Ten, kdo (na rozdíl od otroka) dostává za svou práci mzdu.

Zákon vyžadoval, aby na konci pracovního dne byla těmto dělníkům vyplacena mzda. (3Mo 19:13; 5Mo 24:14, 15) Zdá se, že přinejmenším v prvním století n. l. byla s námezdnými dělníky dohodnuta výše mzdy vždy před tím, než začali pracovat, že pracovní den trval 12 hodin — přibližně od šesti hodin ráno do šesti večer — a že obvyklou denní mzdou dělníků na vinici byl nepochybně denár (74 centů). (Mt 20:1–13) Biblická zmínka o ‚rocích námezdného dělníka‘ zřejmě ukazuje, že byla pevně stanovena i délka pracovní dohody neboli smlouvy. (Iz 16:14; 21:16)

V Izraeli bylo zcela jistě mnoho neobřezaných námezdných dělníků, protože Zákon předepisoval, že se nesmějí účastnit Pasachu, i když obřezaní otroci, kteří byli považováni za členy izraelské rodiny, se ho účastnit mohli. Podobně námezdní dělníci u kněze nesměli jíst ze svatých věcí, zatímco tento zákaz neplatil pro obřezané otroky, kteří vlastně také patřili do domácnosti kněze. (2Mo 12:43–45; 3Mo 22:10, 11)

S Izraelitou, který se kvůli finančním neúspěchům musel prodat do otroctví jinému Izraelitovi, cizímu usedlíkovi, osadníkovi nebo členu rodiny cizího usedlíka, se nesmělo zacházet tyransky, ale muselo se s ním jednat ohleduplně jako s námezdným dělníkem. V případě, že nemohl využít výkupního práva, pak měl být z otrocké služby propuštěn buď v sedmém roce své služby, nebo v Jubilejním roce, podle toho, který z těchto roků nastal dříve. (2Mo 21:2; 3Mo 25:39, 40, 47–49, 53; 5Mo 15:12; viz heslo OTROK.)

Někdy byli námezdní dělníci svými zaměstnavateli využíváni. Proto Jehova prostřednictvím  svého proroka Malachiáše varoval, že se stane rychlým svědkem proti těm, kdo jednají podvodně se mzdou námezdného dělníka. (Mal 3:5; viz také Jk 5:4; heslo MZDA, NÁJEM.)

Námezdný dělník obvykle netrpělivě čekal na konec pracovního dne, až dostane svou mzdu. (Job 7:1, 2) Často si příliš nebral k srdci zájmy svého zaměstnavatele, jak je vidět z výroku Ježíše Krista, že on je Znamenitý pastýř, a proto na rozdíl od námezdného dělníka, který v případě nebezpečí prchá, se Ježíš vzdá své duše ve prospěch ovcí. (Jan 10:11–15; viz také Jer 46:21.)