V biblických dobách byly nářky neboli žalozpěvy skládány pro zesnulé přátele (2Sa 1:17–27), pro zničené národy (Am 5:1, 2) a pro zbořená města (Ez 27:2, 32–36). Kniha Nářky je inspirovaným příkladem takové truchlivé skladby. Skládá se z pěti lyrických básní (v pěti kapitolách), jimiž je oplakáváno zničení Jeruzaléma, které způsobili v roce 607 př. n. l. Babylóňané.

Kniha uznává, že Jehova spravedlivě potrestal Jeruzalém a Judu kvůli přestupkům svého lidu. (Ná 1:5, 18) Vyzdvihuje také Boží milující laskavost a milosrdenství a ukazuje, že Jehova je dobrý k těm, kdo v něho doufají. (Ná 3:22, 25)

Jméno. V hebrejštině se tato kniha jmenuje podle úvodního slova ʼÉ·khahʹ!, což znamená „Jak!“. Překladatelé Septuaginty nazývali tuto knihu slovem Threʹnoi, které znamená „Žalozpěvy; Nářky“. V Babylónském talmudu (Bava Batra 14b) je kniha označována termínem Qi·nóthʹ, jenž znamená „Žalozpěvy; Elegie“, a Jeroným ji nazývá Lamentationes (latinsky „Žalozpěvy“).

Zařazení do biblického kánonu. V hebrejském kánonu se kniha Nářky obvykle počítá mezi pět Meghil·lóthʹ (Pět svitků), které obsahují Šalomounovu píseň, Rut, Nářky, Kazatele a Ester. Avšak ve starodávných opisech Hebrejských písem je v knize Nářky řečeno, že má následovat za knihou Jeremjáš, stejně jako je to dnes v českých Biblích.

Pisatel. V řecké Septuagintě je tato kniha uvedena slovy: „A stalo se, že potom, co byl Izrael vzat do zajetí a Jeruzalém zničen, si Jeremjáš sedl a plakal a naříkal tímto žalozpěvem nad Jeruzalémem a řekl.“ Také targumy pokládají Jeremjáše za pisatele a představují ho takto: „Jeremjáš, prorok a velký kněz, řekl.“ Úvod v klementinské revizi latinské Vulgáty zní: „A stalo se, že když byl Izrael odveden do zajetí a když byl Jeruzalém zpustošen, usedl prorok Jeremjáš a plakal a bědoval tímto žalozpěvem nad Jeruzalémem; hořce vzdychal a žalostně sténal a řekl.“ (Viz také ČB-Hč.)

Sloh. Pět kapitol knihy Nářky se skládá z pěti básní, z nichž první čtyři jsou ve formě akrostichu. Hebrejská abeceda má 22 různých písmen (souhlásek) a každý verš v prvních čtyřech kapitolách knihy Nářky začíná vždy dalším ze 22 písmen hebrejské abecedy. Kapitoly 1, 2 a 4 mají 22 veršů uspořádaných stejně jako hebrejská abeceda. Verš 1. začíná na první hebrejské písmeno  ʼaʹlef, verš 2. na druhé písmeno béth a tak dále až k poslední souhlásce abecedy. Třetí kapitola má 66 veršů a každé tři po sobě jdoucí verše začínají stejným hebrejským písmenem a pak se přejde k dalšímu písmeni.

V kapitolách 2, 3 a 4 jsou přehozena písmena ʽaʹjin a peʼ (jsou zde seřazena jinak než v 1. kapitole Nářků a ve 119. žalmu). To však neznamená, že se inspirovaný pisatel knihy Nářky dopustil chyby. Je to možné vidět z následující úvahy: „Nesprávně seřazená písmena v tomto případě ještě méně napovídají tomu, že by šlo o přehlédnutí ze strany skladatele . . . , protože toto řazení je zopakováno ve třech básních. Týká se to spíše něčeho jiného. Také v jiných básních ve formě akrostichu, zejména v těch starších, totiž nacházíme mnoho odchylek od pravidla, a to nepopiratelně dokládá, že se skladatel držel abecedního pořádku přísně jen potud, odpovídalo-li to sledu myšlenek bez nějakých umělých zásahů.“ (Commentary on the Old Testament, C. F. Keil a F. Delitzsch, 1973, sv. VIII, Lamentations of Jeremiah, s. 338) Mezi příklady, které jsou potom uvedeny, je Žalm 34, v němž je vynechán verš začínající na písmeno waw, a Žalm 145, v němž chybí verš s písmenem nun. Té skutečnosti, že se v těchto inspirovaných spisech přísně nelpí na abecedním pořádku hebrejských písmen, bychom neměli přikládat velkou váhu. Akrostich jistě sloužil jako pomůcka k zapamatování, nicméně poselství bylo přednější, a myšlenkový obsah měl přednost před literárním stylem.

