Silné, vřelé osobní pouto, jaké například mají mezi sebou opravdoví přátelé.

Kořen hebrejského slova cha·šaqʹ, které je v 5. Mojžíšově 7:7 přeloženo výrazem ‚projevit náklonnost‘, znamená „přimknout se k“. (1Mo 34:8) Řecké sloveso fi·leʹo se překládá slovy ‚mít náklonnost‘, ‚mít rád‘ a ‚políbit‘. (Mt 10:37; 23:6; Jan 12:25; Mr 14:44) Slova ‚mít náklonnost‘ vyjadřují velmi silné pouto, například pouto mezi rodiči a dětmi v pevných rodinách. Takovou hlubokou náklonnost pociťoval Ježíš ke svému příteli Lazarovi, a tak v souvislosti s Lazarovým úmrtím „dal průchod slzám“. (Jan 11:35, 36) Stejný výraz je používán k popisu silného, vřelého osobního pouta, jaké má Jehova ke svému Synovi a k následovníkům svého Syna, a také je používán k popisu vřelých citů, jež měli učedníci k Božímu Synovi. (Jan 5:20; 16:27; srovnej 1Ko 16:22.)

Stojí za povšimnutí, že mezi řeckými slovesy fi·leʹo a a·ga·paʹo je určitý rozdíl, i když mnozí překladatelé tato slova nijak nerozlišují. (Viz heslo LÁSKA.) O rozdílu mezi těmito slovy říká F. Zorell: „[A·ga·paʹo] znamená druh lásky, kterou k někomu nebo k něčemu máme z jasně pochopitelných důvodů a kterou projevujeme dobrovolně a z vlastního popudu; [fi·leʹo] se od ní liší, a to tím, že to je jemný, něžný druh lásky, která spontánně vzniká v našich duších například k příbuzným nebo k přátelům a k věcem, které nám působí potěšení.“ (Lexicon Graecum Novi Testamenti, Paříž, 1961, sl. 1402)

Pozornost si zasluhuje použití těchto dvou sloves v 21. kapitole Janova evangelia. Ježíš se dvakrát  ptal Petra, zda ho miluje, a při tom použil sloveso a·ga·paʹo. V obou případech Petr Ježíše upřímně ujistil, že k němu má náklonnost, přičemž použil důvěrnější slovo fi·leʹo. (Jan 21:15, 16) Nakonec se Ježíš Petra zeptal: „Máš ke mně náklonnost?“ A Petr ho znovu ujistil, že má. (Jan 21:17) Tímto způsobem Petr potvrdil, že ho k Ježíšovi váže vřelé osobní pouto.

Bratrskou lásku (řec. fi·la·del·fiʹa, doslova „náklonnost k bratrovi“) by mezi sebou měli mít všichni členové křesťanského sboru. (Ří 12:10; Heb 13:1; viz také 1Pe 3:8.) Vzájemné vztahy ve sboru by měly být stejně blízké, silné a vřelé jako vztahy v přirozené rodině. I když členové sboru již projevují bratrskou lásku, přesto jsou vybízeni, aby to dělali v ještě plnější míře. (1Te 4:9, 10)

Řecké slovo fi·loʹstor·gos, které znamená „mít něžnou náklonnost“, se používá na někoho, kdo má k druhému člověku vřelý důvěrný vztah. Jeden z kořenů tohoto složeného slova sterʹgo se často používá k označení přirozené náklonnosti, například mezi členy rodiny. Apoštol Pavel povzbuzuje křesťany, aby tuto vlastnost rozvíjeli. (Ří 12:10) Pavel také uvádí jako jeden z charakteristických znaků posledních dnů to, že lidé budou „bez přirozené náklonnosti“ (řec. aʹstor·goi) a že takoví lidé si zasluhují smrt. (2Ti 3:3; Ří 1:31, 32)

Řecké podstatné jméno fi·liʹa (přátelství) se v Křesťanských řeckých písmech vyskytuje pouze jednou, když Jakub varuje, že „přátelství se světem je nepřátelství s Bohem . . . Kdokoli tedy chce být přítelem [řec. fiʹlos] světa, stává se nepřítelem Boha.“ (Jk 4:4)

Zalíbení v penězích. V někom se může vyvinout láska k penězům (řec. fi·lar·gy·riʹa, doslova „zalíbení ve stříbru“) a způsobit mu velké škody. (1Ti 6:10, Int) Někteří farizeové v prvním století n. l. milovali peníze, a tato vlastnost měla být také charakteristickým znakem lidí v posledních dnech. (Lk 16:14; 2Ti 3:2) Křesťanský způsob života by naopak měl být „oproštěn od lásky k penězům“ (řec. a·fi·larʹgy·ros, doslova „bez zalíbení ve stříbru“). (Heb 13:5) Ten, kdo usiluje o úřad dozorce v křesťanském sboru, by kromě jiného neměl být „milovník peněz“. (1Ti 3:3)

Něžná náklonnost (něžný soucit). Silné emoce mnohdy působí i na tělo. Proto se řecké slovo pro „střeva“ (splagʹchna) často používá ve významu „něžná náklonnost“ nebo ‚něžný soucit‘. (Viz 2Ko 6:12; 7:15; Fil 2:1; Kol 3:12; Fm 7, 12, 20; 1Ja 3:17; viz heslo LÍTOST, SLITOVÁNÍ.)