Mzda je obvykle odměna vyplácená dělníkům za jejich práci či služby. (3Mo 19:13) „Najmout“ znamená někoho zaměstnat (Mt 20:1) nebo za úplatu něco převzít k dočasnému užívání. (2Mo 22:14, 15; Sk 28:30) „Mzda“ může být synonymem slova „odměna“. Například mzdou či odměnou, kterou dostal král Nebukadrecar (Nebukadnecar) za to, že posloužil jako Jehovův vykonavatel rozsudku při zničení Tyru, bylo vítězství nad Egyptem a možnost odnést si všechny jeho poklady. (Ez 29:18, 19; viz také Rut 2:12; Iz 61:8; 62:11.) Jako „mzdu“ za zrazení Ježíše Krista Jidáš Iškariotský dostal od kněží 30 kousků stříbra (pokud to byly šekely, pak to odpovídá 66 dolarům), a tak se splnila slova v Zecharjášovi 11:12. (Mt 26:14–16; 27:3–10; Sk 1:18; viz heslo ÚPLATEK.) Slovo „mzda“ někdy také označuje „odplacení“. „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt.“ (Ří 6:23; viz také Ža 109:20; Iz 65:6, 7.)

Mzda bývala vyplácena nejen penězi nebo stříbrem (2Pa 24:11, 12; 25:6), ale také domácími zvířaty, zemědělskými produkty atd. Mzdou, kterou Jákob dostal za 14 let své práce, byly jeho dvě manželky — Lea a Ráchel. Kromě toho Jákob sloužil ještě šest let za dohodnutý díl Labanova stáda bravu. (1Mo 29:15, 18, 27; 31:41) Lea dala Ráchel mandragory svého syna, a tak si „najala“ Jákoba, aby s ní měl poměr; syna, který se jí narodil, proto označila jako „mzdu námezdníka“. (1Mo 30:14–18) Obvyklá denní mzda, která byla v době Ježíšovy pozemské služby vyplácena dělníkům v zemědělství, činila velmi pravděpodobně jeden denár (74 centů). (Mt 20:2)

Zákon, který dal Bůh Izraeli, vyžadoval, aby mzda byla námezdným dělníkům vyplácena na konci pracovního dne. (3Mo 19:13; 5Mo 24:14, 15) Písmo přísně odsuzuje ty, kdo jsou při vyplácení mezd námezdným dělníkům nepoctiví. (Jer 22:13; Mal 3:5; Jk 5:4)

Když si někdo najímá pracovníky, měl by také dát pozor, zda jsou pro práci způsobilí. Jedno přísloví totiž říká: „Jako lučištník, který prostřeluje všechno, je ten, kdo najímá někoho hloupého, nebo ten, kdo najímá kolemjdoucí.“ (Př 26:10)

Pohostinnost a hmotná pomoc poskytované těm, kdo se zasvětili výlučně zájmům čistého uctívání, je možné označit jako mzdu, která jim náležela podle zásady: „Dělník je hoden své mzdy.“ (Lk 10:7; 1Ti 5:17, 18) Desátky, které přinášeli Izraelité, byly mzdou vyplácenou Levitům za jejich služby ve svatyni. (4Mo 18:26, 30, 31) Na druhé straně spravedlivé postavení před Bohem a věčný život nejsou těm, kdo slouží Bohu, poskytovány jako mzda; jsou to totiž dary, které vyplývají z Boží nezasloužené laskavosti prostřednictvím Ježíše Krista, a to na základě toho, že Boží služebníci projevují víru v Kristovu výkupní oběť. (Ří 4:2–8; 6:23)

Zanedbávání svatyně za dnů proroka Agea vedlo k tomu, že Jehova odňal od Izraele své požehnání, a proto ti, kdo se nechávali najímat, pracovali „za děravý váček“; to znamená, že mzda, kterou dostávali, byla nízká a rychle ji utratili. (Ag 1:3–6) Později se Jehova prostřednictvím Zecharjáše o dnech před obnovením chrámu vyjádřil: „Před těmi dny totiž nevešla v existenci žádná mzda pro lidstvo; a pokud jde o mzdu domácích zvířat, nic takového nebylo.“ (Ze 8:9, 10; viz hesla DARY; DARY OD BOHA; NÁMEZDNÝ DĚLNÍK.)

Na rozdíl od hebrejského slova sa·kharʹ (jež má obvykle význam mzdy zaplacené za vykonanou práci či za provedené služby) se hebrejské slovo ʼeth·nanʹ odvozené od kořene na·thanʹ (dát) používá v Písmu výlučně ve vztahu k platu získanému prostitucí, ať už doslovnou, nebo obraznou. Na tento druh platu se tedy pohlíží spíše jako na dar než jako na mzdu vydělanou prací, a obvykle se používá v negativním smyslu. Podle Zákona se do svatyně nesměl jako nějaký slavnostní slib přinést „plat nevěstky“ ani ‚cena psa‘ (což byl pravděpodobně plat homosexuálního muže). (5Mo 23:18) S ohledem na to zmínka, že se plat, který Tyros dostal za prostituci s národy, stane něčím svatým Jehovovi, nepochybně znamená, že Nejvyšší posvětí hmotný zisk, který Tyros tímto způsobem získal, a to v tom smyslu, že se postará, aby ho bylo použito v souladu s jeho vůlí a aby z něj měli prospěch jeho služebníci. (Iz 23:17, 18; srovnej Ne 13:16.) Jak Juda, tak i Izrael se provinili prostitucí s ostatními národy. (Ez 23:1–16; Oz 9:1; Mi 1:6, 7) Bůh však odsoudil zejména Jeruzalém, protože v tomto směru dělal něco, co je neobvyklé. Na rozdíl od nevěstek, které plat dostávají, Jeruzalém plat národům, které se s ním prostituce dopouštěly, dokonce dával. (Ez 16:26–34, 41)