Hebrejský výraz keliʹ má velmi široké uplatnění a může označovat předměty (1Mo 24:53; 2Mo 3:22; 3Mo 13:49, 52, 57–59; 15:4, 6), náčiní (1Mo 27:3; 2Mo 25:39; 27:3, 19; 30:27, 28; 31:7–9), zboží (1Mo 31:37), brašny (1Mo 42:25; 43:11), vybavení (1Mo 45:20), nástroje (1Mo 49:5; 1Kr 6:7; 1Pa 15:16), zařízení (2Mo 25:9), nádoby (3Mo 6:28; 11:32–34), odění (5Mo 22:5), zbraně (Sd 9:54; 18:11, 16, 17), zavazadla (1Sa 10:22; 17:22), vaky (1Sa 17:40, 49) a organismy (1Sa 21:5).

Slovo keliʹ často označuje různé druhy náčiní používané ve spojitosti se svatyní. K tomuto náčiní patřily takové předměty jako mísy, konvice, lopatky, misky, vidličky, nádoby na oheň, kratiknoty, zhasínadla, nádrže a poháry. (2Mo 25:29, 30, 39; 27:3, 19; 37:16, 23; 38:3; 1Kr 7:40–50; 2Pa 4:11–22) Toto náčiní se používalo k posvátnému účelu, a proto bylo „svaté“. (1Kr 8:4) Z toho důvodu se Židé, kteří v roce 537 př. n. l. opustili Babylón a měli výsadu odnést odtud s sebou svaté náčiní, jež král Nebukadnecar vzal z Jeruzaléma, museli z náboženského i mravního hlediska udržovat čistí. Vztahoval se na ně prorocký příkaz: „Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte [z Babylóna], nedotýkejte se ničeho nečistého; vyjděte z jeho středu, uchovejte se čistí, vy, kdo nesete Jehovovo náčiní.“ (Iz 52:11) K tomu bylo nezbytné víc než vnější, obřadní čistota. Vyžadovalo to čistotu srdce. Slova z Izajáše 52:11 použil apoštol Pavel, když psal Korinťanům, aby ukázal, že křesťané musí být podobně očištěni od každé poskvrny těla a ducha. (2Ko 6:14–18; 7:1)

Zakladatel křesťanství, Ježíš Kristus, dal v tomto ohledu příklad tím, že zůstal „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Heb 7:26) Když byl na zemi, horlivě se snažil udržet svatost Jehovova chrámu a tuto horlivost dal najevo tím, že dvakrát očistil chrám od obchodní činnosti. (Jan 2:13–25; Mt 21:12, 13; Mr 11:15–17; Lk 19:45, 46) V souvislosti s druhým očištěním chrámu Marek píše, že Ježíš „nikomu nedovoloval přenášet chrámem nádobu“. (Mr 11:16) Ježíš tedy nepochybně nedovolil, aby někdo poskvrnil svatost chrámového nádvoří, byť jenom tím, že by si přes něj zkrátil cestu, když něco nesl do jiné části Jeruzaléma.