ja 5:20)

Sboru v Korintu Pavel poukázal na to, že byl zdravé mysli, i když se jejich očím jevilo, že není při smyslech (neboli že je ‚pomatený‘), když se chlubil tím, co svědčilo pro jeho poslání apoštola, tedy když dělal něco, co by křesťan normálně nedělal. Pavel vysvětluje, že byl k tomu donucen proto, aby je přivedl zpátky k Bohu, aby je zachránil před tím, že by byli odvedeni pryč. Bylo to proto, že dali na falešné apoštoly a tak byli odváděni špatným směrem. (2Ko 5:13; 11:16–21; 12:11, 12, 19–21; 13:10)