[ochotný; ušlechtilý; štědrý].

1. Prvorozený syn Árona a Elišeby. (2Mo 6:23; 1Pa 6:3) Nadab se narodil v Egyptě a zúčastnil se velkého exodu s izraelským národem. On, jeho mladší bratr Abihu a 70 dalších Izraelitů dostali pokyn, aby vystoupili na Sinaj,  kde ve vidění spatřili Jehovu. (2Mo 24:1, 9–11) Nadab a jeho tři bratři byli společně se svým otcem dosazeni do kněžského úřadu. (2Mo 28:1; 40:12–16) Za necelý měsíc však Nadab a Abihu zneužili svůj úřad tím, že obětovali nedovolený oheň. Není sice přesně uvedeno, z jakého důvodu byl tento oheň nedovolený, ale pravděpodobně se nejednalo jen o to, že se opili (což se usuzuje z toho, že bezprostředně potom kněží dostali zákaz pít víno nebo jiný opojný nápoj během své služby). Opilost však možná přispěla k tomu, že se dopustili špatného jednání. Za svůj přestupek byli zabiti ohněm od Jehovy a jejich těla byla vynesena ven za tábor. (3Mo 10:1–11; 4Mo 26:60, 61) Nadab a Abihu zemřeli dříve, než měli nějaké syny, a tak založení kněžských domů zůstalo na jejich dvou bratrech Eleazarovi a Itamarovi. (4Mo 3:2, 4; 1Pa 24:1, 2)

2. Potomek Judy z rodové linie Jerachmeela; syn Šammaie, otec Seleda a Appaima. (1Pa 2:3, 25, 26, 28, 30)

3. Syn Jeiela z kmene Benjamín. (1Pa 8:1, 29, 30; 9:35, 36)

4. Syn Jeroboama, druhý král severního desetikmenného království Izraele. Nadab vládl necelé dva roky asi od roku 976 př. n. l. a po celou tu dobu pokračoval v uctívání telete, které zavedl jeho otec. Když Nadab obléhal někdejší levitské město Gibbeton (Joz 21:20, 23), jehož se však zmocnili Filištíni, zavraždil ho Baaša; ten potom zabil všechny zbývající členy Jeroboamova domu, aby si zajistil trůn pro sebe. (1Kr 14:20; 15:25–31)