Hebrejský výraz mil·leʼʹ jadh, který je v mnoha překladech přeložen slovem „posvětit“, doslova znamená „naplnit ruku“ a používá se tehdy, když se mluví o udílení plné moci do rukou lidem, kteří mají sloužit v kněžském úřadu. Když byl Áron a jeho synové uváděni do úřadu jako kněží pro Jehovu, měli ruce naplněné mocí, aby v tomto postavení mohli sloužit. (2Mo 28:41; 29:9, 29, 33, 35; 3Mo 8:33; 16:32; 21:10; 4Mo 3:3) Na symbol toho byl při jmenování Árona a jeho synů zabit a rozsekán beran, a jeho části s určitým pečivem z koše nekvašených chlebů jim Mojžíš vložil do dlaní a pak pohupoval obětí před Jehovou. Nakonec tyto oběti nechali dýmat na oltáři navrchu zápalné oběti. (2Mo 29:19–25; 3Mo 8:22–28; viz hesla KNĚZ; POMAZÁNÍ, POMAZANÝ; SLAVNOSTNÍ UVEDENÍ.

I jiní lidé naplňovali ruce svých kněží mocí. Modlář Micheáš zmocnil nejprve svého syna a pak nevěrného Levitu, aby byli kněžími pro jeho „dům bohů“. (Sd 17:5, 12) Později král Jeroboam, když v Izraeli zaváděl uctívání telete, dosadil své vlastní kněze z obecného lidu; áronští kněží a Levité zůstali věrně oddaní uctívání Jehovy, které se soustředilo v Jeruzalémě, a očividně proto byli vyhnáni z desetikmenného království. (1Kr 12:31; 13:33; 2Pa 13:9)