Pátá kapitola Nářků není ve formě akrostichu, přestože obsahuje 22 veršů, přesně tolik, kolik má hebrejská abeceda písmen.

Doba psaní. Živost ve stylu psaní knihy Nářky ukazuje, že tato kniha byla napsána krátce po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l., zatímco byly události týkající se obléhání a vypálení Jeruzaléma Babylóňany ještě čerstvě v Jeremjášově mysli. Všeobecně se souhlasí s tím, že kniha Nářky byla napsána brzy po pádu Jeruzaléma, a je tedy rozumné vyvodit z toho závěr, že psaní bylo dokončeno v roce 607 př. n. l.

Splnění proroctví. V případě toho, co se stalo s Jeruzalémem — jak je to živě vykresleno v knize Nářky —, se splnila slova 5. Mojžíšovy 28:63–65. V knize Nářky je mnoho jiných božských proroctví a varování. Srovnejme například Nářky 1:2 s Jeremjášem 30:14; Nářky 2:17 s 3. Mojžíšovou 26:17 a Nářky 2:20 s 5. Mojžíšovou 28:53.

Obsah. Od 12. do 22. verše první kapitoly Jeremjáš personifikuje Jeruzalém, Boží smluvní „ženu“ Sion, která mluví. (Iz 62:1–6) Nyní je zničená, jakoby ovdovělá a obraná o své děti, zajatkyně vykonávající nucenou práci jako otrokyně. Ve 2. kapitole mluví sám Jeremjáš. Ve 3. kapitole Jeremjáš vylévá své city a přenáší je na národ, který je představován ‚zdatným mužem‘. V kapitole čtvrté Jeremjáš pokračuje ve svém nářku. V 5. kapitole jsou znázorněni obyvatelé Jeruzaléma, kteří mluví. Vyjádření uznání hříchu, naděje a důvěry v Jehovu a touhy obrátit se správným směrem, která se prolínají celou knihou, však nepředstavovala skutečné pocity většiny lidu. Nicméně tam byl ostatek podobný Jeremjášovi. A tak pohled, jenž je ukázán v knize Nářky, je pravým zhodnocením situace Jeruzaléma, tak jak ji viděl Bůh.

Kniha Nářky je proto pravým a cenným záznamem, který inspiroval Bůh.

[Rámeček na straně 36]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY NÁŘKY

Pět básní, jimiž je vyjádřen nářek nad tragédií, že v roce 607 př. n. l. způsobili Babylóňané pád Jeruzaléma a jeho obyvatel

Knihu napsal Jeremjáš bezprostředně po zničení Jeruzaléma

Jeruzalém je personifikován jako vdova obraná o své děti, kterou nemá kdo utěšit (1:1–22)

Uznává, že příčinou jejího zármutku je její hřích proti Jehovovi

Modlí se ke Všemohoucímu, aby potrestal ty, kdo se radují nad jejím trápením

Jehova proti Jeruzalému jednal v hněvu (2:1–22)

Svrhl Jeruzalém dolů „z nebe na zem“

Pohrdl svou svatyní a nebral žádný ohled na krále a kněze

Výsledkem toho bylo, že se všichni, kdo procházeli kolem, podivovali, co se stalo s městem, které bylo „dokonalostí krásy“

„Zdatný muž“ představuje národ, mluví o svém soužení, a přesto vyjadřuje naději (3:1–66)

Popisuje svou současnou zoufalou situaci

Nicméně má důvěru, že Jehova uslyší modlitby svého lidu a prokáže mu milosrdenství

Hrozné následky obléhání Jeruzaléma (4:1–22)

Smrt způsobená mečem je lepší než smrt hladem; ženy jedly dokonce své vlastní děti

Ti, kdo přežili a uprchli, byli neúprosně pronásledováni v hornaté oblasti a v pustině

Jehova je žádán, aby si všiml utrpení lidu a obnovil k němu svou přízeň (5:1–22)

Dědičné vlastnictví jeho lidu bylo dáno cizincům

Lid byl zahanben a ponížen

Modlí se k Jehovovi, aby je přivedl zpět k sobě, i když je v rozhořčení odvrhl