1. Moabské město, které se dostalo pod nadvládu amorejského krále Sichona někdy před tím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země. (Srovnej 4Mo 21:26; 32:3; Iz 15:2.) Když Izraelité Sichona porazili, Rubenovci Nebo znovu postavili. (4Mo 32:37, 38) Zdá se však, že ve druhé  polovině desátého století př. n. l. Rubenovci (1Pa 5:1, 8) o toto město přišli; král Meša se totiž v nápisu na Moabském kameni (Mešově stéle) chlubil tím, že je na pokyn svého boha Kemoše Izraelitům vzal. Později se jak Izajáš (v osmém století př. n. l.), tak Jeremjáš (v sedmém století př. n. l.) zmiňovali o městě Nebo ve svých proroctvích zaměřených proti Moabu. (Iz 15:2; Jer 48:1, 22)

Nebo je obvykle ztotožňováno s místem Chirbet Mechajjet (neboli Qarjat el Mukhaijat), které leží asi 8 km na JZ od Chešbonu. Na tomto místě jsou rozvaliny starobylé pevnosti. Bylo zde také nalezeno mnoho hliněných střepů (o nichž se předpokládá, že pocházejí z období od 12. do začátku 6. století př. n. l.).

2. Město, jehož představitelé se vrátili z vyhnanství v Babylóně. (Ezr 2:1, 29) V Ezrově době někteří ze „synů [pravděpodobně obyvatel] Neba“ propustili své cizozemské manželky. (Ezr 10:43, 44) Toto město je označeno jako ‚druhé Nebo‘ pravděpodobně proto, aby bylo odlišeno od Neba č. 1. (Ne 7:33) Považuje se za možné, že s tímto městem lze ztotožnit dnešní Nubu ležící asi 11 km na SZ od Hebronu.

3. Patrně jedna z hor pohoří Abarim. Právě z hory Nebo či z vrcholku Pisgy (což možná byla část hory Nebo, pokud hora Nebo nebyla částí Pisgy) se Mojžíš podíval na Zaslíbenou zemi a potom tam zemřel. (5Mo 32:48–52; 34:1–4) Hora Nebo je obvykle ztotožňována s horou Džebel en-Neba (Har Nevo). Tato hora má nadmořskou výšku přes 820 m a leží ve vzdálenosti asi 17 km na V od místa, kde se Jordán vlévá do Mrtvého moře. Tvrdí se, že Pisga by mohla být totožná s vyvýšeninou jménem Ras es-Sijagha, která leží na SZ od vrcholku hory Džebel en-Neba a je o něco nižší. Za jasného dne je z vrcholku Ras es-Sijagha nádherný výhled na hory Hermon, Tabor, Ebal a Gerizim, na centrální hornatý kraj, v němž leží Betlém a Hebron, a také na údolí Jordánu a na Mrtvé moře.

4. Božstvo, jehož pokoření při pádu Babylóna předpověděl prorok Izajáš. (Iz 46:1, 2) Nebo byl uctíván jak v Babylónii, tak i v Asýrii. Byl ztotožňován s planetou Merkur a byl považován za syna boha Marduka a bohyně Sarpanitu a za chotě bohyně Tašmétu. Pro své ctitele byl Nebo bohem moudrosti a vzdělanosti, byl to „bůh, který vlastní rozumnost“, „ten, jenž slyší zdaleka“, „ten, jenž vyučuje“ a „pán psacího rydla“. (The Seven Great Monarchies of the Ancient Eastern World, G. Rawlinson, 1885, sv. I, s. 91; Ancient Near Eastern Texts, J. Pritchard, ed., 1974, s. 450)

Význačné postavení tohoto božstva je patrné z toho, že babylónský král Nabonid o Nebovi píše, že je ‚správce celého světa nahoře i dole, jenž délku mého života prodlužuje‘, a také že je tím, „kdo zvětšuje (délku) mé vlády“. Nabonid přisuzoval Nebovi zásluhu za to, že mu vložil do rukou „spravedlivé žezlo, zákonitou hůl, jež (sama) zajišťuje rozmach země“. (Ancient Near Eastern Texts, s. 310; viz také „Královské knihy“ staré Mezopotámie, J. Prosecký, 1995, s. 145.) Dalším důkazem toho, ze Nebo zaujímal v babylónském náboženství důležité postavení, je skutečnost, že se jeho jméno v nějaké podobě vyskytuje jako součást jmen babylónských králů Nebukadnecara, Nabopalasara a Nabonida, a také jména Nebuzaradan (2Kr 25:8) a snad i Abednego. (Da 1:7)

Nebo je spojován především se starověkým městem Borsippa (dnešní Birs neboli Birs Nimrúd) nedaleko Babylóna. Na jaře, v den Nového roku, byla socha boha Neba přenášena v posvátném průvodu z Borsippy do Babylóna. Když potom byla socha přenášena zpět do své svatyně v Borsippě, byla po určitou část cesty společně se sochou Neba nesena i socha Marduka (jenž byl také označován svým titulem Bel [Pán]). Proto se Izajášovo proroctví velmi výstižně zmiňovalo o tom, že pád Babylóna bude znamenat potupu jmenovitě pro Bela a Neba. (Iz 46:1, 2)